Nový život

17.

„Jak to myslíš?" nechápavě se na mě podíval Henry.

„Jednoduše, když se někomu z rodiny něco nebude líbit, nebo bude žárlit, cokoliv, můžete mu to koupit taky, slyšela jsem, že mluvíte o opravě domu, prostě s tím naložte, jak bude potřeba" pokrčila jsem rameny a chtěla odejít.

„Počkej, nechceme je rozmazlovat" podotkla Kate.

„Nemusíte je rozmazlovat, jenom prosím nedopusťte, aby mě nenáviděli" dodala jsem a odešla, to bylo to, čeho jsem se bála, bála jsem se toho, že když budu mít víc, než jiní, budou mě nenávidět a to jsem nechtěla.

***

Tři dny utekly jako voda, Tim, Alex, Harry, Colin, Wiliam, Kent a Melissa s Lisou odjeli na festival a přeměna mého pokoje mohla začít. Nikomu se do toho ale nechtělo, Na vymalování a výměnu podlahy jsem najala docela šikovné kluky, nábytek jsem si ve městě vyhlídla, pak ho přes internet objednala a hned druhý den mi ho stěhováci vynesli až do pokoje s novou šedou plovoucí podlahou a šedobýlími stěnami. Na moje nově nakoupené věci jsem měla vážně obrovskou vestavěnou skříň, která zabírala docela dost místa, na jejích dveřích byly zrcadla a vevnitř moc místa na všechno, od botníku až po převlékárnu, mám převlíkánu ve skříni! Hned naproti velké dvojposteli na stěně visela televize. Nechyběla knihovna, ani psací stůl, ani kožešina na zemi před postelí a dlouhé šedé závěsy, aby se mi Melissa nemohla dívat do oken, nad postelí mi visel plakát Kurta Cobaina s kytarou a moje nová kytara byla pověšená na stěně opodál, v dalším rohu byl klavír, dokonalé bílý, miluju hru na klavír, byl přímo pod oknem, na psacím stole mi ležel notebook, prostě to miluju! Dokonce jsem si koupila i robotický vysavač, protože vysávání nenávidím.

„Chris, tohle je úžasné" řekla Kate, když vešla do nově zařízeného pokoje, Henry vypadal stejně překvapeně jako ona.

„Hrozně se mi líbí ty gramofonové desky na stěně" poznamenal Henry, mě se líbily taky a moc.

„Není to moc?" s obavou jsem se zeptala.

„Je to tvoje volba, televizi s domácím kinem jsem sice nečekala, ale proč ne, líbí se mi to" pokrčila rameny Kate. Oba dva jsem je objala, už jenom za to, že mi tohle povolili.

„Takže, jak to vidíš? Chceš dojet za nimi na festival? Dovezu tě tam" navrhl Henry, nevím, jestli se mi chce.

„Je to od tebe milé, ale ještě nevím, dneska chci přespat tady" vypískla jsem a skočila do své nové postele, zasmáli se mi a odešli, zůstala jsem tu sama, udělala jsem něco, co jsem chtěla udělat dlouhou dobu, ale nebyla příležitost, sedla jsem za klavír a hrála tu dokonalou písničku, tu, o které mluvila Melissa, moon river, ta nádherná melodie, která zazněla ve filmu "snídaně u Tiffanyho" a celý svět si jí zamiloval.

Vzhledem k tomu, že kluci byli pryč, jsem nemusela spát ve vytahaném triku, mohla jsem si vzít tu úžasnou sametovou košilku s krajkou, nejraději sice spávám nahá, nebo ve spodním prádle, ale tady to nešlo, pořád tu byli Kate s Henrym a Kyle, Austin, Jakeob a Grant. Znáte ten pocit, když si na sebe vezmete něco sexy a pak si taky sexy připadáte? Přesně takový pocit jsem měla v té košilce, naštěstí byla dlouhá asi do půlky stehen, takže nic vidět nebylo, byla vzdušná a sexy, vážně? Vážně už mi z toho tak hrabe, že tady básním o noční košili, budu potřebovat spánek.

Ta písnička, co jsem ji hrála, ve mně vyvolala potřebu pustit si ten film, večer jsem ležela v mé nové, vysoké dvojposteli se sametovým povlečením a dívala se na "Snídaně u Tiffanyho". V mém pokoji bylo neskutečné horko, posadila jsem si, líbilo se mi, že když jsem seděla na kraji postele, nedosáhla jsem nohama na zem. Otevřela jsem okno, to z Melissiny strany, viděla jsem něco, co jsem asi vidět neměla, nebo nechtěla? Kate mi jasně řekla, že Mel bude na festivalu a ona je doma, svítí u sebe v pokoji a brečí, okno je sice dost daleko, ale já ji i tak vidím, vzala jsem mobil a přečetla její zprávu.

Melissa: Máš čas?

Christabelle: Ano, to mám.

Melissa: můžu se stavit? Potřebuju to.

Christabelle: Samozřejmě.