Nový život

36.

Byl se mnou, celou noc, držel mě a nepustil. Bože můj, nenávidím se za to, co jsem mu provedla, nezasloužím si ho.

***

Ráno jsem se probudila, když Ryan ještě spal, překvapilo mě, že jsme usnuli na gauči a ještě při filmu. Došla jsem na ulici, kde jsem v nejbližší kavárně koupila kávu a vafle. Poprvé, co jsem po třech dnech vylezla z bytu, stejně mi to k ničemu nebylo, New Yorský vzduch nebyl tak čistý, jako v Texasu, nikde jsem necítila vůni přírody, trávy a letního vzduchu. Stála jsem tak na chodníku a dívala se před sebe, najednou mi hlavou proběhla vzpomínka, já už tady byla. Celou cestu domů jsem se snažila vzpomenout si, ale nešlo to. Když jsem otevřela dveře od mého bytu, Ryan už nebyl na gauči. Vycházel z koupelny s bílým ručníkem obmotaným kolem pasu, hned jak mě uviděl, dal mi jeden dokonalý polibek.

„Nesu kafe a vafle" usmála jsem se na něj.

„To se z tebe stává Newyorčanka, že už snídani neděláš sama?" zasmál se, měl pravdu, snídaně se mi dneska prostě dělat nechtěla.

„Venku začíná být chladno" řekla jsem, když jsem se podívala z okna.

„Divíš se? Vždyť je konec října. Divím se, že si tam jenom v té mikině nezmrzla" zasmál se, no jo, konec října, za chvíli budou vánoce.

„Nezmrzla, ty by sis pro mě došel" šibalsky jsem se uchechtla a objala ho, pevně jsem ho chytila kolem pasu a stoupla si na špičky, abych dostala alespoň malou pusu, ale jak jsem se nešikovně pohnula, ručník, co měl Ryan kolem pasu, nějak spadl. V ten moment jsem seděla na kuchyňské lince a dováděla s Ryanem.

Ani nevím jak, ale oba jsme usnuli na gauči, zase. Asi nás to celé moc zmohlo, i když jsme před chvíli vstali. Už když jsem šla pro snídani, bylo venku pod mrakem, ale teď tam pršelo, šíleně moc pršelo, slyšela jsem, jak mi tvrdé kapky s kroupy bijou do oken a že to bylo děsivé. Nevím proč, z nějakého důvodu jsem neměla nejlepší náladu, moc dobře jsem věděla, co mi ji spraví, hudba.

Dívá se na mě jako na Rybu, když jsem slabý. Byl jsem zamčený uvnitř tvé krabičky ve tvaru srdce celé týdny. Byl jsem chycen tvou asfaltovou pastí jako magnetem. Kéž bych mohl sníst tvou rakovinu, když zčernáš. Hej! Počkej! Mám novou stížnost! Navždy zadlužen tvé báječné radě. Masožravé orchideje ještě nikomu neodpustily. Pořezal jsem se andělskými vlasy a dětským dechem. Protrhl jsem panenskou blánu tvé vznešenosti, jsem opuštěn černý. Hoď mi svou pupeční šňůru, ať můžu vyšplhat zpátky. 

„Nikdy jsem písničkám od Nirvany pořádně nerozuměl" ozval se Ryan.

„Nějakou hloubku to má, myslím, že pořádně tomu rozuměl jenom Kurt" usmála jsem se, miluju Kurta Cobaina.

„Chtěla bych do Texasu" řekla jsem zničehonic.

„Já taky, co nám brání letět?" optal se Ryan, nic, měl pravdu.

***

Do Texasu jsme odletěli hned druhý den. Kate mě s radostí přivítala a já je všechny taky moc ráda viděla. Ryan byl u sebe doma, byla jsem bez něj chvíli a moc mi chyběl, moc, byla jsem v tom až po uši. Milovala jsem ho hrozně moc, potřebovala jsem ze sebe ty city dostat, tu lásku, to bušení srdce, tu sexuální energii. Cítila jsem to, protože Ryan nebyl u mě, vím, jak svoje city dostat ven, je to tak dlouho, co jsem napsala nějakou písničku, naposledy po rozchodu s Jasonem, pak jsem toho nechala, tak moc mě zničil.

Roztáhnu křídla a poletím, možná se dotknu nebe. Tak chyť mě za ruku a poleť se mnou. Polož mě na postel s růžemi a dotýkej se mě. Jsem připravená se ti odevzdat. Dnes v noci budu ženou. Dala bych ti všechno, ale byl bys ochotný mi to opětovat?

Vlastně se mi to vůbec nelíbilo. Jsou prostě chvíle, kdy to jednoduše nejde a teď mi to nešlo, papír jsem skrčila a hodila do přeplněného koše, ale netrefila jsem se, zůstal ležet na zemi vedle koše.

„Ahoj Chris" objevil se v otevřených dveřích někdo, koho jsem nechtěla vidět.

„Ahoj Kente, co potřebuješ?" arogantně jsem se zeptala.

„Chtěl jsem se omluvit" řekl potichu, skoro jsem ho neslyšela.

„Nějak ti nerozumím" provokativně jsem se uchechtla.

„Omlouvám se" sklopil hlavu.

„Pojď dál" řekla jsem mu, když vešel do mého pokoje, šla jsem za ním a zavřela dveře. Asi si budeme muset promluvit.