Why you?

46.

,,Aish! Neumíš klepat!?"
Křikla jsem.

,,Promiň no..."
Řekl a sedl si mi na postel.

,,Potřebuješ něco? Chci se jít umýt a převlíknout se..."
Odpověděla jsem mu a začala si skládat věci do skříně.

,,Co? Ty mě hned vyháníš?"
Řekl překvapeně.

,,No i tak by se to dalo říct a teď běž..."
Otočila jsem se na něj.

Postavil, udělal krok ke mě a pošeptal...

,,Večer se stav jestli budeš chtít..."
Uchychtl se a přiblížil se moc blízko k mému obličeji.

,,No dobře, ještě si to rozmyslim a teď padej do svého pokoje!"
Řekla jsem celá nervozdní a vyhodila ho.

Asi za půl hodiny mi do pokoje přišla babička s tim, že se mam přichystat na lyže a za 15 minut se scházíme u recepce. Tak jsem se přichystala a šla na recepci čekat na ostatní. Po té co jsme se tam všichni selšli vyrazili jsme. Nemůžu se dočkat lyžování zbožnuju. Komečně když jsme došli k sedačkove lanovce jsme každý dostali svou pernamentku.

,,Vy pojedete spolu a my si tu zatím někde sednem."
Zdělil nám děda.

,,Uhm!"
Přikývla jsem na souhlas a běžela nebo spíš se šourala na lyžích s Taem do fronty.

Když na nás komečně přišla řada a my se posadili na sedačku, Tae začal trochu zmatkovat.

,,Tak ty máš strach z výšek jo?"
Zasmála jsem se mu.

,,Ty zas z pavouků tak buď ticho!"
Řekl na obranu a vyděšeně se díval dolů.

,,Co by si udělal kdybych tu lanovku trochu rozhoupala?"
Řekla jsem provokativně. Ha! Mam šanci mu to vše vrátit!

,,No to neuděláš!"
Řekl a vykulil na mě oči.

,,Hmm? Proč bych neměla? Jak mě zastavíš?"
Provokovala jsem ho dál...

Nic neřekl, naklonil se ke mě a přitiskl své studené rty na ty mé. Byla jsem v šoku... Ale dosáhl svého, zastavil mě. Po chvíli se odtáhl a já tam seděla jak zmatená želva.

,,Co by si udělala kdyby se mi tu něco stalo a já se sváma už nevrátil domů?"
Řekl zcela od věci a mě tím vytrh z uvědomování se.

,,Tak za prvé bych myslela na to, že mám celou postel teď pro sebe..."
Řekla jsem ze srandy.

,,To by ti bylo uplně jedno, že jsem pryč?"
Zeptal se překvapeně.

,,No to zas ne asi bych se bez tebe nudila a přirostl si mi vcelku k srdci..."
Zamyslela jsem se.

Pusmál se...

,,Tae? Děje se něco o čem bych měla vědět?"
Zeptala jsem se ho vážně.

,,Ne ne jen se ptám..."
Řekl zamyšleně.

,,No pro to! Opovaž se odejít! Bych tě furt vyvolávala jako ducha a nedala ti chvilku klidu!"
Řekla jsem rázně ze srandy a om se začal smát.

,,A co by si udělal ty?"
Zeptala jsem se ho na oplátku.

,,Ja? No... Nejdřív bych rozprodal tvoje oblečení a pak za ty peníze si koupil něco od Gucci."
Řekl.

,,Hej!!"
No to si dělá srandu!

,,Konečně vystupujě."
Řekl Taehyung vítězně.

Čapl mě za ruku a táhl mě na lyžích pryč od lanovky.

,,Tak kudy pojedem?"
Zeptal se mě.

,,Jeď si kudy chceš jsem na tebe naštvaná!"
Řekla jsem uraženě.

On se na mě podíval a začal se smát.

,,Hmm?! Příde ti tu něco k smíchu?!"
Řekla jsem.

,,No víš... Ty když se urazíš vypadáš jak roztomilý rajčátko."
Řekl a nasadil si brýle na lyže.

,,Pf!"
Odfrkla jsem.

,,Tak pojď jedem!"
Vyjel předemnou.

Přiroda je tu opravdu krásná jiná než v koreji. Kus sjezdovky vedl i přez les. Musela jsem si dávat pozor, aby mě nepřetáhla nějaká větev nebo tak...

,,Hele Kristen!"
Otočil se na mě Tae a ukázal na laň s koloušky.

,,Tae!!!"
Zakřičela jsem, jelikož přímo v úrovni jeho hlavy byla větev, která ho smetla na zem.

,,O můj bože! Tae!"
Zastavila jsem u něj.

Nereagoval...

,,Vstávej!"
Zatřásla jsem s ním.

Rychle jsem se ho snažila odtáhnou ze trasy, aby ho ještě někdo nepřejel.

,,Ne ne prosím!"
Začaly se mi před očima promíjet jako kdyby nějaké vzpomínky.

Jediné co mě uklidnilo bylo to, že dýchal...

Dala jsem si ruce přez pusu a začala brečet.

Uslyšela jsem ušklebek.

Přestala jsem brečet a podívala se na něj.

Vybuchl smíchy...

Já jsem se na něj koukala s kamenou tváří a přemýšlela jestli ho mam zabít hned nebo až za tři sekundy...

,,Aj! Ty kryple jeden!"
Začala jsem křičet a bouchat do něj.

,,Ty hovado! Víš jak jsem ae lekla?!"
Křičela jsem na něj dál.

,,Hahahah!"
Smál se mi dál.

Chytil mi ruce a posadil se neproti mě.

,,Aspoň už vim co uděláš kdyby se mi něco stalo."
Řekl s radostí.

,,Houká ti?! Jasně, že by mi to nebylo jedno! A právě sis zaručil to, že večer nepřídu!"
Řekla jsem uraženě, utřela si slzy a pokračovala dál v jízdě.

Celý den se jinak už nic zajímavého nestalo... Když jsme přišli zpět na hotel a navečeřeli jsme se, šli jsme se ohřát do spolešné místnosti s krbem. Mě se stále dařilo celou tu dobu Taehyunga ignorovat. Společně jsme si povídali (až na mě a na něj) asi do 8 hod večer pak se však prarodiče rozhodli jít spát, ale ještě předtím nás upozornili, abychom nechodili spát moc pozdě a na noc se zamkli.

,,Aaaah! Jak dlouho mě hodláš ještě ignorovat?!"
Řekl nervozdně Taehyung když jsme už byli sami.