Nový život

8.

„Znáš ten pocit?" zeptala jsem se Kenta, když už jsme byli skoro u dveří.

„Jaký?" nechápavě se zeptal.

„Když chceš něco udělat, ale víš, že nesmíš" zamumlala jsem, on se před dveřmi najednou zastavil.

„Víš co? Člověk by měl udělat všechno, co chce, nebo něco, po čem touží, protože potom už se mu to nemusí podařit" řekl a otevřel dveře, šli jsme nahoru na chodbu a zastavili se před dveřmi jeho pokoje.

„Takže ty mi říkáš, že bych měla, dokud není pozdě?" podívala jsem se na něj, usmíval se.

„Přesně tak" usmál se.

„Dobře" řekla jsem potichu, stoupla si na špičky a přilepila se na jeho rty, čekala jsem, že se odtáhne, nebo třeba na mě zakřičí, nebo něco, ale to on neudělal, prostě spolupracoval a dokonce byl taky šikovný, že jednou rukou otevřel dveře od jeho pokoje a vtáhl mě dovnitř. Dál už to jelo jako na horské dráze, chytil mě za zadek a zvedl, já svoje nohy obmotala kolem jeho pasu, potom mě vysadil na nějakou komodu, nevím, co to bylo, každopádně jsem shodila všechny věci, co tam byly, on mi sundal triko a kousl mě do krku mezitím, co já jsem mu rozepínala knoflíky u košile. Potom šla i moje podprsenka, byl šikovný, rozepnul ji hned napoprvé, po chvilce jsme na sobě neměli ani jeden kus oblečení, byli jsme úplně nazí a já mu svoje prsty zaplétala do vlasů a mírně za ně tahala, on mi na krku dělal malé fialové flíčky, jeden za druhým a postupně pokračoval pořád níž a níž, cítila jsem jeho rty úplně všude a jazyk taky. Pak se vrátil zase k mému obličeji a políbil mě.

„Počkej, bez kondomu s tebou spát nebudu" položila jsem mu prst na rty, neváhal ani minutu a vytáhl stříbrný čtvereček z nočního stolku. Pokračovalo to hrozně rychle, než jsem se pořádně vzpamatovala, cítila jsem ten nejúžasnější a nejkrásnější pocit slasti, jaký žena vůbec může cítit a ten pocit se během noci objevil víckrát.

Ráno jsem se probudila a byla ještě tma, vlastně teprve vycházelo slunce, vzala jsem svoje oblečení, teda spíše co jsem našla, našla jsem jenom triko a kalhotky, chtěla jsem být co nejrychleji pryč, nemohla jsem takhle jít po chodbě, takže jsem ještě zvedla svoje kraťasy a klobouk co jsem našla u dveří a vzala z Kentovy postele nějakou deku, kterou jsem obmotala kolem sebe, opatrně jsem otevřela dveře a chtěla jsem se rozhlídnou jestli někdo není na chodbě, ale uslyšela jsem pohyb na Kentově posteli, takže jsem rychle přeběhla k sobě do pokoje a zavřela za sebou dveře, vytáhla jsem ze skříně velké vytahané triko, hodila jsem ho na sebe, pod to dala akorát kalhotky. Rychle jsem našla moji tajnou krabičku a vytáhla věc, které jsem se chtěla vyhnout. Byly to papírky, filtr, a pytlíček drcené marihuany smíchané s tabákem. Šla jsem na balkon, udělala si filtr a ubalila jointa, dělám to, když se něco pořádně posere. Za chvíli mi bylo všechno stejně úplně jedno, ruce se mi potily, oči mi tikaly, měla jsem sucho v puse a hrozný hlad, právě jsem se zhulila. Jointa jsem dokouřila jenom z půlky, pak jsem ho nechala vyhasnout.

„Bell?" uslyšela jsem za sebou Kentův hlas, sakra.

„Ano?" s úsměvem jsem odpověděla, pěkně to působí.

„Chceš si promluvit?" posadil se na zem vedle mě. Chtěla jsem odpovědět, vážně ano, jenže jsem se začala nekontrolovatelně smát, nechtěla jsem, moje hlava chtěla přestat, ale svaly si dělaly, co chtěly.

„Děláš si srandu?" zeptal se mě, pak se jeho oči přesunuly na jointa vedle mě.

„Máš zapalovač?" zeptal se s úsměvem, podala jsem mu ho. Za chvíli jsme v záchvatu smíchu leželi oba dva.

„Ale líbilo se mi to, ne že ne" ušklíbla jsem se.

„Jo, nejsi deska, pojďme to zopakovat" vstal a podal mi ruku, aby mě zvednul. Začalo to podobně jako včera, když on na sobě měl kalhoty a já vůbec nic, došlo nám, že v našem stavu tohle opravdu nepůjde, takže jsme jenom seděli na posteli, já nahá, on skoro nahý a smáli se, aniž bychom vůbec věděli čemu, balili jsme jednoho jointa za druhým. Tohle jsem nedělala tak dlouho, naposledy v Seattlu se svým bývalým klukem. Nechybělo mi to, ale ten pocit se mi líbil, všechno mi bylo jedno, neřešila jsem Kenta, neřešila jsem včerejšek, neřešila jsem absolutně nic a to bylo nejlepší.