Why you?

73.

Neměl jsem co ji na to říct.. Její slova mě boleli.

Agresivně se rozešla od tud pryč..

Vztek ve mě rostl...

Rozešel jsem se někam do pryč směrem ke skalám kde nikdo nebyl.

,,JAK?! JAK TOHLE MOHLA ŘÍCT?!"
Kopal jsem do šutrů, prostě do všeho okolo.

,,Jsem kretén! PROČ?! PROČ JSEM JI TOHLE ŘEKL?! "
Podlomily se mi kolena.

Kristen pohled

Teď ve mě převládal spíše vztek, než smutek..

Jak jako jeho?!

Nasrat!

Nejsem ničí!

Opravdu už to není on.. Takhle mi bude snad lépe. Pozdravila jsem se se všema u ohně a šla si lehnout. Ani jsem nebyla tak moc unavená, ale chtěla jsem být sama.. Usínalo se mi těžko...

Koukl se mi zpět do očí a přiložil své čelo na to mé.

,,Proč to děláš?"
Zeptala jsem se ho a sklopila zrak.

,,Jednou ti to řeknu, nebo to snad poznáš sama."
Řekl a usmál se.
•
,,Chci ti něco dát i když vim, že ti to asi moc nepomůže..."
Řekla jsem a zastavila nás.

Otočil se na mě a upřeně mě sledoval až jsem lehce znervozdněla. Udělala jsem krok k němu, postavila se na špičky a dala mu pusu na tvář. Měl ji chladnou, jak byl promrzlý.

Pomateně na mě upřel své oči a na tváři se mu zjevil malý úsměv
•
Jeho dech se mi odrážel od krku.
Přejel mi mráz po zádech.

Co se to semnou zas děje?
•
Mžourala jsem na osoby co mi stáli u postele.

,,Jak ti je?"

,,Bolí....to"
Zašeptala jsem.

,,Moc mě to mrzí."
Díval si do klína a měl rudé oči.
•
,,Tae~?"

,,Pojď blíž je mi zima..."
Mumlala jsem když jsem se probouzela.

Tae?
TAE?!

Hned jak jsem si uvědomila, že to byly jen vzpomínky ve snu. Prudce jsem se posadila na postel a koukala okolo sebe...

Na proti mě seděl...BAEKHYUN?!

Ježiši to ne! Snad neslyšel ty moje blepty!

,,Tae..?"
Zklamaně mi koukal do očí.

,,Baek-"
Chtěla jsem mu vysvětlit, že to byl jen hloupý sen..

Nebo ne...?

Nenechal mě nic říct a rozešel se kam si pryč..

Taehyunga pohled

Neměl jsem co dělat... Jenom jsem se znechuceným pohledem koukl na Hoseoka a odešel zpět k chatkám. Šel jsem si lehnout, dneska toho bylo už opravdu hodně.

Ráno jsem vstal celý rozlámaný. Zdálo se mi spoustu špatných snů.

Šel jsem si provětrat hlavu ven k lesu, nechtěl jsem myslet na ty zlé sny. Les mě vždy uklidňovat... Tak tichý, nenásilný. Kéž bych mohl všechno vrátit a začít od znova. Tohle si nikdo z nás nezaslouží.

Měl bych se jim oboum omluvit za moje chování, nechoval jsem se moc přijatelně. Jediné co chci, aby byla šťastná, nebudu ji v tom bránit. Nemám ani na to právo.

Už jsem byl poměrně srovnaný. Otočil jsem se, že půjdu zpátky do kempu a všechno to napravím, ale něco mě silně udeřilo do spánku . Rána mě srazila k zemi. Chytl jsem se za spánek, jelikož mě hrozně začala brnět celá hlava.

,,...kr..e...v...?"
Pozašeptal jsem když jsem si všimnul malých čůrků krve tečících po mých rukou.

Hrozně se mi zvedl žaludek. Ztěží jsem se otočil kdo mě napadl.

Stál tam Baekhyun. Měl ukřivděný pohled v očích a zatínal zuby. Dřív než jsem stihl nějak zareagovat, rozběhl se ke mě a kopl mě přímo do břicha. Chtěl jsem se bránit, ale nešlo to. Ta první rána mě natolik oslabila, že jsem byl rád, že vnímám.

,,proč...Procč?...PROČ TY?!"
Začal hystericky křičet a dál pokračoval ve vylévání zlosti na mé osobě.

,,A-"
Chtěl jsem se ohranit, ale jak uviděl, že se chystám něco říct udeřil mě i do hlavy.

Za pár minut přestal. Já už měl nějakou chvíli zavřené oči. Bolest mi je nedovolovala mít otevřené. Ozvala se rána vedle mě, jako by někdo spadnul. Neměl jsem sílu se podívat co se vedle mě děje. Netrvalo to dlouho a přestal jsem vnímat kompletně.

Kristen pohled

Vyběhla jsem za Baekem z chytky. Nemam ráda když jsou lidi kolem mě naštvaný, nechci je dělat smutní.

Po pár metrech se mi Baek ztratil mezi chatkama. Kličkovala jsem tam a vyčítala si svůj dementní mozek, že nemůže zapomenout na Taehyunga. Proč ? Proč? Všechno by bylo jednoduší...

Během svého kličkování jsem zaslechla nějaký šum kousek od lesa. Rozešla jsem se k němu, nějak jsem tušila, že se děje něco špatného.

Pohled na to co jsem viděla bylo něco hrozného. Zatáhl se mi žaludek, polil mě studený pot a tep srdce se mi zrychlil. Okamžitě se mi začaly drát slzy do očí. To poslední co jsem chtěla, bylo aby se spolu porvali jako psi. Ale tohle vypadalo ještě hůř. Viděla jsem jak Baekhyun tříská do bezhybně ležícího Taeho zalitého krví. Na nic jsem nemyslela a skočila po Baekovi s tim, že ho strhnu na zem, aby Taeho omylem nezabyl.

...Hah jak pošetilá jsem byla...

————————————————————
Děkuju všem co jste nezapomněli😊 Vaše komentáře mi dělaly moc velkou radost💖 Děkuji za každého z vás.

Půlka téhle kapitoly byla psaná před rokem a půlka teď, tak se prosím nezlobte, že je nějaká divná... Už to bude snad lepší😅💕