Nový život

59.

Stále jsem u ní, podle doktorky by se může každou chvíli probrat, jsou tu vlastně všichni, dokonce Ryan a ten druhý, nemáme se moc v lásce, ale kvůli Chris se tak nějak snažíme, teda spíš ignorujeme.

„plobouzí se!" vykřikl nějaký její malý klučina, sotva uměl mluvit. Podle doktorky bude za začátku malátná a zmatená.

„Jas...Jasi?" zašeptala slabým hláskem, nemohla pořádně mluvit.

„Jsem tu, nemusíš mluvit, miluju tě" jenže sotva jsem to řekl, zase usnula, Ryan se zvedl a odešel z místnosti, nejspíš ho to zamrzelo.

Budila se stále častěji, mluvila, začínala být zase v pořádku, její stav se zlepšil.

„Pojedeme domů?" zeptala se mě, když už byl čas a doktoři jí propustili.

„Pojedeme" usmál jsem se, vzal jsem jí za ruku a do druhé ruky jsem vzal její tašku, sedli jsme do auta a jeli, hrozně se těší.

Najeli jsme na křižovatku, zrovna jsem se rozjížděl, když z levé strany se vyřítilo auto a sejmulo nás, jel neuvěřitelnou rychlostí, natlačil nás na sloup stojící opodál, pak už jsem viděl jenom tmu a krev, byla všude, pak jsem omdlel.

Probudil jsem se na nemocničním lůžku, slyšel jsem známé zvuky, tentokrát ale patřily ke mně. Všiml jsem si osoby stojící v rohu, byla to Kate, brečela.

„Jasone, mrzí mě to, byla na místě mrtvá" začala hrozně moc vzlykat. Na vteřinu se mi zastavilo srdce, v první chvíli mi to nedošlo. Slzy mi tekly proudem, brečel jsem jako malé dítě, mísilo se to se vztekem, až jsem začal naštvaně řvát a pak se sesypal.

„Miluju jí, miluju jí, miluju jí" neustále jsem opakoval, Kate přišla ke mně a objala mě, cítil jsem, jak se třepe.

„zabil jsem jí, já jsem jí zabil" vykřikoval jsem a do toho plakal.

„Ne, ne, ty za to nemůžeš, Jasone" opakovala stále dokola, ale já pořád vykřikoval dvě věci, že jí miluju a že je to má vina. Moje Chris, vždyť já bez ní nemůžu žít. Lehl jsem si do postele a koukal do stropu, cítil jsem, jak mi horké slzy stékaly po obličeji, a přemýšlel, jako moc byla úžasná. Kolikrát mi dala šanci pokaždé, když jsem to posral? Kolikrát stála u mě, když jsem byl mimo a hlídala mě, abych byl v pořádku? Vždycky, když se usmála, na čele se jí objevila malá vráska, a když spala, tak vždycky jednou za čas nakrčila nos. Prosím, jen poslední polibek, poslední chvíle s ní, poslední milování, za cokoliv z toho bych dal vše, co mám, i svůj život. Jak se ke mně vždycky přitulila a hlavu mi zabořila do ramena. Nemůžu bez ní žít, kdyby mě nikdy nepotkala, žije. Je to moje chyba, všechno je to moje chyba.

Všiml jsem si, že Kate už odešla, dveře byla zavřené, takhle to nejde.

Vytrhl jsem si ze žil všechny hadičky, teklo mi hrozně moc krve a všechno mě bolelo, ale já měl jasno. Sáhl jsem po mém oblečení ve skříni, oblékl si džíny a vytáhl pásek, pověsil jsem ho za nějakou pevnou trubku, která vedla po stropě, druhou půlku jsem si dal kolem krku, byl jsem rozhodnutý, za všechno stejně můžu já.

„Jdu za tebou, lásko" zašeptal jsem a udělal z postele krok dopředu, do prázdna, cítil jsem, jak mi to stáhlo krk a jak to se mnou škubalo, pak bylo černo, šel jsem za ní. V té chvíli jsem myslel jen na jedinou věc. Christabelle.