Nový život

42.

Hned, jak jsem došla zpátky do hotelu, jsem měla hroznou potřebu zavolat Ryanovi, musela jsem ho slyšet.

„Ahoj" řekla jsem potichu do telefonu.

„Lásko, víš kolik je hodin?" slyšela jsem jeho rozespalý hlas.

„Promiň, já...jenom jsem ti chtěla říct, že tě moc miluju" řekla jsem.

„Já tebe taky" v hlavě jsem viděla, jak se pousmál.

„Promiň, že jsem tě vzbudila, běž si lehnout" řekla jsem a zavěsila. Pak jsem si šla taky lehnout, spalo se mi moc dobře.

Ráno jsem šla za Henrym, ten se mnou prošel firmu a ukázal a vysvětlil mi věci, které bych měla vědět. Cestou zpátky do hotelu mi přišla zpráva.

Neznámý: Nechceš se dneska večer stavit do baru?

Došlo mi, že je to Jason a překvapilo mě to, ale chci? Nevím, jestli ho můžu vidět, mám strach, Ryana ale miluju nadevšechno. Tak čeho se potom bát? Nemůžu se do něj zabouchnout, miluju Ryana, tu myšlenku jsem si opakovala stále dokola a dokola.

***

Přišel večer, dneska jsem to s oblečením nehrotila, legíny, červená halenka a samozřejmě můj kabát, dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám, nebo nemám jít, ale šla jsem. Překvapilo mě, že prosklené dveře do baru byly zamčené, ale Jason je odemkl hned, jak mě viděl a pustil mě dovnitř, nikde nikdo nebyl, byli jsme sami a to mě děsilo.

„Dneska mám zavřeno" usmál se, když viděl, jak nechápavě se dívám. Sundal z baru jednu židličku, abych si mohla sednout a sám šel za bar a utíral nějaká skleničky.

„Všimla jsem si" usmála jsem se a rozhlídla kolem sebe.

„Co si dáš?" kouzelně se na mě usmál.

„Máš zavřeno ne?" ušklíbla jsem se s úsměvem.

„Pro tebe ne" usmál se.

„Stačí mi džus" zasmála jsem se.

„bez alkoholu? Opravdu ses změnila." Zasmál se pro změnu on.

„Proč si mě sem dneska pozval?" zeptala jsem se s úsměvem.

„budeš se mi smát" pousmál se.

„Já? Ne" ušklíbla jsem se a pak zasmála.

„Pojďme dozadu, je to tam pohodlnější" řekl, přemístili jsme se do té místnosti, kde jsme byli včera. Sedla jsem si na gauč a Jason přinesl dvě skleničky na víno a flašku červeného.

„Víno? Jason romantikem? To se snad zdá" usmála jsem se.

„Hodně se toho změnilo. A teď k tomu, na co ses ptala. Ty si úžasná a já to všechno dávno tak zkazil, že bych to chtěl napravit, co kdybychom zkusili být třeba kamarádi?" podíval se na mě, já se zamyslela.

„Zkusit bychom to mohli" usmála jsem se a upila vína, i přes to, jaký teď je, nikdy nezapomenu na to, jak se ke mně choval, jako ke kusu hadru, byl můj první, ve všem a pak spal s jinýma, pořád.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptal se s úsměvem, zná mě.

„Nad tím, co bylo, je zvláštní po tom všem být kamarádi" usmála jsem se a podívala na Jasona, stejným pohledem se podíval on na mě.

„Byl jsem parchant" vydechl, poznala jsem, že ho to mrzí.

„To byl" přikývla jsem a hypnotizovala podlahu.

„Víš, ty si byl ve všem ten první, byl si ten první, co mě chytil za ruku, podíval se mi do očí a řekl mi, že jsem krásná. Dal si mi prví pusu, první polibek. Byl si první kluk, ke kterému jsem se ráda mazlila, když jsme byli sami. Byl si ten, kdo mě zbavil nevinnosti. Možná i prví, co mě miloval, to nevím, proto mi to slovo kamarádi přišlo tak zvláštní" Usmála jsem se a dívala se dále do země, neměla jsem odvahu se mu podívat do očí, červenala jsem se a věděla jsem, jak se teď tváří.

„Belli" řekl, chytil mě kolem ramen a objal, bylo to příjemné, a pokud chceme být kamarádi, nesmím to brát osobně.

„Promiň" zašeptal, opravdu to zašeptal a mě proběhl mráz po zádech, odtáhla jsem se od něj a upila ze skleničky vína. Celý večer jsme se bavili, smáli a vzpomínali, rozuměla jsem si s ním skoro tak, jako kdysi, ale může takové kamarádství fungovat?

„Zítra odlétám domů" řekla jsem mezi řečí.

„A kdy budeš zase v Seattlu?" usmál se.

„Dám ti vědět, ale myslím, že příště přijedu i s Ryanem, když to půjde, nevím, jestli by bylo dobré, kdybyste se vy dva viděli" pokrčila jsem rameny, Ryanovi jsem o Jasonovi párkrát říkala, už z vyprávění ho neměl rád, nemohla jsem dopustit, aby se potkali, Ryan by nereagoval dobře a mohlo by se to pokazit.