Nový život

24.

Kate udělala výbornou snídani, byla jsem tak přejedená, že jsem nahoře ve svém pokoji okamžitě usnula, sice jsem zrovna vstala, ale moje tělo chtělo znova spát. Spala jsem, zdálo se mi, že někdo přišel ke mně do pokoje, ale neobtěžovala jsem se otevřít oči, byla jsem tak moc unavená, že oči rozlepit prostě nešly. Škubla jsem sebou, až když mi někdo položil dlaně na zadek, to už mě donutilo otevřít oči, než jsem to ale stihla, měla jsem cizí rty na těch svých, jeho ruce mi vyhrnovaly triko a dostávaly se na místa, kam by se dostat neměly.

„Kente, tohle nepůjde" odtáhla jsem ho do sebe.

„Ale proč by to nešlo?" zeptal se. Byla to řečnická otázka, protože na odpověď nečekal, nepotřeboval ji, protože mi jeho rty přisál ke krku, já pevně doufám, že to není typ, který nebere "ne" jako odpověď.

„Prostě ne" odtáhla jsem ho a posadila se.

„Dobře, tak jak to mám chápat? Když si uprostřed noci příjdeš ty za mnou, tak je to v pohodě, ale tohle v pohodě není?" nechápavě a možná i trochu naštvaně se zeptal.

„Ne to ne, já s tebou prostě jednoduše teďka spát nemůžu" zakroutila jsem záporně hlavou, myslela jsem to smrtelně vážně.

„Jak to myslíš?" nadzvedl obočí a čekal, co ze mě vypadne.

„Někoho mám" vydechla jsem, musela jsem mu to říct.

„Proč si mi to neřekla?" zakroutil nechápavě hlavou.

„Je to dost čerstvé, nechtěla jsem to nějak řešit, navíc, nevím, jaká by byla reakce, kdybych vám řekla, kdo to je" hypnotizovala jsem podlahu, bylo mi jasné, že Kent bude chtít vědět, kdo to je.

„Kdo to je?" zeptal se, už to přišlo, když mu to neřeknu, bude naštvaný, když mu to řeknu, bude taky naštvaný, tak jak si mám sakra vybrat? Chci s ním být v pohodě, řeknu mu to.

„Jones" sklopila jsem zrak k podlaze a čekala, co mi na to řekne.

„Dobře, nemá cenu se rozčilovat, ty na to příjdeš sama, na to, co je Ryan zač, neříkám, že mě to nesere, ale je to tvoje věc" zamáchal rukama, má o mě starost, nebo se mu to prostě nelíbí.

„Děkuju" řekla jsem s úsměvem, on se zvedl, usmál se na mě a odešel, najednou jsem byla v pokoji sama a přišel mi o hodně větší, než byl před tím, po tom, co odešel Kent, jsem měla zvláštní pocit, sama nevím proč, najednou mi v hlavě přeběhla myšlenka, kterou bych nejraději zahnala, ale nejde to. Musím to říct Kate. Sešla jsem dolů, Kate seděla na gauči s Timem a Grantem.

„Kate? Prosím můžu s tebou mluvit?" nesměle jsem se zeptala. Přikývla a šla se mnou do kuchyně.

„Víš, někoho mám, není to zatím nijak vážné, ale asi to tak je" pousmála jsem se, Kate mě objala, to jsem nečekala.

„Kdo to je?" zeptala se, ta samá otázka, jakou měl Kent.

„Ehm...je to Ryan Jones" sklopila jsem hlavu.

„Ryan?" nakrčila obočí, nelíbilo se jí to.

„Ano, já vím, že se vám to nelíbí, ale zatím to není vážné a myslela jsem, že bys to chtěla vědět" pokrčila jsem rameny, v tu chvilku mi zacinkal mobil, zpráva od Ryana.

Ryan: dneska budeš u mě? Chci být s tebou...:)

Nestihla jsem odepsat, musela jsem se Kate na něco zeptat.

„To si udělala dobře, chtěla bych to vědět a přeju ti to" usmála se, v tu chvíli jsem měla pocit, že jí to nevadí.

„Takže kdybych dneska přes noc čistě náhodou chtěla zůstat u něj, tak můžu?" s nadějí jsem se zeptala.

„Chris to se mi nelíbí, o Ryanovi jsem pár věcí už slyšela a nechci, aby někdo jako on ranil tvoje city" podívala se na mě.

„Dobře, jo, Ryan byl děvkař, ale mě se zeptal, jestli s ním budu chodit, nenechám ho, aby mi ublížil, ale zatím vypadá, že to myslí vážně a mě to vážně vyhovuje a opravdu nemám v plánu s ním dneska v noci spát, vím, že je těžké tomu věřit, když ti to řekne puberťačka" zasmála jsem se, ona taky, trochu jsem uvolnila atmosféru.

„Dobře Chris, jestli chceš tak tam zůstaň, bereš prášky, že jo?" nervózně se zeptala, já se hlasitě rozesmála.

„Teď jsem řekla, že zatím nemám v plánu s ním spát a ano, beru je" pořád jsem se smála, Kate to moc vtipné nepřišlo, evidentně jsem ji uvedla do malinko trapné situace, ale opravdu mi to přišlo vtipné.

Ryanovi jsem odpověděla a šla za ním, vyhovovalo mi být s ním, bohatě jsme si vystačili jeden s druhým, vlastně jsme se dívali na film, žádná slaďárna, ale pořádný horror, z horrorů se vždycky bojím, takže jsem měla o důvod víc, proč se k Ryanovi přitulit.