Nový život

40.

40.

Hned ráno jsem odešla domů, překvapil mě Henry, hned mezi dveřmi.

„Zabal si, jedeš do Seattlu" řekl, myslel to vážně, bez náznaku jediné emoce.

„Nějaký průser?" nechápavě jsem se zeptala, nechce se mi do Seattlu, moc vzpomínek na to město mám.

„Nic vážného, máš zarezervované apartmá ve Four seasons, za čtyři hodiny letíme, sbal se" řekl, narychlo jsem si zabalila věci a napsala zprávu Ryanovi, podle Henryho nebyl čas na to, abych za ním zašla.

***

Z hotelového pokoje jsem viděla přímo na moře, když jsem tady bydlela, nikdy mě nenapadlo, že zrovna já bych v tom hotelu měla být ubytovaná, při tom pohledu se mi vybavilo moc vzpomínek, nechtěla jsem se vrátit, ale najednou mi to tu přišlo úžasné.

Sama jsem nevěděla, jestli mám na tohle dostatek odvahy, ale i přes to jsem to udělala, na mobilu jsem vytočila to číslo, Linsay.

„Prosím?" ozvalo se z telefonu.

„Ahoj, to...to jsem..." zakoktala jsem se, vlastně jsem nevěděla, co chci říct, nebo věděla, ale nevěděla jak.

„Christabelle?" a pak bylo ticho, co mám říct?

„Ano, jsem v Seattlu, chtěla bych tě vidět" řekla potichu, až jsem si nebyla jistá, jestli mě slyšela.

„Ráda" vydechla stejně potichu, jako před chvíli já.

„Šlo by to dneska? V šest? V té restauraci, kam jsme chodívali občas?" nervózně jsem se usmála, byla jsem ráda, že mě nevidí.

„A-Ano" odpověděla a zavěsila, sama jsem byla v šoku z toho, co jsem udělala, ale udělala jsem myslím dobře. Uvidí se.

Chystala jsem se snad hodinu, neměla jsem představu, co na sebe, vlastně ani nevím, proč jsem to tak řešila, o nic nešlo, byla jsem jenom nervózní, koneckonců silonkami, černými šaty, kozačkami a kabátem nic nezkazím. Ještě jsem si rychle prohrábla vlasy, vzala kabelku a šla. Taxík mě odvezl až do mé ulice, dál jsem šla na vysokých podpatcích až tam, kam jsem měla. Otevřela jsem dveře a byla tam, černovlasá dáma za stolem, nadechla jsem se a přisedla si.

„Ahoj holčičko" usmála se na mě, všechny obavy odpadly.

„Ahoj" usmála jsem se.

„Ty...vypadáš úžasně, si najednou tak dospělá a krásná" usmála se.

„Děkuju Linsay, víš, chtěla jsem tě vidět, protože si pro mě byla máma, i když jenom krátce a je mi hrozně líto to všechno, jak jsem se k vám chovala a jaká jsem byla, moc se mi s vámi tenkrát líbilo a vím, jak jsem se chovala, vážně bych to chtěla napravit, ale už je pozdě, tak tě alespoň zvu na tuhle večeři a doufám, že to alespoň kousíček z toho všeho spraví" nesměle jsem sklopila hlavu. Pak jsem cítila její dlaň na mém obličeji, pohladila mě po tváři a já se na ní podívala.

„Chris, nejenom, že vypadáš dospěle, ty už dospělá jsi a já na všechny tyhle věci skoro zapomněla, chyběla si mi a mám tě pořád moc ráda, za tu dobu, co si u nás byla, jsi mi moc přirostla k srdci, i přes ty průšvihy a to se jenom tak nezmění, jak se vůbec máš?" usmála se a já začala vyprávět, všechno, o Texasu, o bratrech, o Ryanovi, o tátovi, zkrátka o všem, seděly jsme tam asi dvě hodiny.

„A co Jason?" zeptala jsem se, nechtěla jsem se ptát, ale tak moc jsem to chtěla vědět, že jsem se zeptala.

„Jason. Myslím, že se hodně spravil, už není takový, jaký byl před tím, vlastní ten bar, který byl kdysi zničený a na rozpadnutí. Udělal z toho jeden z nejlepších podniků v Seattlu a občas pro radost míchá drinky za barem, myslím, že ho tam zrovna dneska večer najdeš" usmála se.

„Proč myslíš, že bych ho chtěla vidět?" Podívala jsem se na ni.

„Chris znám tě, určitě bys ho chtěla vidět, i když ti tolik ublížil, neměla jsem ho v lásce, ale hodně se změnil a je jiný, je dospělý a to ty už asi taky, nebylo by od věci si jako dospělí i po tom všem popovídat.

„nemyslím, že jsem oblečená na to, abych šla do baru" zasmála jsem se, chtěla jsem trošku uvolit celou tu těžkou atmosféru.

„Ale Chris, ty a oblečení, že by si nebyla oblečená jako dáma? Vždyť ty šaty jsou dokonalé, jsou to pouzdrovky s dlouhým krajkovým rukávem a jsou až nad kolena, ty silonky a kozačky, kabát, kabelka. Nedá se to srovnat s tím, jak si tě před pár roky tady v Seattlu pamatuju" zasmála se, opravdu jsem byla jiná, Najednou z tašky začala něco vytahovat, byla to spona.

„Je tvoje holčičko, kdykoliv tady zase budeš, vzpomeň si, že jsem tady pořád pro tebe jako kdysi"