Nový život

16.

„Jak daleko si vlastně s Ryanem došla?" ušklíbla se Mel.

„Proč myslíš, že jsme vůbec někam zašli?" podívala jsem se na ni.

„Nejsem slepá, na tom grillfestu jsme byli jak hrdličky a tančili na moon river, což je nejromantičtější písnička vůbec" pokrčila rameny a dala si do pusy vidličku plnou špaget a podívala se na mě, nešlo se tomu nesmát.

„Líbali jsme se, třikrát" pokrčila jsem rameny a dívala se do svého talíře. Nechtěla jsem vidět její pohled typu "jak jinak".

„Takže? Jak dál?" ušklíbla se.

„Nijak" pokrčila jsem rameny.

„Christabelle? A proč ne?" podívala se na mě vážně, ale pak se usmála. Jak řekla, podle ní je Ryan dokonalost.

„Prostě je v tom někdo jiný a je to prostě složité" Teď jsem toho řekla až moc, před ukecanou Melissou, to bude výslech.

„Je to Kent co?"nadzvedla obočí, teď mě dostala.

„Proč myslíš?" nechápavě jsem se na ni podívala.

„ze svého okna vidím k tobě, normálně ho mám zatáhnuté, ale dneska přišla máma a začala po mě řvát, že je tam tma jak v jeskyni, tak jsem odtáhla a co nevidím, Bella má otevřené okno a cucá se s Kentem a dál už jsem to vidět nechtěla" pokrčila s úsměvem rameny, je to možné? Ona mi vidí do pokoje.

„Ty mi vidíš do pokoje?" podívala jsem se na ni.

„Jo" pokrčila rameny a nabrala si další sousto.

„Tak to začnu zatahovat okna" zasmála jsem se, pak mi došlo, že jsem Melisse něco zapomněla říct, něco důležitého.

„prosím o Kentovi nikomu neříkej, ani ať on neví, že to víš, prostě fakt nikdo, prosím" řekla jsem jí.

„Co tě napadá? Samozřejmě, že nikomu nic neřeknu" vážně se podívala, měla pravdu, co mě to napadlo, ona nic neřekne.

Po jídle jsme se vydaly počkat na Martu, ještě, že tu Melissu mám, sama bych ty tašky neunesla, je jich tolik. Červené auto zastavilo a my tašky rychle naházely do kufru, skoro všechny byly moje.

„Vy jste dost nakupovaly co?" podívala se na mě Marta.

„No, docela dost" zasmála jsem se.

Když jsem dojela domů, všude byl podezřelý klid, tašky jsem nahoru k sobě vytahala sama, pak jsem na příčinu toho klidu přišla, Austin, Jakeob a Grant nejsou v domě, beztak venku chystají nějakou lumpárnu, pevně doufám, že to nebude mít nic společného se mnou.

Podívala jsem se z balkonu a viděla povědomé auto, okamžitě jsem seběhla dolů do jídelny, tak jsem našla Kate, Henryho a slečnu Higinsovou, musela dovést papíry.

„Chris, výborně, že si tady" pousmála se slečna.

„Zrovna se chystáme podepsat adopční papíry" řekla Kate, musely se mi oči rozzářit jako světýlka.

„To je bezva!" vypískla jsem, to už Kate podepsala a podala papíry Henrymu, který podepsal taky.

„Tak holčičko, jsi naše" usmála se Kate a objala mě, pak to udělal i Henry, byla jsem nejšťastnější člověk na světě.

„A ještě něco pro tebe máme" usmál se ne mě Henry.

„Poslouchám" podívala jsem se na něj s úsměvem.

„Jsi naše, můžeš si s pokojem udělat, co chceš, vyměnit si nábytek, vymalovat, prostě cokoliv" zakroutil hlavou Henry.

„To je úžasné" ohromeně jsem odpověděla.

„Mohli bychom to udělat za tři dny, polovina rodiny bude na třídenním hudebním festivalu a ty si můžeš zařídit pokoj podle svého, když to stihneš, můžeš potom dojet za nimi" dodala Kate.

„už půjdu" ozvala se slečna Higginsová, rozloučili jsme se a ona jela pryč, doufám, že se tady ještě objeví.

„Jak bych si ho měla zařídit?" zeptala jsem se jich.

„Holčičko, to je na tobě" usmáli se na mě.

„Já vím, ale s mými penězi nechci vypadat jako něco lepšího, mám určitou představu, ale nevím, jestli to není moc" pokrčila jsem rameny, myslela jsem tím to, že bych si třeba koupila televizi, kterou ostatní v pokojích nemají, jestli by to prostě nebylo moc.

„Oni to o tobě ví, všechno, i o těch penězích a tvůj majetek je obrovský" pokrčila rameny Kate, ale mě se to pořád nelíbilo.

„Víte co? Vždyť jako moji zákonní zástupci máte přístup k nějaké určité a nemalé částce, i když je to moje, prostě s ní naložte, jak chcete."