Why you?

69.

,,Teď se budeš koukat jenom na mě."
Otočil si mě Baekhyun za bradu čelem k sobě.

Byla jsem tak moc nervozdní, že jsem ani nevěděla co mám udělat. Zarazit to, nebo spolupraco vat?

Baekhyun se ke mě přibližoval do té doby dokud se naše rty nestřetly. V jeho dechu byl značný závan alkoholu, ale to nás nijak neomezovalo a my mohly prohlubovat náš polibek.

Taehyung sebou cukl, že něco udělá, ale na konec si to rozmyslel.

,,Nic neuděláš, jo?"
Šťouchl některej do Teahyunga.

,,Ne..."
Zamumlal Taehyung směrem k němu.

,,Miluješ mě?"
Zašeptal Baekhyun do polibku.

,,No nevim no, ale něco na tobě asi bude... A ty."
Zasmála jsem se do polibku.

,,Nejsem od toho daleko."
Provokativně mi skousl ret.

,,Tak zas dobrý vy dva "kamarádi"!"
Řekl rejpavě kluk co seděl naproti mě.

*velká rána*
Otočila jsem se směrem ke dveřím s kterými právě někdo třískl.

Hráli jsme dál dokud jsme si nevšimli, že Taehyung chybí když na něj došla řada.

,,Jdu ven na čerstvej vzduch."
Pronesla jsem, slezla z Baekhyuna a vytratila se ven.

Zachtělo se mi na záchod, který je mimo chatky.

Když jsem byla skoro už u záchodů zaslechla jsem rány a nadávání.
Šla jsem tím směrem. Uviděla jsem Taehyunga jak klouže ze zadní strany umívárny o zeď a obličej má položený v dlaních.

Nevím kde se to ve mě probudilo, ale hned jsem mu měla potřebu pomoct.

,,Tae"
Zamumlala jsem když jsem šla blíž k němu.

Jak mile mě zaregistroval, zvedl se a otočil se zády. Promnul si obličej a otočil se ke mě čelem.

,,Co se děje?"
Snažil se o normální hlas.

,,Na to bych se měla ptát spíš já... Od té doby co jsi na mě poprvé promluvil se chováš divně... Prostě jako by se nikdy nic nestalo..."
Chytla jsem si lokty a přešlapovala nervozdně na jednom místě.

,,Jak se mám jinak chovat? Řekni jak?! Kdy bych na tebe nepromluvil, tak ty mi neřekneš ani slovo!"
Přidával na intenzitě hlasu.

,,Samozřejmě, že bych na tebe nepromluvila. Viš proč? Víš sakra proč?! Protože to poslední co si mi řekl bylo ,,lhářko!"!"
Zachtělo se mi brečet když jsem si na to vzpoměla, ale vztek byl silnější, takže jsem to na sobě nedala znát.

,,Dívíš se mi? Ty se mi kurva divíš?! Před rokem a něco si přijela zpět do Koreje a řekla si, že už zůstaneš na pořád, ale ty sis za tu chvilku stačila nabrknout Baekhyuna!"
Červenaly mu oči.

,,Víš proč? Protože Baekhyun je sice někdy na zabití, ale má i svý světlý chvilky a né jako ty, že máš každý týden jinou náladu!"
Křikla jsem po něm.

,,A navís si to sám všechno ukončil... I když ono ani nic nebylo co já vím!"
Pokračovala jsem.

,,Ano ukončil a víš proč? Protože zatím pokaždé co jsme vypadali spolu šťastně se něco špatného stalo a já už nechci, aby se dělo něco špatného."
Křičel.

,,Ty mě pořád miluješ, že jo,"
Zamumlala jsem přičemž jsem se koukala do země a z očí se mi kutálelo pár slz.

,,JO! Neni to jasný?!"
Setřel si rukávem z obličeje pár slz.

,,Ale oba vidíme, že to nejde, tak prostě běž a žij šťastný život s Beakhyunem."

,,Tae... Nebreč..."
Zamumlala jsem a přišla k němu blíž.

,,Běž..."

,,Běž."

,,Běž!"
Na potřetí už zakřičel.

Otočila jsem se a pomalu šla do chatky. Bylo mi slabo a klepaly se mi kolena... Šla jsem rovnou do naší chatky. Nemam náladu na nikoho chci teď spát a všechno to nějak vztřebat do rána.

•••

Ráno se zdálo být docela normální až na to, že se uplně všichni chovali divně. Nejvíc asi Baekhyun...

•••

O poledním klidu jsem si šla vyčistit hlavu na molo, kde bývá většinou prázdno. Asi za pět minut se vedle mě někdo posadil.

,,Kris?"
Zeptal se Baekhyun.

,,Jak moc se ti líbí ta moje mikina?"
Zeptal se nervozdně.

Říkám... Všichni jsou dneska divní.

,,No, tak mam ji ráda."
Zasmála jsem se, nechápu proč se mě ptá.

,,Tak já ti ji nechám pod jednou podmínkou."
Trochu se mu zachvěl hlas.

,,No? Děje se něco?"
Přesměrovala jsem svůj pohled na něj.

,,Když...když... Nechám ti tu mikinu když se mnou budeš chodit!"
Otočil svůj pohled na druhou stranu odemě.

,,No nevim no..."
Zapřemýšlela jsem.

,,Co?"
Otočil se na mě překvapeně.

Byl rudej jak rajče.

,,No já si myslím, že bych ti tu mikinu nedala tak jako tak!"
Zasmála jsem se provokativně.

,,Ty mrcho!"
Povalil mě na záda a ruce mi držel vedle mé hlavy svými.

,,Ano?"
Otázala jsem se.

,,Že ty si zaplaveš s rybyčkami!"
Zajiskřilo mu nekale v očích.

,,Že já ti řeknu NE!"
Výtězně jsem se zasmála.

,,Hmm to si nemyslím. Teď nemáš jak utéct."
Zasmál se zase vítězně Baekhyun.

Koukla jsem se nejdříve na svoji pravou a pak levou ruku a zjistila, že se z toho asi jen tak nedostanu...

,,Tak si to mysli..."
Řekla jsem "uraženě"

,,No jen počkej..."
Usmál se a zase se mu nekale zajiskřilo v očích.

Podíval se na můj krk a rozhodl se ho začít značkovat.

,,Ne~ přestaň!"
Zakňourala jsem.

,,Až řekneš, že jo..."