Nový život

22.

Chvíli jsme spolu byli ve vodě, ale pak jsem si všimla, že na molu stojí nějaký bílý pes a pozoruje nás.

„Co ty tady děláš?" zasmál se Ryan a podíval se na psa.

„To je naše Bela, asi utekla" objasnil mi.

„Tvůj pes se jmenuje stejně jako tvoje holka?" začala jsem se smát.

„Ano a to není všechno, taky se ráda mazlí" ušklíbl se.

„Jo, já se mazlím moc ráda" pousmála jsem se, dostala jsem další pusu a jemné kousnutí do rtu k tomu. Najednou jsem slyšela Dakotino hlasité zařehtání.

„Asi budu muset jít" pokrčila jsem rameny.

„Víš co? Tak odvedeme koně a pak něco vymyslíme, co ty na to?" usmál se, znělo to až moc lákavě.

„To zní jako plán" pousmála jsem se. Na nic jsme nečekali a jeli, nejdříve k nám, tam jsem nechala Dakotu a pak jsem šla s Ryanem odvést jeho koně Caesara do jejich stájí.

„Jsem sám doma dneska" ušklíbl se.

„To je fajn ne?" šibalsky jsem se pousmála. Šli jsme do jeho pokoje, neměla jsem v plánu s ním hned spát, jenže on se na mě vrhl jako první, bylo to romantické, ale zároveň dost dravé. Divila jsem se sama sobě, když jsem ho něžně shodila na postel, obkročmo si na něj sedla a dala mu jednu velkou, něžnou pusu, pak už byl klid. Jenom jsem ležela v jeho objetí a povídali jsme si. Než někdo zaklepal a dveře se hned potom otevřely.

„Adame, to nemůžeš počkat, až odpovím?" prskl Ryan na blonďatého kluka, co stál ve dveřích a díval se na mě.

„Promiň" nervózně odpověděl a odešel, neubránila jsem se zasmání, přišlo mi to vtipné, to, jak rychle zmizel a to, jak se na mě díval

„Mám zmizet?" podívala jsem se na něj.

„Ne" odpověděl a přitáhl si mě blíž k sobě. Je to zvláštní, jsme spolu zatím jenom pár hodin, ale chováme se k sobě, jako kdybychom spolu byli opravdu dlouho, ta jiskra tam byla už poprvé, když jsem ho potkala a on to musel cítit taky. Je mi z toho hrozně krásně, jak je to vůbec možné, že je to takové, jaké to je? Nestěžuju si, hrozně se mi to líbí, tak romantického kluka, jako Ryana jsem hodně dlouho nepotkala, ale sakra, jsme spolu tři hodiny a je to dokonalé, hned od začátku.

„Proč zrovna já?" zeptala jsem se ho do ticha.

„Jak to myslíš?" nechápavě se zeptal.

„Proč sis vybral mě? Viděla jsem to, motá se okolo tebe tolik holek, dost holek a plno z nich je hezčích a dokonalejších než já" nevěděla jsem, jak to mám formovat a doufala jsem, že to pochopil.

„Christabelle poslouchej, sledoval jsem tě už před tím, než jsme se potkali, nová holka ve vedlejším domě, potom jsem s tebou mluvil a viděl jsem něco, jako jiskru, zní to dost hloupě, já vím, ale viděl jsem, že si jiná, než ty coury, co jsem měl před tím a že jich bylo dost" řekl, nevěděla jsem, co na to říct, nenapadly mě žádné slova, které bych mohla vypustit z úst, takže jsem se jen otočila a políbila ho. Položila jsem hlavu na jeho hruď a zavřela oči, krásně voněl.

„Bell?" uslyšela jsem z jeho úst své jméno.

„hmm?" zamručela jsem, proboha, já usnula.

„Já usnula?" posadila jsem se na postel.

„Trošku" ušklíbl se Ryan.

„Proč si mě nevzbudil?" zamrkala jsem, venku byla tma, sakra!

„Byla si jednoduše roztomilá" posadil se taky.

„jak dlouho jsem spala?" rozhlídla jsem se.

„Dlouho ne, možná půlhodinky" zasmál se.

„Ne, že by se mi chtělo, ale budu muset domů" ušklíbla jsem se.

„Nebudeš" šibalsky se usmál a dal mi pusu na krk.

„Ale jo" pokrčila jsem rameny a položila nohy z postele na zem.

„Tak zůstaň tady" pousmál se.

„Obávám se, že to by u Kate nevyšlo" zasmála jsem se.

„Tak ji řekni, že si u Mel" ušklíbl se, to zní dost dobře.

„Zkusit to můžu, ale nechci s tebou hned spát, chci tomu dát čas, chápeš ne?" nevěděla jsem, jak to formovat.

„Nemusíme dělat tohle" ušklíbl se. „Můžeme dělat tohle" dal mi pusu na krk. „Nebo tohle" otočil si mě, svalil na postel a políbil. „Nebo třeba tohle" vyhrnul mi tričko a dal mi pusu na bříško.

„Zavolám Melisse a potom Kate" pousmála jsem se.