Nový život

58.

„Ty si Jason?" podívala se na mě starší žena s tmavými vlasy, to musí být Kate a ten zbytek musí být její sourozenci.

„Jsem" vzlykl jsem potichu. Byli tu všichni, ještě nějaká zrzavá holka a dokonce i Ryan. Byl jsem jako hromádka neštěstí, viděl jsem Kate, jak mluví s tou doktorkou, viděl jsem, ale zvuky jsem nevnímal, najednou se Kate rozbrečela a spadla do náruče jejímu manželovi, už to ví. Ze samého zoufalství jsem usnul, ale jen na chvíli, vzbudil jsem se a vedle mě seděla osoba, kterou bych čekal nejmíň na světě, a vypadala stejně zničeně, jako teď vypadám já.

„Dej si kafe, pomůže ti to" podal mi Ryan kelímek z automatu plný kávy, měl pravdu, potřeboval jsem to.

„proč to děláš?" řekl jsem a trochu se bál, co přijde.

„Miluju tu holku stejně, jako jí miluješ ty, nemůžeme teď stát proti sobě" lehce se pousmál a měl pravdu, měl by něco vědět.

„Nikdy tě nepodvedla, alespoň ne se mnou, teda jednou jsme se políbili, to jo, ale nic víc nebylo" tak nechápavě na mě koukal.

„Cože?" vysoukal ze sebe.

„No, ten večer, před tím, než ses ráno objevil, jenom jsme se líbali a já, no, řekla mi, abych zůstal s ní, a jenom jsme spali, nic se nestalo. Byla dost opilá, a když usnula, přišla zpráva od tebe, že přijedeš, já to věděl a smazal jsem jí, abych jí měl pro sebe" řekl jsem a najednou mi začaly téct další slzy, nevěděl jsem, jestli mě Ryan pochopil, mluvil jsem dost zmateně.

„Ty hajzle!" vykřikl, postavil se a nečekaně mi natáhl. To ve mně probudilo adrenalin, oba jsme byli polití kávou a oba do sebe bušili.

„Mohla být pořád moje ty čuráku!" bezhlavě na mě řval, slyšel jsem i ostatní hlasy, ale ty se ztrácely, někdo mě začal tahat za ramena.

„Pusť mě! Pusť mě kurva!" řval jsem bezhlavě, nenechal jsem se zkrotit. Držel mě Henry a Ryana držel jeden z jejich nevlastních bratrů, mezi náma stál další, abychom na sebe nemohli.

„uklidněte se kurva!" zvyšoval na nás hlas.

„Určitě Adamsi! Ty si nejdřív zameť před vlastním prahem, taky si jí šukal!" zařval Ryan, cože to? Najednou se moje pozornost otočila na starší dámu, vlastně pozornost nás všech, s těmi slovy se jí podlomily nohy a zůstala ležet na zemi. Nejdříve k í přiběhl Henry a pak i Ryan, pak zdravotní sestra, omdlela, bylo toho na ní moc.

„Do prdele" zaklekl jsem a znova mi začaly kapat slzy, moje Chris. Posadil jsem se, zase to na mě začalo doléhat, špatně se mi dýchalo a přes slzy jsem skoro neviděl, po obličeji mi stékala krev. Najednou ze tmy vyšla doktorka.

„vnitřní krvácení jsme zastavili, ale stále není vyhráno, nicméně je po operaci a pár dní zůstane v umělém spánku, je v pokoji, můžete za ní" usmála se přes roušku, neváhal jsem a běžel jsem jako první, ostatní šli za mnou, ale já byl první. Byla tam, ležela přikryta peřinou, pod nosem měla hadičku, vlastně měla hadičky všude a u postele pípala obrazovka, která ukazovala její tep a srdeční funkce. Je moc bledá, má fialové rty a její ruce jsou tak tenké, proto jsem jí za jednu chytil, zase cítím ten tep, tak slaboučký, je tak studená.

„Teď už tě nepustím" zašeptal jsem k ní, do pokoje vešli i všichni ostatní, všichni šli za ní, ale nikdo neměl odvahu nic říct.

Byl jsem u ní, celé dny, skoro jsem nespal.