Why you?

17.

Doktorka mě vyšetřila a usmála se na mě.

,,Gratuluji, jíte za dva."

Cože?! Co bude dělat?! Vím, že si to nenechám vzít, ale i tak... Vždyť ani nedostuduju střední! No a teď jak jim to říct... Možná, že bude lepší když jim budu lhát...

Vyšla jsem ven z ordinace kde na mě čekala babička.

,,Tak co?"
Zeptala se a chytla mi ruku.

,,Vše je v pořádku."
Řekla jsem a usmála se.

,,To jsem ráda. Tak pojď musíš si ještě zbalit a pak jedete."
Řekla.
Nastoupily jsme do auta a domů jsme přijely okolo 9 hodiny, takže všechni už byly vzhůru. Rychle jsem běžela nahoru znalit si a cestou jsem potkala Taehyunga.

,,Kde si byla?"
Tak moc jsem si přála, aby se mě na nic neptal...

,,U doktora."
Odpověděla jsem.

,,Kvůly "tomu"?"
Zase mé dítě nazval jako nějakou věc, ale teď se musím ovládnout.

,,Ano... A než se zeptáš, tak vše je v pořádku."
Řekla jsem mu a zabalila si.

V 10:30 nás děda odvezl ke škole u které jsme byli ve 10:45. Rozhlížela jsem se a nikde jsem neviděla Jennie... Ah! To je taková úleva! Ale radost mi hned zkazil Jimin, který se proto ně vyřítil.

,,Čau puso!"
Řekl a šáhl mi na zadek.

,,Uchyle!"
Křikla jsem na Jimina.

Tae se hned na Jimina otočil.

,,Kam to šaháš Jimine?!"
Řekl naštvaně Tae.

,,Ugh? Ty žiješ? Na svoji holku!"
Řekl povrchně Jimin.

,,Já nejsem tvoje holka...A...A!"
Chtěla jsem to doříct, ale Jimin se ke mě sklonil.

,,Nebuď zlobivá, nebo tě stihne trest..."
Zašeptal mi do ucha.

Tak jsem radši stichla, protože ho nehodlám radši provokovat.

,,Trochu dál ne!"
Křikl po něm Tae a odstrčel ho ode mě.

Jimin se jen na nás dva podíval na mě se úchylně zasmá a odešel.

,,Díky."
Zašeptala jsem směrem k Taehyungovi.

,,Není zač!"
Řekla a usmál se.

,,Sedne me si spolu?"
Zeptal se mě.

,,Já bych ráda, ale učitelka nás vždy rozsahuje..."
Řekla jsem otráveně.

,,Ták! Děti sklidněte se jdu vám rozdat místenky."
Křikla učitelka mezi nás.

Hmm číšlo 55, tak to jsem zvědavá kdo si ke mě sedne... Nastupovali jsme do autobusu a Tae šel směrem ke mě. Oboj dvou se nám razzářily obličeje, ale taky rychle zářit přestaly, když jsme si všimli, že on má sedadlo 57, takže sedí za mnou. Já jsme si sedla k okénko a on taky, takže jsme si povídali dokud nepřišel můj spolusedící. Byl to kluk, kterého jsem moc ve škole necídala, ale vim, že chodí do stejného ročníku jako já akurát do Bčka.

,,Ahoj."
Řekla a nemluvně se posadil vedle mě.

,,Ahoj."
Řekla jsem mu.

,,Je, ahoj Taehyungu!"
Řekl ten kluk.

Tae se na něj jenom nepochopeně koukal.

,,Víš, on měl úraz a tak si nic nepamatuje."
Řekal jsem mu.

,,Cože?!"
Řekl překvapeně.

,,A..Ahoj?"
Zeptal se Tae tázavě.

,,No dobře, takže ahoj, já jsem Jungkook tvůj nejlepší kamarád..."
Řekl a posadil se.

,,Hele, je to fakt můj nejlepší kamarád? Mam pocit, že mi to poslední dobou říkají všichni..."
Šeptl Tae směrem ke mě.

,,Asi jo. O nějakym Jungkoovi si mi něco říkal, ale nikdy si mi ho neukázal."
Řekla jsem a otočila se k okénku.

,,No ehmm. A ty si kdo?"
Zeptal se mě Jungkook.

,,Já jsem Kristen, Taeho nejlepší kamarádka."
Vydechla jsem a řekla jsem mu.

,,Ty si ta Kristen o které pořád mluvil?"
Řekl a podíval se na mě jako na svatý obrázek.

,,No asi jo."
Pokrčela jsem rameny.

Už jsme jeli asi hodinu a půl autobusem a já si nemohla nevšimnout Taehyungových pohledů na Jungkooka i když nevím o co mu jde když ví jak to já s nim mam.

,,Je ti zima?"
Zeptal se mě Jungkook. Pravděpodobně, protože jsem si začala dýchat na mé zmrzlé ruce.

,,No trochu, ale topení jde na max tak nevím co s tím jdělat."
Řekla jsem.

,,Tady."
Jungkook mi podal svoji černou mikinu v které mi bylo pak konečně teplo.

,,Děkuji."
Řekla jsem a usmála se.

Nejednou jsem ucítila jak nám do sedaček něco hodně koplo. Tedy spíše do Jungkookový. S Jungkookem jsme se na Taeho nechápavě otočili, ale on dělal, že kouká z okna při tom bylo, ale vidět jak ho to štve.
Za chvíli mi přišla SMS...

Tae: Proč máš na sobě jeho mikinu?

Já: Byla mi zima prostě.

Tae: A proč si si neřekla mě?!

Já: Protože sedíš za mnou a já se na víc neptala ani jeho sám se nabídl... A nic víc v tom nehledej!

Tae: Tak mi řekni proč má ruku na tvém koleni?!

V tu chvíli jsme se sama musela podívat na své koleno a opravdu tam měl svoj ruku. Když jsem se na něj, ale podívala tak spal. Opatrně jsem mu ji dala pryč.

Já: Klid už ji má dole a navíc spí!

Já: A proč si nepovídáš se svým spolusedícim?

Tae: Protože je divnej.

Jeli jsme i přez noc tak jsem za chvíli usnula. Ráno nás probudil nepříjemný hlas paní učitelky jak hlásí do mikrofonu.

,,Výtejte v Japonsku kde se bude náš lyžařský výcvik konat."

Autobus nás vyhodil před chatou a mě se začalo chtít zvracet, tak jsem odeběhla od skupiny. Jungkook se kterým jsem byla ve dvojici si toho všiml a běžel za mnou.

,,Co se stalo proč zvracíš?"
Zeptal se a chytl mi vlasy.

,,Dík... Asi mi něco nesedlo..."
Řekla jsem mu a zahrabávala jsem stopy do sněhu.

,,Chceš vodu?"
Zeptal se.

,,Jo, dík."