Nový život

33.

„příjdu ráda" usmála jsem se, on opřel svoje čelo o to mé a díval se mi přímo do očí.

„fajn" řekl, dal mi pusu a odešel, já se vrátila zpátky domů, snídat se mi ještě nechtělo, tak jsem šla zpátky do pokoje, ale náhoda je blbec, proto z koupelny zrovna vycházel Kent s ručníkem kolem pasu.

„Už si ho vodíš i sem jo?" arogantně se uchechtl.

„Kente, něco jsme si ujasnili ne?" nechápavě jsem se na něj podívala.

„Máš na lepšího" řekl a šel k sobě do pokoje, to jsem nemohla jenom tak nechat, nechal otevřené dveře, tak jsem rychlým krokem kráčela za ním, až do jeho pokoje.

„Jak to jako myslíš?" řekla jsem trochu podrážděně.

„tak, jak jsem to řekl" sykl na mě.

„Vysvětli mi to" trošku jsem zesílila hlas.

„Co chceš kurva slyšet?" zvýšil hlas i on.

„Chci to vysvětlit!" netavě jsem máchala rukama kolem sebe.

„Chceš to vysvětlit? Tak já ti to jednoduše vysvětlím!" zařval a zabouchl dveře, nebezpečně se ke mně přibližoval, nebudu lhát, bála jsem se ho, myslela jsem si, že mi něco udělá.

„Tak tady máš vysvětlení!" prskl, drsně chytil můj obličej do dlaní a tvrdě mě políbil, byla jsem v šoku, stála jsem tam, on mě líbal a já se od něj snažila odtrhnout, ani jsem nezavřela oči, než jsem se vzpamatovala, tak to trvalo.

„Kurva Kente! Co blbneš!?" vykřikla jsem a odstrčila ho od sebe, ani nevím, kde se ve mně ta síla najednou vzala, ale odstrčila jsem ho dobré dva metry od sebe.

„Nelíbí se ti to?" zeptal se už s klidem a trochou arogance. Než jsem odpověděla, udělal to znova, tentokrát jsem to nezvládla, podlomila se mi kolena a to jediné, co mě zachránilo, byly Kentovy ruce, chytil mě rukama za zadek a já obmotala své nohy kolem jeho pasu, tvrdě mi přitlačil na stěnu, cítila jsem, jak to zadunělo a jak mě zabolelo v zádech, ale nevadilo mi to, vzápětí bylo dole moje triko, pod kterým jsem neměla podprsenku, on už neměl ani ručník kolem pasu. Za chvíli jsme byli nazí. Cítila jsem ho, ale nebyl ve mně, když jsem cítila, že už se k tomu schyluje, vzpamatovala jsem se a odstrčila ho, posbírala oblečení po pokoji a utekla, doslova utekla, se slzami v očích. Ležela jsem na posteli a brečela, copak se teď můžu Ryanovi podívat do očí? Nenávidím se. A co mám dělat? Mám se přiznat? Mám mlčet? Mám...co mám? Co mám dělat?

***

Seděla jsem s Ryanem u ohně, měl svojí ruku položenou na mém stehně, ale to bylo všechno, já byla zahleděná do ohně.

„Nechceš na chvilku zmizet?" zeptal se laškovně Ryan, na to jsem já opravdu neměla náladu, zvlášť po tom, co jsem mu provedla.

„ne." Pípla jsem, nic víc ze mě nevypadlo.

„Lásko? Děje se něco?" nejistě se zeptal.

„Musím ti něco říct, ale ne tady" ukápla mi slza, viděla jsem Ryanův nechápavý výraz a pak mi jeho ruka slzu utřela.

„Fajn, pojďme" zachmuřil se, zvedl se, chytil mě za ruku a odvedl do svého pokoje, každým krokem jsem měla větší a větší strach.

„Tak co?" řekl, když za námi zabouchl dveře, rozbrečela jsem se. Byl tak úžasný, že mě objal, ale já ho od sebe odtáhla, nechápavě se na mě díval, teď přišla ta správná chvíle.

„Podvedla jsem tě" rozbrečela jsem se ještě víc, cítila jsem, jak se mi z breku začalo stahovat hrdlo, a rozbolela mě hlava.

„Co to říkáš?" přišel blíž ke mně, chytil mě za ramena a trochu se mnou zatřásl, já se mu podívala do očí, ale neodpověděla.

„Co to říkáš?" zvýšil hlas a zatřásl se mnou znova, ale silněji, v tu chvíli jsem se vzpamatovala.

„Omlouvám se" pípla jsem, i když jsem věděla, že na tohle omluva nestačí, nikdy stačit nebude.

„Omlouváš se? To kurva myslíš vážně? Já myslel, že mě miluješ" zlomil se mu hlas a díval se s uslzenýma očima někam na stěnu za mnou, nevěnoval mi ani pohled, což mě děsilo a budilo ve mně strach. Nikdy jsem mu chtěla ublížit.

„jak podvedla?" zeptal se najednou, zprvu jsem otázku nechápala, ale pak mi to došlo, jak mu to mám vysvětlit?

„Nevyspala jsem se s ním, ale bylo k tomu hodně blízko" řekla jsem, nevěděla jsem, jak to vysvětlit, viděla jsem to, když jsem řekla, že jsem s ním nespala, ztuhl, ale to bylo dobré znamení.