Nový život

4.

„A jak se jmenuješ celým jménem?" ozval ten, který se jmenoval Alex, pamatuju si, že měl sedmnáct.

„Celým jménem jsem Christabelle Tancy Abernathy, ale většina lidí mi říká, buď to Chris, nebo Bello.

„A kolik ti je?" ozvalo se od těch nejstarších, černé havraní vlasy, to je Harry a je mu osmnáct, na tohle mám pamět.

„za dva měsíce mám sedmnáct" usmála jsem se, Grant vypadal, že se chce ještě na něco zeptat, ale Kate ho zastavila.

„Už ji netrapte. Kente? Nechceš Chris odvést do pokoje? Teda jestli tady chceš zůstat s námi tak můžeš, ale myslím, že si ze všeho už unavená" usmála se Kate, měla pravdu.

„Půjdu k sobě, když mě tam někdo odvede, nejsem si jistá, jestli trefím správné dveře" usmála jsem se.

„Dobře, Kente? Dovedeš ji teda?" usmála se na něj Kate.

„Ale co bych tady pro Chris neudělal, že ano?" ušklíbl se, ale koutky mu cukaly do úsměvu, pak už mě odvedl nahoru.

„Tyhle dveře" řekl Kent a otevřel dveře do mého pokoje.

„Díky, jdeš dál?" zasmála jsem se.

„Jasně" ušklíbl se.

„Akorát je tady bordel, páč se pokouším vybalit" zasmála jsem se a podívala se na svojí postel plnou hader.

„Chceš pomoct?" zasmál se při pohledu na to oblečení všude.

„Ani ne, díky" zasmála jsem se.

„Mám pokoj hned vedle, ale nemám balkón" zasmál se.

„Taky jsem ho nikdy neměla" zasmála jsem se, to už Kent stál u dveří a otevíral na balkón. Posadil se na betonovou zem balkónu a opřel se o zeď, já se posadila vedle něj.

„Kouříš?" vytáhl z kapsy krabičku cigaret.

„Příležitostně" usmála jsem se.

„A teď?" nabídl mi cigaretu.

„Asi jo" vytáhla jsem si jednu z krabičky, nejdříve si zapálil on a hned po něm já.

„Ale bude se ti tu líbit" řekl zničehonic.

„Líbí se mi tu už teď" řekla jsem a usmála se.

„Chris, kdybys něco potřebovala, mám pokoj hned vedle, klidně mě vzbuď nebo tak, i kdybys třeba jenom nemohla spát, tak příjdi" usmál se, je na mě hrozně hodný, už teď ho mám ráda.

„Nějak se zabavím, nebudu tě budit" zasmála jsem se a potáhla si cigarety, dneska mi to nějak chutnalo.

„Ne, příjdeš za mnou a zabavíme se třeba flaškou nebo tak" zasmál se. Něco mi říká, že my kamarádi opravdu budeme.

„Nevím no, nikdy první noc nespím" pokrčila jsem rameny.

„Tím se to řeší" položil Kent cigaretu a někam odběhl, nechápala jsem, co se děje, tak jsem chvilku čekala, ano vrátil se s flaškou.

Nevím, jak dlouho jsme to pili, ale ve flašce už nezbývalo moc, ve dvou jsem vypili celou vodku.

„A víš co? Tohle je nejlepší první noc vůbec" zasmála jsem se, alkohol na mě už slušně působil a ne jenom na mě, ale i na Kenta. Chtěla jsem vstát z postele a dojít si dolů pro vodu, ale nějak se mi zamotaly nohy, nespadla jsem, ale zamotala jsem se. Kent se najednou a nahlas začal nekontrolovatně smát, opravdu nahlas, najednou jsem slyšela zaklepání na dveře.

„jdu otevřít" řekla jsem a došla ke dveřím, motala se mi hlava, jinak jsem šla poměrně rovně. Otevřela jsem dveře a tam stáli tři kluci.

„Ty seš Colin, ty Harry a tebe si nepamatuju" řekla jsem hned, jak jsem otevřela dveře, pak jsem slyšela Kenta, jak se začal zase smát. Kluci šli bez váhání dovnitř.

„Nemůžete to uklidnit? Někdo se snaží spát" řekl Kentovi Harry.

„No jasně" zasmál se Kent, kdybych nevěděla, že je opilý, myslela bych si, že je spíš na kluky nebo tak.

„Vy jste něco pili?" zeptal se ten neznámý.

„Ne, my vůbec" řekla jsem tomu, na jehož jméno jsem si vzpomněla až teď, byl to Wiliam.

„Ne vůbec" ironicky řekl Colin, došel ke Kentovi a vzal prázdnou flašku.

„No, tak možná trošku" řekl Kent Colinovi.

„A nám neřeknete" dotčeně řekl Wil, ale pak se zasmál.

„už není" řekla jsem s klidem.

„dej mi chvilku" řekl Colin a odešel, nikdo netušilkam jde, ale vrátil se s třema dalšíma flaškama vodky.