Nový život

20.

„Pojď tančit" zašeptal mi Ryan do ucha, nebyla jsem proti, zrovna hrála pomalá písnička a jas světel se snížil, byla skoro tma, svítily jenom hvězdy, Ryan si mě držel, jak nejblíže to šlo a já měla hlavu položenou na jeho rameni. Já svoji hlavu najednou zvedla a dala jsem mu pusu, překvapilo ho to, protože já nikdy nezačala, teď to bylo poprvé a už mi nedělalo problém začít znova. Periferně jsem viděla, že opodál stojí Brad s Melissou vedle sebe a dívají se na nás, měla bych se připravit na Melissin zítřejší výslech, teda pokud to nestihne ještě dneska.

„Pojďme někam zmizet" zašeptal mi přímo do ucha.

„A kam?" podívala jsem se na něj, najednou mi došlo, o kolik vyšší proti mně je, jsem jako trpaslík ve srovnání s ním. Nevím, kam jsme šli, ale prostě jsme šli, nešli jsme daleko, jenom pryč z areálu té akce, kousek za bránou byl strom a pod ním lavička, hned, jak jsme si sedli, jsem po něm vyjela, začala jsem něžně, ale později se to zvrhlo, nebyly to ty něžné pusy, co předtím, ale vášnivé líbáni. Jeho ruce už začaly spolupracovat taky, putovaly po celém mém těle až pod tričko, ale někdo nás vyrušil, můj mobil.

„Volá mi Melissa" oznámila jsem mu.

„Melissa počká" řekl, ale to já už jsem mobil vzala, na to Ryan vůbec nebral ohledy a přisál rty na můj krk.

„Chris kde si?"

„Jsem poblíž? Proč? Co potřebuješ?" odpověděla jsem, tu chvilku mě Ryan jemně kousl do krku a já sykla.

„Co to bylo?"

„Nic, co si teda chtěla?" tentokrát to pro změnu zalechtalo, takže jsem se zasmála.

„Jestli už půjdeš?"

„Jestli už půjdu?" zopakovala jsem, aby Ryan slyšel. Ale záporně zakroutil hlavou, takže nepůjdeme.

„Nepůjdu, dojdu později" otočila jsem hlavu na stranu, aby se Ryan dostal lépe k mému krku.

„Ale já mám u tebe doma věci"

„Dobře, tak půjdu, počkám u vchodu" řekla jsem a zavěsila mobil.

„Už?" zeptal se smutně Ryan.

„Melissa má u mě v pokoji věci, musím jí je dát" pokrčila jsem rameny.

„Dobře, půjdu s tebou, taky půjdu domů" usmál se.

„Mel, čeká před bránou, měli bysme jít" pokrčila jsem rameny a šla, Ryan šel hned vedle mě.

„Vám to trvalo teda" poznamenala Melissa hned, jak nás viděla.

Po cestě mluvila jenom Melissa, je hrozně ukecaná, ale to už vím dávno, sem tam ji někdo odpověděl, ale ona mluvila dál. Pak už jsme byli skoro doma.

„Mel, tady máš klíče" dala jsem ji klíče od domu, aby mě nechala s Ryanem na chvilku o samotě, pochopila to.

„Takže asi dobrou noc" usmál se Ryan a políbil mě.

„Dobrou" usmála jsem se a šla domů.

Otevřela jsem dveře od svého pokoje a Mel se na mě podezřele zadívala, nechápala jsem, co vidí, ale ona mi to rychle vysvětlila.

„Cucáky na krku jo?" ušklíbla se a šla ke mně blíže, sáhla mi na krk na modrofialový flíček a zasmála se.

„Jo, když jsme se poprvé líbali, nesáhl mi ani na zadek, teď jsem měla jeho ruce pod mým trikem" zasmála jsem se a vyzula si svoje boty.

„To je bezva ne?" usmála se na mě.

„Pořád je tady ale Kent" pokrčila jsem rameny.

„Jo jasně, toho bysme se měly zbavit" řekla a chytila nekontrolovatelný záchvat smíchu, nemohla se přestat smát, jasně, mohlo mi to dojít už před tím. Měla skleněné oči, dobrou náladu a byla uvolněná, Melissa je evidentně trochu zhulená.

„Ty si měla trávu?" zeptala jsem se ji, přikývla. Viděla jsem to jenom na jednu možnost, zhulit se s ní a udělala jsem to, přesně to jsem potřebovala, pořádně se uvolnit, i když tohle nebyl zrovna ten způsob, kterým to uvolnění mělo přijít. Každopádně jsme se s Melissou královsky bavily, všechno bylo tak vtipné a ze smíchu mě bolelo břicho. Přísahám, že až dojedu ten zbytek, co mám ještě, že Seattlu, tak končím, vždyť je mi sedmnáct, teda sedmnáct až za týden, ale to je za chvíli.