Nový život

18.

„Takže, přestaň brečet a řekni mi, co se stalo" řekla jsem mezitím, co jsem ji držela v objetí, ale ona pořád vzlykala.

„To Lisa, ona si se mnou celou dobu jenom hrála, nikdy to nemyslela vážně" řekla a dál brečela

„Proč si to myslíš?" pustila jsem ji a podívala se jí do očí, řasenku měla rozmazanou všude.

„Viděla jsem ji s nějakou holkou a pak jsem si ji ptala, co to má znamenat, ona mi to všechno řekla, že jsem blbá, že to se mnou nikdy nemyslela vážně a ať ji nechám být, že jsem byla naivní, když jsem se do ní zamilovala" a bečela dál, nevěděla jsem, jak jí uklidnit.

„Dobře Mel, sedni si a já ti něco řeknu" řekla jsem ji, posadila se na postel a já hned vedle ní. Chytila jsem ji za ruku a něco ji řekla.

„Takže Melisso, přestaň prosím brečet, kvůli mně, jsi úžasná holka a Lisa je opravdu hloupá, když holku jako ty nechala, protože ona časem příjde na to, že to byla největší chyba jejího života a ty si dokonalou holku najdeš, nějakou která tě bude milovat a ty budeš milovat ji" usmála jsem se, to už se mi Mel pověsila kolem krku a objala mě, dost pevně, měla jsem pocit, že mě udusí. Když se odtáhla už ani tolik neplakala, z toho jsem měla radost.

„No vidíš, teď si objednáme pizzu, pustíme si film a budeme se bavit, co ty na to?" usmála jsem se, Mel přikývla, takže jsem pustila film, pizzu objednala a zhasla světlo, v pokoji byla naprostá tma, svítila jen televize. Za chvíli jsem slyšela zvonek, byl to poslíček s pizzou a byl hrozně hezký, zaplatila jsem mu a šla nahoru, chtěla jsem Mel říct, ať si jde vzít, ale usnula, pizzu jsem nechala na stole, vypnula televizi a lehla si vedle Melissy, bylo dobře, že konečně spí.

O půl dvanácté mě probudila až Melissa, když se pohnula, už nespala, dívala se do mobilu.

„Na stole je pizza, vem si a já skočím pro něco na pití" usmála jsem se, měla jsem hroznou žízeň.

Dole bylo podezřelé ticho, v kuchyni nikdo, v obýváku tak ne, zkusila jsem to v jídelně, ale našla jsem pouze vzkaz od Kate.

"Jeli jsme do města, večer budeme zpátky, prosím vyber poštu"

S láskou Kate :*"

Nešlo se to neusmát, papír jsem nechala na svém místě a šla ven pro poštu, v pyžamu jsem šla k cestě do schránky a zpátky. Vzala jsem dopisy a nesla je dovnitř, i když od cesty zpátky do domu to byl docela kus, tak jsem šla jenom v pyžamu. Celou dobu jsem se dívala do dopisu a četla ty věci kolem adopce.

„Ty se nepřevlíkáš z pyžama, když jdeš ven?" slyšela jsem odněkud hlas, ale nikoho jsem neviděla, nakonec jsem se otočila za sebe a na cestě zahlídla Ryana, už to bylo jedno, šla jsem za ním.

„Není potřeba, nikdo není doma" pokrčila jsem s úsměvem rameny.

„Takže si dneska sama jo? Takže projížďka? Dneska ve dvě tě počkám na louce u stromu, ty víš kde" usmál se, úsměv jsem mu opětovala a odešla, do pokoje jsem přišla rozzářená jako sluníčko.

„Potkala jsem Ryana" vypískla jsem před Mel.

„A?" se zájmem se na mě podívala.

„Dneska jdeme na projížďku" šťastně jsem pokrčila rameny.

„Ouu, Bella má rande" ušklíbla se.

„Není to rande, jenom projížďka" zasmála jsem se.

„Jojo, projížďka, znám Ryana, ten holky na projížďky nebere" zakroutila záporně hlavou.

„Co tím myslíš?" nechápavě jsem se zeptala.

„Ryan tady zná každou, každá by ho chtěla pro sebe, ale on si s žádnou nikdy nic nezačal, většinou to šlo přes postel a konec, podle toho, co si říkala, tě do postele zkoušel stáhnout jenom jednou a to se jenom zeptal, jestli u něj zůstaneš, on holky na projížďky nezve, nikdy" vysvětlila mi a usmála se.

„Jak to myslíš, že by ho každá chtěla pro sebe?" nechápala jsem.

„Tak jak jsem to řekla, zná všechny holky z okolí a ony znají jeho, každá by ho chtěla, je to prototyp dokonalého kluka, je hezký, romantický, chytrý, gentleman a pro holku, která je jeho by udělal všechno, holky se kvůli němu perou mezi sebou" zasmála se, tomu jsem zas nevěřila já, všechny vlastnosti, které vyjmenovala, byly sice pravdivé, možná byl takový, jak ho jiné holky vidí, podle jejich slov je to žádaný dvacetiletý kluk, kterého by chtěla každá. Každý mi říká něco jiného, tak co si o tom mám myslet?