Why you?

35.

Zahlásila učitelka a já se celá napjatá zavrtěla na židli.

Jeho hlas se rozezněl po celé tělocvičně. Má ho tak hluboký, ale přecejenom zní tak jemně. Začala jsem se tam rozplývat.

Koutkem oka jsem však zahlédla Jennie výraz...
Kousala se do rtu a mě se zmocnil strašně úskostlivý pocit.

Možná, že má jen takový reflex když vidí hezkého kluká nebo co, nebudu se tím znervozdňovat...

Když dozpíval tak se podíval směrem k nám a usmál se. Úsměv jsem mu opětovala, když v tom jsem si všimla jak mu Jennie vedle mě mává jak šílená. Hned jsem svůj úsměv ztratila a podívala se na zem...

Co když se usmívá na ní...?

Tak počkat...

To jméno te holky co si u bráchy zapoměla deníček...

Proč já blbá mám fotografickou paměť a né sluchovou.

Aaaaaa! To mě jednou zničí!

Pak už jsem tu soutěž moc nevnímala. Jen vím, že poslední číslo byl Jungkook a Jisoo na něj koukala jak na svatý obrázek.

Po skončení nám ředitel zdělil, aby jsme si z účastníků vybrali jednoho a tomu dali hlas. Pro mě byla volba jasná. Co bych to byla za sestru kdybych mu ten hlas nedala...?

Po ukončení hlasování jsem vyšla na chodbu. Holky se za mnou hned rozběhly a společně jsme zaběhly na záchody.

,,Tak co? Komu jste daly hlas? Já hojoonovi"
Zeptala se nedočkavě Rosé a sjížeděla nás všechny pohledem.

,,Mě se nejvíce líbil hlas Chanyeola..."
Řekla kameně Lalisa.

,,Já dala hlas bráchovi..."
Řekla jsem nadšeně.

,,Já taky řekla nadšeně Jennie."
Nejsem moc nadšená z jejího nadšení.

,,A ty?"
Zeptala jsem se Jisoo.

,,No o o, Jungkookovi..."
Zamumlala si pro sebe a trochu zrudla.

Ona po něm snad jede?

Po chvíli povídání se rozezvonilo zvonění na hodinu. Vyšly jsme ven... Až teda na Lalisu a Jennie. Nevím proč tam zůstaly, ale jediné co jsem zaslechla byl Lalisin podrážděný hlas...

,,To snad nemyslíš vážně?!"

Ignorovala jsem to a zašla k sobě do třídy. Jsem ve stejné třídě s Jisoo a Jungkookem tak snad vše proběhne dobře.

Po skončení hodiny o přestávce jsem se rozhodla jít za bráchou a vyčíst mu za 1. proč mi nic neřekl a za 2., že mu držim palce. Ve dveřích mě však zdržel Jungkook.

,,Kris? Tohle ti ještě upadlo na chodbě a já ti to nestihl vrátit..."
Řekl a usmál se.

Podal mi malý bloček.

,,Jé, díky, zrovna jsem ho před chvílí hledala."
Poděkovala jsem a zasmála se.

Když jsem si šla bloček rychle uložit do batohu tak jsem si nemohla nevšimnout pohled Jisoo, která mě ním přímo zabíjela.

Snažila jsem dělat jako bych to neviděla a rychlým krokem jsem si to namířila k Taehyungový třídě. Uviděla jsem ho na chodbě povídat si s nějakýma klukama. To mě však nezastavilo a já ho předevšema objala.

,,Ouuu! Taehyungu! Tak mi vás nebudeme rušit..."
Řekli ty jeho kamarádi rýpavě a začali se nablbě smát.

Já to ignorovala a on taky.

,,Byl si úžasný!"
Řekla jsem mu zatím co jsem ho obímala.

Cítila jsem jak se mu zrychlil jeho tep a i dýcháni.
Taky mě objal a mě se rozbušilo srdce uplně stejně. Měla jsem pocit jako kdybych obímala někoho jiného než svého bratra.

Ne, musím se sebrat na co to vůbec myslím?!

,,Jak si mi mohl neříct o té soutěži?!"
Odtáhla jsem se a zamračila se.

,,Promiň, zapoměl jsem..."
Řekl a podrbal se na zátylku.

,,Kdyby nebylo Jungkooka tak nevím ani kde jsi!"
Křikla jsem uraženě.

,,Tak Jungkooka jo? Hmm... Vy si nějak rozumíte, ne?"
Řekl ironicky.

,,Ne, dneska jsem ho viděla po prvé a už teď je na mě hodnější než ty!"
Zkřížila jsem si ruce na prsou.

,,Joo? Tak to ještě uvidíme..."
Řekla a ušklíbl se.

,,Netvař se takhle nevim co si mam myslet!"
Křikla jsem zmateně.

On nic neříkal jen mě silně objal.

,,Nikdo tě nemá radši než já..."
Zašeptal mi do ucha.

Zazvonilo.

On mě mlčky pustil a rozešel se do své třídy.

Proč mi tak moc tluče srdce?

Chvíli jsem tám jen tak stála.

Pak jsem se otočila a viděla proti sobě stát Lalisu.

,,Dej si pozor."
Řekla klidným hlasem a obešla mě mlčky do své třídy.

Na koho? Na Jimina?

Chová se opravdu zvláštně. No nic musím se vrátit do třídy.

Všechno proběhlo v pohodě i o obědě to bylo výjmečně klidné...

Šla jsem domů.

V tom jsem za sebou uslyšela někoho křičet mé jméno.