Why you?

65.

Dole jsem se rozloučila s prarodiči a "sourozenci"...
Nasedla jsem do auta a odjela na letiště...

Byla to dlouhá cesta... Mě se zdála však ještě delší než opravdu byla... Vzláště když se mě měla potřebu ptát moje "pravá rodina" jaké to tam bylo atd...

•••

Otevřela jsem dveře svého pokoje. Byl tak prázdný. Začala jsem si vybalovat moje věci do skříní a tak podobně. Při to jsme si neustále přehrávala co se stalo včera.

Bylo mi smutno tak jsem se šla dolů napít.

,,Hmm tak co? Viděl jsem tam nějakýho toho šikmovokýho číňana dost blbě na mě zíral?"
Řekl pohrdavě...Jak se vlastně jmenoval? Jo Tomáš vlastně... Idiot je výstižnější.

,,To byl můj...dosavadní bratr..."
Povzdechla jsem si.

,, Jseš uplně vymetená? To ti nedošlo, že to asi nebude tvůj brácha?"
Zeptal se a mě už začal srát. I když to byla teprve 2 otázka.

Hlasitě jsem vydechla.

,,Nevíš co se všechno stalo a bejt tebou mě moc neseru nebo tě pověsim za koule do průvanu!"
Řekl jsem nepříjemně.

•••

První tři noci pro mě byly nejhorší než jsem si vlastně uvědomila, že mě tam nic nobrýho nerdželo... Že je možná dobře, že jsem se vrátila do své "domovské krajiny"...

•••

Bylo 1. září a já měla jít do své nové školy do 2. ročníky. Ano, do druhého, musím opakovat kvůly své Češtině... Byl to nezvyk. Žádné uniformy a disciplína.

•••

Nebylo to tak strašný našla jsem si tam kamarády. Jelikož jsem chodla na školu pro cizince, tak tu ku podivu bylo hodně cizinců, takže jsem moc nevyčnívala. Jediný s kým jsem jakž takž zůstala v kontaktu byl Baekhyun jinak nikdo... Taehyungovo číslo nemám a ani bych mu po tomhle nepsala. Sem tam se mi zasteskne, ale  ono vlastně není po čem... Taehyung je jiný a všichni ostatní jsou divní.
•••

Úspějšně končím po druhé, druhý ročník a nastupuji do třetího.

•••

,,Tak co? Já jsme z toho výletu nadšená... Ještě jsem v Americe nebyla..."
Radostně vedle mě poskakovala moje Maďarská kamarádka Šara po cestě ze školy.

,,Jo jo taky se těším..."
Prohrábla jsem si své plavé na krátko ostříhané vlasy.

,,Hele, domluvíš se tam vlastně? Vždyť máš Angličtinu teprve druhý rok..."
Zamyšleně okomentlovala.

,,Co já bych mluvila? Když nebudu vědět budeš mluvit ty Šaro!"
Řekla jsem rozhodně.

,,Stejně ti zavidím..."
Pronesla do ticha.

,,Co mi může někdo jako ty závidět?"
Otočila jsem se na ni překvapeně.

,,No... Když pomineme to, že je tvoje rodina za vodou, tak toho tvého Korejského kamaráda a vůbec... Umíš korejsky a máš od tama kamarády."
Povzdechla si.

,,Šaro-!"

,,Nemáš co závidět! Kdybych mohla tak od tama nikoho nechci znát!"
Prskla jsem.

,,Nojó, nojó, já vím... Pro všechny si tam lehká děva a celé to skončilo zlomeným srďíčkě, že ano?"
Začala se Šara smát a sestersky do mě stčila.

Někoho jiného bych už za to asi zakuchala, ale od ní mi to nevadí je pro mě jako ségra...

,,Žádné zlomené srdce! Rozumíš?!"
Přecedila jsem přez zuby.

,,Nojo nojo..."

•••

Dnes vyrážíme se školou do Ameriky.
Těším se ještě jsem tam nebyla. Zajímá mě jejich jídlo, příroda a životní úroveň... Odpoledne jsme nasedli do letadla a vzlétli. Celou cestu jsme si povídaly s Šarou.

•••

,,Tak co? Postele jsou poměrně pohodlný?"
Skočila Šara na postel.

,,Jde to... Pojď ven ať si to tu projdeme!"
Zavelela jsem a zamířila ke dveřím.

Byli jsme ubytováni v chatkách na pláži. Vypadalo to tu nádherně.

,,Baf! Půjdeme si zaplavat?"
Skočila mi na záda a začala si svlékat tílko.

Pokývala jsem na souhlas a převlékla se do plavek.

Zatím co ona se už dávno cachtala ve vodě, já testovala teplotu vody svým palcem u nohy.

,,Tak pojď už!"
Zavolala na mě Šara.

,,Však jo! Když ono je to nějaký studený..."
Zakňourala jsem.

,,Bože bože..."
Zamrmlala si a odplavala kam si na moři.
Zatím co já si sedla na pláž a vyjídala meloun.

•••

,,Ták, udělej te dvojice a začneme soutěž."
Zavolala učitelka.

Už uběhla hodina a Šara se nevrátila. Dělalo mi to starosti, tak, jelikož bez ní nemám dvojici, tak jsem se nanápadně vytratila a obíhala pláž dokud jsem ji nenašla...

,,Blbko! Kdes byla?!"
Majzla jsě ji po hlavě.

,,Jaaaaj...klid...ne?"
Bránila se.

,,Klid? Klid?! Nevíš jaký hnusný vodní bestie se tam zkrývají!"
Poučovala jsem ji dál.

,,Já se narozdíl od tebe nebojim kdejakýho kapra tak klid! Našla jsem něco úžasnýho... Je tam strašně moc hezkejch kluků!"
Rozplývala se Šara.

,,Ach nojo..."
Na kluky mam už přes rok alergii.

,,Pojď, pojď!"
Táhla mě za zápěstí někam k chatkám, které byly opodál.

Hmm jako musim uznat, že těla maj dobrý...

,,Tak co? Tak co???"
Natěšená se mě ptala na názor.

,,Jako... Ujdou no..."

Zakoukala jsem se na jednoho co měl potetované záda a ruce...

,,Kterej ti příjde nejvíc sexi???"
Poskakovala vedle mě snad i nadržená Šara.

,,Já ti nevím... Asi ten červeno vlasý..."