Why you?

45.

,,Pšt! Nebo všechny vzbudíš..."
Uchechtl se mi do ucha.

,,Co?! Dobře... Ale pust mě!"
Šeptla jsem a rozdejchávala už svůj několikátý infartk.

Posunul mě trochu více na horu, tak, že jsem měla část mé hlavy na polštáři vedle něj, ale zády jsem jinak pořád ležela na něm. Svůj krk jsem měla ve výši jeho obličeje.

,,Proč bych měl?"
Zašklebyl se.

Jeho dech se mi odrážel od krku.
Přejel mi mráz po zádech.

Co se to semnou zas děje?

,,Zakřičím a všichni se vzbudí!"
Šeptla jsem vzdorně.

,,To neuděláš."
Znovu se ušklíbl a otřel se mi nosem o krk.

Najela mi husina...

No upřímě?

Měl pravdu opravdu bych nikoho nezavolala... Spíš mě znervozdňovalo to, že hned vedle jsou prarodiče.

Jednou ze svých roukou mi zajel pod tričko a prstem mi dělal kolečka okolo pipíku. Trochu to zalechtalo. Momentálně se to ve mě dost hádalo co bych měla teď udělat. Z mého přemýšlení mě však vytrhl pocit jeho jazyku na mém krku... Zase jsem se lehce zachvěla.

,,Copak, že nikoho nevoláš?"
Zeptal se provokativně.

Už mě vyprovokovalo to jak si semnou hraje!
Rychle jsem se otočila na břicho a svoje ruce zabořila vedle jeho hlavy.
Přísně jsem se na něj podívala.

,,Děje se něco? Sama si přistoupila na to, že když jsem se o tebe staral tak mi to nějak oplatíš!"
Výtězně se usmál a já mu na to neměla co říct.

,,Nebo se radši vrátíš k tomu pavoukovi?"
Ušklíbl se.

,,Ne! A ty to víš!"
Řekla jsem uraženě.

,,Jo a~!"
Neumožnil mi to doříct, jelikož mě chytil za zadek a přítáhl si mě blíž k sobě. Neudržela jsem se na rukou, a tak jsem spadla na lokty.
Naše obličeje byly k sobě zase blízko a já zdřevěněla ani nevím proč, ale dostavil se nezvozdní pocit.

,,No copak?"
Řekl a při tom se otřel svými rty o ty mé.

Mlčela jsem.

Strašně se mi rozbušilo srdce. Cinkl mi mobil, že mi přišla zpráva.

,,Jinak byla by si tak hodná a slezla ze mě?"
Řekl najednou uplně od věci.

Pustil mě.

Co to cítím? Že by pocit zklamání?

Ne to ne! To nejde!

,,Však už bych ráda!"
Řekla jsem celá červená a posadila se na postel. On se také posadil a opřel se o chladnou zeď.

Sáhla jsem si pro svůj mobil, abych se koukla kolik je hodin. Bylo už 12... No super vzhledem k tomu, že ráno stáváme dřív, abychom vše stihli to bude úžasné...! Všimla jsem si však i té zprávy, která mi přišla. Byla od Jennie.