Nový život

57.

Byl jsem tak rád, že mám Chris doma, staral jsem se o ní, jak nejlíp jsem uměl, i když jsem to podle ní už dost přeháněl. Z postele jsem jí dovolil vstát, jenom když chtěla jít na záchod, doktor jasně řekl, že má odpočívat, dokonce jsem jí pokaždé přepnul na další epizodu jejího oblíbeného seriálu na netflixu jenom proto, aby nemusela vstávat. Děsilo mě, jak moc hubla, pořád jsem do ní zkoušel cpát nějaké jídlo, ale ona jíst prostě nechtěla.

Z Pohledu Christabelle:

„S dovolením bych si ráda zašla do sprchy" podívala jsem na Jase.

„povolení uděleno" Zvedla jsem se z postele a šla do koupelny, vyslíkla se a chvíli na sebe zírala do zrcadla a sahala na své břicho, byla tam jízva a moje tělo bylo tak, tak...křehké. Vypadalo to, jako bych celé týdny nejedla, i v obličeji, hnusila jsem se sama sobě. Vlezla jsem si do sprchy a nechala na sebe téct horkou vodu, bylo to úžasné. Vyšla jsem ze sprchy a opatrně našlápla na podlahu, nejdřív jedna noha, pak druhá, oblékla jsem si Jasonovo triko, najednou mi bylo větší, než kdy předtím, natáhla jsem se pro tělové mléko, ale na mokré podlaze mi podjela noha, tuba s mlékem mi vypadla z ruky a já upadla přímo břichem a umyvadlo, bolelo to jako čert, ne, mnohem hůř.

„Chris, co se stalo?" začal mi na dveře divoce bušit Jason.

„Nic, jenom mi z ruky vyjela tuba s tělovým mlékem" uklidila jsem ho a pomalu se snažila srovnat z toho pádu na hranu umyvadla. Šla jsem zpátky za Jasem do postele.

„mám žízeň" řekla jsem a chtěla si zajít pro vodu, ale o mě nepustil a došel tam sám, mám žízeň pořád, čím to? Že bych se vracela zpátky do úplně normálního života?

„Jsi nějaká bledá" zkonstatoval po nějaké době můj princ a podíval se na mě.

„Je mi trochu zima" řekla jsem a přikryla se peřinou, dokonce se mi točila hlava, ale nechtěla jsem s tím Jasona otravovat, stává se mi to normálně, mám nízký tlak.

„Zajdu si na záchod" řekla jsem, byla jsem už delší dobu hrozně moc unavená a už si chtěla jít lehnout.

Z pohledu Jasona:

Chris mi řekla, že už by šla spát, nejspíš se přidám, abych byl ráno vzhůru dřív, než ona a nevyváděla nějaké blbosti. Zvedala se z postele a mě to pořád nedalo a podíval jsem se na ní, vždyť je to jenom kost a kůže. Pomalu vstala a jemně našlapovala, když se jí najednou podlomila noha, pak druhá, pak jsem slyšel ránu a Chris ležela na zemi.

„Kurva!" vykřikl jsem a vyskočil k ní. Vzal si telefon a volal 911.

„Chris, no tak vzbuď se, prosím" mluvil jsem na ní tak, jak mi paní z telefonu říkala, ale nic se nedělo, už jsem byl moc zoufalý, tekly mi slzy, protože jsem byl absolutně bezmocný, cítil jsem, jak po ní stéka její studený pot a když jsem jí chytil za ruku, necítil jsem to, co bych cítit měl, puls.

„Lásko, Chris, prosím" vykřikl jsem s největším zoufalstvím, jaké jsem kdy zažil, hledal jsem dál. Díkybohu jsem puls nahmatal, ale byl tak slabý, až nezištný, byla celá bledá, najednou mě od ní někdo odtrhl, byli to záchranáři a pomáhali jí, nepustili mě, abych jel s ní, řekli mi, že musí na sál, znova.

Okamžitě jsem jel do nemocnice, a čekal, a čekal.

„Pan Parker?" přišla za mnou žena v operačním oblečení.

„jo" prudce jsem se zvedl, přišla mi něco říct.

„S vaší snoubenkou to nevypadá příliš dobře, dlouhou dobu byla vystavena vnitřnímu krvácení do břišní dutiny, doporučovala bych co nejdříve informovat rodinu, nejspíš nemá moc času" začal jsem brečet, ano, před ní jsem začal brečet, jako malé dítě, co teď? Vždyť já jí kurva nemůžu pomoct, nijak, co mám teď dělat?

Když jsem se tak nějak posbíral, udělal jsem přesněto, co mi radila doktorka, z telefonu Chris jsem zavolal jejím nejbližším,měli by tu být, i přes to, že to dobře dopadne a Chris bude zase zdravá