Nový život

38.

Srdce se mi rozbušilo jako nikdy, zpanikařila jsem, co mám dělat.

„Kente?" postavila jsem se na špičky, aby mě slyšel jen on.

„No?" nechápavě se zeptal.

„Ryan, ale nedívej se tam" nenápadně jsem mu řekla.

„Co teď?" zeptal se, oba dva jsme věděli, že už nás viděl.

„Můžu udělat nějakou pičovinu a ty mi v tom můžeš zabránit, aby věděl, že ti může věřit, mám pocit, že ti to dlužím" podíval se na mě.

„Bude tě nenávidět" nechápavě jsem se na něj podívala.

„To už se stalo" arogantně se pousmál.

„Tak dělej" vydechla jsem, to už se ke mně Kent naklonil a políbil, překvapilo mě, že se mi to líbilo, ale taky jsem věděla, že Ryan stojí za mnou, tak jsem ho od sebe silou odtáhla a nenávistně se na něj podívala, herečka jsem dobrá.

„Kurva, co blbneš?" spustila jsem na něj, až jsem byla sama překvapená.

„Chris" řekl Kent jakoby s lítostí.

„Dej mi pokoj, já mám přítele kurva!" prskla jsem a šla pryč, na Ryana jsem se ani nepodívala, dělala jsem, že o něm vůbec nevím, na Kenta jsem počkala v autě. Když přišel, mohla jsem mu to konečně říct.

„Děkuju" usmála jsem se na něj.

„Vůbec není za co" zasmál se, a přitom bylo za co. Pak jsme se dívali na film a nakonec jeli domů, bylo teprve deset hodin a spát se mi nechtělo, Kent šel spát a já nevěděla co dál, v televizi nic nebylo, tak jsem si zavřela dveře a vzala si kytaru, naladila ji a začala si do jejího rytmu zpívat.

Mluv se mnou něžně. Něco je ve tvých očích. Nevěš smutně hlavu. A prosím neplač. Dnes v noci neplač. Já tě stále miluju lásko. Dnes v noci neplač. Zašeptej mi a povzdechni. Polib mě předtím, než mi řekneš sbohem. Neber si to tak těžce a prosím neber to tak zle. Budu na tebe pořád mysleta na časy, který jsme zažili...lásko. A dnes v noci neplač. Neplač. Už nikdy neplač. Neplač dnes v noci. 

Najednou se ozvalo zaklepání na mé dveře. Ty se po mém svolení otevřely a vešel William.

„Chris?" ozvalo se, chtěl něco říct, ale skočila jsem mu do řeči.

„Omlouvám se, Wille, probudila jsem tě? Snažila jsem se být potichu" provinile jsem se na něj podívala

„Ne, ne. Nevzbudila si mě, nespal jsem, já jenom...bylo to krásné" usmál se, i mě se na obličeji objevil obrovský úsměv.

„Děkuju" jsem si jistá, že jsem musela zářit.

„Zahraj mi ještě něco" posadil se vedle mě na postel.

Dnešek bude ten den, kdy se ti to všechno vrátí. Teďka už bys sis tak nějak měla uvědomit, co musíš udělat. Nevěřím, že kdokoliv chová k tobě stejné city jako já. Protože možná budeš tou, která mě spasí. A přeci jen. Jsi můj Zázrak.

„Nádhera" vydechl Will a mě to potěšilo, moc potěšilo.

„Dneska nemůžu spát" řekl najednou.

„Jsme na tom stejně" pokrčila jsem rameny.

„Půjdem ven? Mám vodku" zasmál se.

„Může být" Dala jsem kytaru zpátky do stojanu a šla za Willem ven na zahradu do altánu.

„Ještě dojde Harry a Colin, možná i Kent" pokrčil rameny a zasmál se, pak otevřel vodku a nalil mi panáka. Pak došel Kent, ale Harry s Colinem nikde. Celý den jsem toho moc nesnědla, takže jsem se opila poměrně rychle a asi to bylo i poznat.

„Chris? Ty si opilá?" Zeptal se Harry, když konečně došel. Neodpověděla jsem, kdybych odpověděla, poznali by, že jo. Vlastně jsem celou dobu mlčela a dívala se, jak do sebe lijou jednu flašku za druhou, všichni byli už slušně opilí a já taky.

„Proč mlčíš?" podíval se na mě Kent.

„Se už zas bavíte, jo?" zeptal se Harry.

„beztak" odpověděl Kent a zasmál se.

„Jak to?" zeptal se opile Colin.

„Protože už s ní nespím" zasmál se opile Kent, v ten moment to ve mně hrklo, prakticky jsem vystřízlivěla do několika sekund.

„Co? Co? Co?" uslyšela jsem Willův hlas.

„Nic" prskla jsem, chtěla jsem odejít, ale nemohla jsem, protože by Kent mluvil dál a to jsme nechtěla.