Nový život

55.

Z pohledu Christabelle:

Ležela jsem v posteli a čekala, byly tři hodiny ráno a on stále nebyl zpátky, měla jsem o něj strach. Na ráno jsem byla objednaná k doktorovi, na potrat a měla jsem pocit, že by to Jason měl vědět, pokud bude chtít, tak třeba jít se mnou, ne, to je blbost.

***

Probudila jsem se, bylo osm ráno, oblíkla jsem se, když jsem na sebe oblíkla kabát, otevřely se dveře, stál v nich Jason a díval se na mě tím svým pohledem, nevím, jak bych ho definovala.

„Kam jdeš?" zeptal se mě, trochu naštvaně, trochu smutně, nevím.

„Na potrat" zašeptala jsem a sklopila hlavu k zemi.

„Prosím nechoď" podíval se na mě, viděla jsem něco, co mě dostalo, slzy v očích, on brečel?

„Jsem rozhodnuta" pokrčila jsem lhostejně rameny.

„Ne Chris, já tě nepustím, prosím" stekla mu slza po tváři.

„Jsem asi skoro v šestém týdnu, musím jít" řekla jsem.

„Díval jsem se na internet, nejpozději můžeš jít ve dvanáctém týdnu, prosím, nechoď teď a nech nás si to promyslet.

„Já nechci" mírně naštvaně jsem řekla.

„Kurva Chris, přestaň do prdele myslet jenom na sebe" zařval a praštil pěstí do zdi, těsně vedle mojí hlava, měla jsem z něj strach, takže jsem si řekla, že ho poslechnu a půjdu třeba za pár dní.

*o tři dny později*

Ležela jsem v posteli, Jason vedle mě, daleko ode mě, zrovna jsem se probudila a už měla myšlenky na nás dva, skřípe nám to. Chtěla jsem se otočit na druhou stranu postele, ale něco mě k smrti vyděsilo, moje nohy v krvi, krvavé prostěradlo, krev všude kolem mě, zpanikařila jsem a začala hrozně ječet a brečet.

„Co je?!" prudce se probudil Jason, a když to viděl, začal pobíhat po ložnici a sem tam se chytil za hlavu, panikařil úplně stejně.

„Co se stalo?" přišel za mnou a zatřásl se mnou.

„Já nevím" brečela jsem dál, ale nic mě nebolelo, jen břicho, ale to poslední dobou pořád.

„Tak fajn, tak fajn" uklidnil se jako první a šel ke mně, odhrnul krvavou peřinu z mých nohou a opatrně mě chytil pod koleny, aby zkontroloval, co se děje, moje nohy byly v pořádku.

„Potratila si" zoufale a i trochu vyděšeně se na mě podíval.

„Aha" nic lepšího ze mě prostě nevypadlo, normální holka by brečela a vyváděla, ale já ne, já jsem uklidnila a za tohle jsem opravdu moc děkovala bohu, protože jsem věděla, že Jason by mi nedovolil jít jenom tak na potrat a já bych skončila jako matka se zkaženým životem. Moc dobře jsem si uvědomovala, že tolik žen dítě chce, ale mít ho nemůže a cítila jsem se trapně, ale přesto jsem děkovala nějaké vyšší síle, že mě tohohle zbavila. Až na ty litry krve jsem si nepřipadala nijak špatně, jen mě bolelo to břicho, takže jsem se s klidem zvedla a nasměrovala jsem si to do koupelny, kde jsem si začala oplachovat nohy a ten zbytek.

„Chris co kurva blbneš? Musíš do nemocnice!" zvýšil na mě hlas.

„No jo pořád" pokrčila jsem rameny a začala se oblíkat, Jason se na mě celou tu dobu nechápavě díval.

„Kdybys mě pustil na potrat, mohli jsme mít čisté matrace" arogantně jsem nakrčila nos a hodila na sebe bundu.

„To už si ze mě fakt kurva děláš prdel ne?!" zařval na mě a měl pravdu, přehnala jsem to, ale já byla tak ráda. Zničehonic mi z ruky stáhl kabelku a začal v ní něco naštvaně hledat.

„Co blbneš?" nechápavě jsem nadzvedla obočí, ale neodpověděl, místo toho začal hrabat všude, ve skříni, v šuplících, v koupelně, prostě všude, vůbec jsem nechápala.

„Kde to máš?!" vyprskl na mě.

„Co?" nechápavě jsem se zeptala.

„Ty sis něco vzala, nějaké prášky, nebo co já vím, něco, díky čemu si o to přišla a já chci vědět co!" prskl po mně a dál fanaticky hledal a blbl, bylo to šílené, jako by mu najednou přeskočilo v hlavě a já dostala strach a zároveň možná i vztek, nevyčítala jsem mu to, prostě mě zná a ví, že bych něčeho takového byla schopná, ale i tak mě to mrzelo a to tak, že jsem se oblíkla a prostě odešla, ani si nevšiml.