Why you?

50.

Za nedlouho mě vzbudily hlasy.

Mžourala jsem na osoby co mi stáli u postele.

,,Jak ti je?"
Zeptal se Tae.

,,Bolí....to"
Zašeptala jsem.

,,Moc mě to mrzí."
Díval si do klína a měl rudé oči.

Ne to já jsem tu ta co dělala kraviny... Bolest mi však nedovolila promluvit.

Za chvíli jsem zase usla...

Taehyunga pohled

Po tom co usla mě prarodiče odvedli s tím, že potřebuje klid na spánek. Noc pro mě nebyla klidná... O to víc, protože jsme byli v tom samém hotelu kde jsme byli ubytováni když jsme přijeli. Další den ráno jsme se byli znovu optat na její stav.

,,Bude tu muset zůstat nejméně měsíc, než-li by byla schopna transportu do nemocnice v jižní Koreji."
Zdělil nám tlumočník.

Koukl jsem se viděšeně na babičku s dědou, kteří měli jen smířený pohled. Setl jsem pěsti a rychlým krokem, zašel někam kde budu sám.

Po té co jsem trochu vybublal a vychladl. Vrátil jsem se za nima. Uviděl jsem tlumočníka jak jim šeptá něco od doktora... Babička se otočila a vzala mě za roh.

,,Viš... Tae... Její stav je horší než jsme si mysleli... Oni nechtěli, abychom ti to říkali, ale její léčba a rehabilitace jsou velmi finančně náročné."
Řekl mi babička a chytla mi ruku.

,,Co tim chceš říct?!"
Začínalo se to ve mě vařit.

,,Že si náklady na její léčbu nemůžem dovolit..."
Řekla soucitně.

,,Ne! Určitě musí být způsob!"
Začaly mi téct slzy po tvářích a spínat pěsti.

Po chvíli odešla zpátky za dědou a doktorem.

Asi za dalších 20 minut přišli oba dva.

,,Musíme jet."
Řekl děda.

,,Ale nemůžeme ji tu nechat a co sní bude?"
Bezradně jsem se jich ptal.

,,Tae neodmlouvej vše ti vysvětlíme. A ty musíš jet zvláště!"
Řekl babička přísně.

Bezradně koukal jsem se na ně...

,,Jestli chceš běž se na ní kouknout."
Řekl děda a uvolnil mi cestu.

Rychlím krokem jsem se rozešel k ní na pokoj. Spala... Zase... Chytil jsem ji ruku a přál si ať se zase znovu spolu brzy setkáme.

•cesta•

,,Vysvětlíte mi to už?!"
Zeptal jsem se jich naštvaně po tom co to neustále odkládali.

Řekli mi, že peníze co tu zbyly po její matce jsou použity na její léčbu, ale nevíme kdy se zotaví a jestli na to finance vystačí.

•doma•

Doma je to tu prázdné... Všude kam se podívám tam ji vidím.

,,Tae. Musíme jet..."
Zavolala mě babička, jelikož nastal termín mé operace.

Kristiny pohled

1.mesíc
Žádná změna mého stavu jen se stabilizoval.

2. Mesíc
Hlavu už mám téměř v pořádku.

3. měsíc
,,Slečno Kristino našli jsme vám sponzora."
Řekl doktor, otevřel dveře a do místnost vešla starší dáma.

,,Ty si Kristina Cís?"
Zeptala se a její silný parfém byl cítit až ke mě.

,,Ano."
A opatrně jsem se se sádrou na hrudníku posadila.

,,Nene, to je v pořádku hezky si zase lehni."
Řekla a hned mi pomáhala si zase lehnout.

,,Děkuji vám."
Řekla jsem ji.

,,Za co mi děkuješ děvče?"
Zeptala se a prohlížela si nemocniční pokoj.

,,Za to, že mě sponzorujete."
Odpoveděla jsem skřípavě, jelikož jsem ucítila píchavou bolest v hrudním koši.

,,Ale za nic co bych neudělala pro svou rodinu."
Řekla a usmála se.

Vykulila jsem na ni oči.

,,Cože?"
Optala jsme se nechápavě.

,,Tobě to ještě neřekli mé dítě? Já jsem sestra tvé matky."
Řekla vznešeně.

To má být žert nebo co? Co by tu dělala moje teta?!

,,Ne to ne, asi jste si mě spletla, ale já mám celou moji zbylou rodinu v Koreji."
Řekla jsem a zavrtěla hlavou.

,,Proč pak myslíš, že bych nemohla být tvá teta?"
Zeptala se a posadila se k mé posteli.

,,Ne to je vyloučeno... Já jsem z Koreje kde mám i svou rodinu."
Řekla jsem nervozdně.

,,Jestli, že si z Koreje proč máš jiné oči?"
Zeptala se.

,,Já já já nevím..."
Nahrnuly se mi slzy do očí... Od kud vlastně jsem? Co jsem byla?

,,No vidíš."
Postavila se.

,,Až se tvůj stav stabilizuje více přesnou tě k nám na panství."
Řekla a s tím si odešla.

,,Ale-!"
Nestihla jsem to doříct a zmocnila se mě neskutečná prázdnota.

Kým jsme byla? Kdo je má pravá rodina? Jak na mě přišli?

4. Měsíc
Už jsem se téměř ze všeho dostala jen se mi musí zpevnit srostlé kosti v hrudníku.

5. Měsíc
,,Kosti máte už zcela srostlé a jste v pořádku pouze se výhybejte ještě nejméně čtvrtrok větší námaze."
Řekl mi doktor.

Netvalo dlouho a přišla za mnou zase ta žena co má být údajně moje teta s tím, že jedeme "domů".

Přišel jakýsi muž zbalil mi moje věci a sešli jsme k autu nebo spíše k limuzíně?