Nový život

28.

Ze školy jsem domů dojela dost brzo, odpadlo nám pár hodin, doma nebyl skoro nikdo, většina členů rodiny byla ve škole, popřípadě ve školce, šla jsem do kuchyně a narazila tam na někoho, koho jsem nečekala.

„Henry?" překvapeně jsem při pohledu na něj zamrkala.

„Překvapená?" ušklíbl se a zasmál.

„Jo, nemáš být v New Yorku?" znova jsem se zeptala.

„Měl bych být, ale musel jsem s tebou mluvit, posaď se do obýváků, dodělám nám čaj a příjdu za tebou" usmál se, já to udělala.

„Moje káva a tvůj černý čaj s mlékem hezky po anglicku" pokrčil rameny, přesně věděl, jak mám čaj ráda.

„Takže k věci, mluvil jsem s právníkem a přišlo nám vhodné, aby si na pár dní odletěla se mnou do New Yorku a zjistila, co ti vlastně patří" usmál se a upil z kávy, přišlo mi to jako dobrý nápad.

„A kdy?" zeptala jsem se se zdviženým obočím.

„Co třeba už pozítří?" podíval se na mě, moje překvapení muselo být dost znát, neumím si představit svůj výraz.

„To by...já, musím do školy" vysoukala jsem ze sebe.

„Nemusíš, jestli pozítří odletíš se mnou, nemusíš ani zítra, ať se stihneš na ten týden sbalit" usmál se, já se usmívala taky.

„Promyslím to a dám vědět za pár hodin, šlo by to?" zeptala jsem se.

„Samozřejmě, dáš si toust?" řekl s klidem.

„Jistě" zasmála jsem se.

„Takže opečený jenom z jedné strany, další anglický zvyk, jo holka, už tě znám" zasmál se a zmizel, mě to taky přišlo dost úsměvné. Sama nevím proč, možná proto, že jsem tohle nikdy nepoznala, nikdy jsem neměla nikoho, kdo by mě takhle znal a byl na mě hodný. Henry vždycky ze srandy narážel na můj anglický původ a já se tomu pokaždé ráda zasmála, ať už šlo o čaj s mlékem, nebo můj přízvuk. Hned jak to bylo možné, jsem si domluvila schůzku s Ryanem, měla jsem to štěstí, že byl zrovna doma a měl čas, takže jsem za ním přímo šla, byl venku, později jsme zmizeli do jeho pokoje.

„Takže, co, že si mi to chtěla říct?" zeptal se Ryan a sedl si na postel, já hned vedle něj.

„Odjíždím asi na pár dní do New Yorku, nejméně na týden" řekla jsem s klidem, nebyla to taková doba, abych to dramatizovala.

„Co tam?" nechápavě se zeptal.

„No, jak jsem mluvila o tom, co se stalo s mým otcem, tak by podle Henryho bylo dobré, abych tam na chvíli odjela a zjistila, co jsem vlastně zdědila" pokrčila jsem rameny.

„A kdy hodláš odletět?" podíval se na mě.

„Pozítří" pokrčila jsem rameny.

„Pustím tě, pod dvěma podmínkami" šibalsky se usmál a přitáhl si mě blíž k sobě, zároveň mi přisál rty na krk.

„A ty jsou jaké?" zeptala jsem se se smíchem.

„Vzhledem k tomu, že pozítří odletíš, chci tě mít celý zítřek jenom pro sebe, ta je první" ušklíbl se a odtáhl se od mého krku.

„A ta druhá?" zeptala jsem se s úsměvem.

„Přiletíš mi zpátky" řekla a já se zasmála.

„Samozřejmě, že přiletím zpátky, protože tě miluju" ušklíbla jsem se.

„Já tebe" usmál se a já už se nemohla dočkat zítřka.

„A teď chci pusu" šibalsky jsem se usmála a přitáhla se k Ryanovi, abych ho mohla políbit, ale on mi uhnul.

„chtít můžeš" uchechtl se a znova mi uhnul.

„Ale no tak" udělala jsem psí oči a chtěla se k němu přitáhnout a políbit ho, ale on se zase s úšklebkem otočil a tím pádem, se mi to nepodařilo, pochopila jsem, že takhle to nepůjde, takže jsem Ryana chytila za ramena a povalila pod sebe na postel, obkročmo jsem na něm seděla, jeho ruce jsem mu dala nad hlavu a pevně je držela, teď už mě od jeho rtů nic nedělilo a já konečně udělala to, co jsem chtěla.

„Teda Bell, tohle bych měl dělat častěji, ne jenom, že máš, najedou nějakou velkou sílu, ale si i divočejší" řekl, když jsem se odtáhla a zasmál se, já se zasmála taky a dal mu ještě jeden polibek, než jsem z něj slezla, lehla si vedle něj a položila si hlavu na jeho hruď.

„Protože moc ráda dostávám to, co chci" ušklíbla jsem se.

„Já naštěstí mám všechno, co chci" usmál se a dal mi pusu do vlasů.

„Budeš mi těch pár dní chybět" řekla jsem do ticha.

„Ty mě taky" usmál se a pohladil mě po vlasech.