Why you?

25.

Nesmím se prozradit!

,,Co ti na tom tak dlouho trvá? To si nikdy nikomu nezapínal podprsenku...?"
Zeptala sd mě ironicky.

,,Ne."
Odpověděl jsem.

,,To si nikdy neměl holku?"
Zeptala se nadzvedla si vlasy.

,,Ne..."
Zvovu jsem ji odpověděl... To se fakt chce bavit o tomhle?!

,,Aha a co ta tvoje kamarádka, která si u tebe nechala deník? Ty s ní nic mít nechceš?"
Zeptala se a mě málem zaskočilo. Vzhledem k tomu, že je to ona... Tak je jasný, že jo, ale teď ji to říct uplně nebudu moc....

,,Docela i jo."
Řekl jsem s úsměvem.

,,Tak kde je problém ona tě očividně má taky ráda..."
Teď už mi vážně zaskočilo. Ale vzhledem k tomu, že jsem ten rébus vyřešil tak už to bylo jedno a já se mohl svalit na postel a lapat po dechu.

,,Ježiš! Počkej!"
Řekla začala mě plácat po zádech.

,,Dobrý, dobrý!"
Řekl jsem ji, aby mě už přestala mlátit.

Kristen pohled

Rychle jsem k němu přiskočila, aby se neudusil.

,,Dobrý, dobrý!"
Křikl.

,,Promiň řekla jsem něco špatně?"
Zeptala jsem se. Snad jsem mu neotevřela nějakou starou ránu.

,,Nene, všechno je dobrý..."
Vy kašlal ze sebe.

,,A jinak... Jak ti je? Neni ti nějak nevolno třeba?"
Znovu se mě ptá... Nevim co s tim furt má.

,,To ti tak vadim, nebo co, že chceš, aby mi bylo blbě?! Jinak ne, není mi blbě"
Řekla jsem už trochu podrážděně.

,,Ne! To ne... Jen se ptám před tím si měla často žaludeční potíže tak se ptám..."
Řekl a uklidňová mě.

Najednou mi zazvonil mobil. Byla to esemeska.

,,Brácha?"
Zeptala jsem se.

,,Pro příště Taehyung... Ale co potřebuješ?
Otočil se na mě a zvedl obočí.

,,No kdo je Najoon?"
Zeptala jsem se.

,,Kdo, že?!"
Vyjekl.

,,Namjoon. Tak kdo to je?"
Zeptala jsemh se.

Taehyunga pohled

To si dělá prdel, nebo co?! On na ni má číslo?! No to mi ještě chybělo...

,,Kluk s kterým si se seznámila na té chatě kde jsme byli před tvým úrazem..."
Řekl jsem ji znechuceně.

,,Aha... No víš on mi napsal... A oslovuje ně zlato tak já právě nevim..."
Řekla a já dostal právě málem zástavu srdce.

,,Cozě?! Co ti píše?!"
Řekl jsem ji a natáhl se po její telefonu.

,,Kam pak, kam pak? To je můj telefon! A moje esemesky!"
Řekla a s úsměvěm se odsunula.

Ten hajzl! Nesnášim ho už teď! Jak ji může takhle oslovovat?! Co se mezi nimi stalo když jsem tam nebyl?! A teď mi ještě k tomu nechce ukázat tu esemesku!

Kristen pohled

Co to do něj vjelo? Nemá právo mi brát telefon a už vůbec číst mi esemesky... Na bráchu je nějak žárlivý.

Ale ten Namjoon je milý asi to bude můj dobrý přítel, nebo tak

Zprávy

Nam😄: Ahoj zlato! Jestli nevadí, že ti tak říkám...

Já: Ahoj ne nevadí asi...

Nam😄: Řekli mi o tom co se ti stalo... Moc mě to mrzí, že jsem tam nemohl v tu chvíli být s tebou. Jak ti teď je?

Já: Už dobře a promiň, že se ptám, ale kdo jsi?

Nam😄: Cože?

Nam😄: Ty si si neuložila moje číslo?

Já: Ne, ale utrpěla jsem amnesii... Takže si nikoho nepamatuji. Dokonce ani vlastního bratra ne...

Nam😄: Bratra? Ty máš sourozence?

Já: Ano, přece byl tam semnou... Je na mě hodný a jsem ráda, že ho teď mam. Doufám, že mi pomůže si vzpomenout, i když teď je na mě naštvaný.

Nam😄: Promiň, ale to mi asi uniklo... Jak se jmenuje? A popřípadě jak vypadá? Vy jste se pohádali? Jestli nevadí, že se ptám.

Já: Ne, v pohodě. Taehyung, má delší hnědé vlasy, je vysoký a má poměrně hluboký hlas, který je někdy až desivý. A pohádali jsme se, protože on chtěl vědět co si ki napsal, ale já mu to nedovolila! Vypadal jak žárlivej přítel, i když je to můj bratr. (při té myšlence jsem se musela zasmát)

Nam😄: On je tvůj bratr?!

Já: Ano proč se tak divíš?

Nam😄: No, že si nejste vůbec podobný... Ta já už musím. Ahoj zlato!

Namjoonuv pohled

Tak bratr jo? Hmm tak to si lepší lež vymyslet nemohl... Nevadí aspoň mi nebude stát v cestě. Rozhodně ať si nemyslí, že mu ji nechám! Ona je moje a už od prvního slova co jsem s ní prohodil mi bylo jasné, že budeme spolu.

Kristen pohled

Namjoon je fakt milý snad se ještě někdy potkáme, ale teď bych si spíš měla nějak udobřit bráchu...

,,Nootaaaak! Nezlob se!"
Zakňourala jsem, povalila ho na záda na postel a sedla si na něj.

,,Co to zas děláš?!"
Vyjekl, vzal si telefon a dál na něj něco dělal.

,,Oj! Nevidíš mě! Nech ten telefon!"
Křikla jsem.

,,Ne! Ten předemnou nemá tajnosti!"
Řekl mi uraženě.

,,No ták. Brácha!"
Řekla jsem a vytrhla mu telefon.

,,Ne!! Co to děláš dej to sem!"
Na tohle už teda zareagoval zmateným křiknutímh.

,,Tý jo! Co to tady máš?"