Nový život

34.

„Kdo to byl?" zeptal se najednou.

„Copak je to podstatné?" pípla jsem s brekem, vždyť konec byl jasný.

„Christabelle, kdo to byl?" zeptal se znovu, chtěl řvát, chtěl křičet, ale byl klidný, viděla jsem, jak emoce drží v sobě.

„Neublížíš mu?" zeptala jsem se znova, blbá otázka.

„Kurva kdo to byl?!" vykřikl, jsem si jistá, že to muselo být slyšet až o patro níže, šel z něj strach, bála jsem se ho, i když jsem věděla, že on mi neublíží, nebyl to možná ani strach, spíš respekt.

„Kent" zašeptala jsem a ukápla mi slza.

„Cože?" nebylo to naštvané "cože", nerozuměl mi.

„Kent" posbírala jsem odvahu a řekla to, co nejvíc nahlas to šlo.

„Christabelle" řekl, vyděsilo mě, jak najednou změnil tón a hlasitost. Viděla jsem, jak se ke mně přibližuje, tak temné oči jsem u něj ještě neviděla, najednou jsem proti němu byla malinká, už to nebyl respekt, byl to čistý strach, měla jsem strach, z Ryana. Byl blízko, až moc blízko a já ztuhla, zůstala jsem stát, pak stačil jeden jeho pohled na to, abych zacouvala. On šel pořád ke mně, blíž a blíž ke mně a já se bála, vždyť je to můj Ryan, neublíží mi. Čím blíže byl, tím větší byla moje úzkost, otevřela jsem dveře a utekla, s brekem utekla, proběhla přes zahradu kolem všech až k sobě do pokoje.

Z pohledu Ryana:

Utekla, zmizela jako pára nad hrncem, vyděsil jsem ji, takhle mě poznat neměla, nikdy bych ji neublížil. Když jsem si to srovnal, sedl jsem si na postel a seděl, díval se do stěny. Nikdy jsem nikoho pořádně nemiloval, a když, tohle se s tím nedalo srovnat, něco mi říkalo, že jsem s tou holkou mohl zůstat do konce života. Kent se už kdysi zařekl, že mi zničí život, jsem si jistý, že tohle byla z velké části jeho vina, tím nechci hájit Chris, ale věděl to, plánoval to, zničil mě. Co mám bez ní dělat? Co mi zbývalo? Zahnal jsem slzy a šel ven za ostatními, dívali se na mě zvláštně, musel ji vidět, jak odsud utíká, ale nikdo se mě nezeptal, musel jsem vypadat jako mrtvola. Házel jsem do sebe jednoho panáka za druhým, bylo mi jedno, že piju sám, ale pil jsem a to jsem potřeboval, moc potřeboval.

Z pohledu Christabelle:

Bylo 3:57, když se na dveře mého pokoje ozvalo divoké bušení, vstala jsem, dost neochotně a šla otevřít, konečně se mi podařilo usnout a někdo mě vzbudí.

Za dveřmi stála Kate v pyžamu a vedle ní Melissa.

„Co se tady sakra děje?" nechápavě jsem se zeptala.

„Bell musíš jít hned se mnou, jde o Ryana" řekla Mel a mě se rozbušilo srdce, nečekala jsem, hodila na sebe mikinu a šla s ní. Přišly jsme tam, byl tam už jenom Adam, Brad, Mel a nějaký jejich kamarád.

„co se děje? Nechápavě jsem se zeptala, věděla jsem to, ale taky jsem doufala, že to není pravda.

„hrozně se kvůli tobě opil, ne jenom, že ho nedokážeme dostat kamkoliv jinam, ale bojím se, že si ublíží" odpověděl Adam, což bylo zbytečné, Ryan by sám sobě nikdy neublížil, ale to oni neví.

„Necháte nás tu?" zeptala jsem se.

„Jsi si jistá?" zeptala se Mel, přikývla jsem, tak odešli.

„Bell" zamumlal, byl opravdu moc opilý.

„jsem tady" odpověděla jsem a dřepla si před něj.

„Promiň, promiň" opakoval, za co se mi omlouvá?

„Nic si neprovedl" řekla jsem, v tomhle stavu nemělo cenu se s ním bavit, stejně si to nebude pamatovat.

„Ty ses mě bála a já bych ti nikdy neublížil, miluju tě, tak zkurveně moc" prskl a škubl sebou, potřeboval do postele a tam bych ho já sama nedostala, proto mi pomohli Adam s Bradem, vždyť jsou to jeho bráchové, rádi mu pomůžou.

Když ho dostali do postele, udělala jsem pár věcí, donesla kýbl na zvracení a na ráno nachystala skleničku vody a prášek. Bála jsem se o něj, nechtěla jsem ho nechat samotného, bála jsem se, mohlo se mu udělat špatně, nebo by se mohl probudit a udělat nějakou kravinu. Sedla jsem si na křeslo poblíž postele a přikryla se svojí mikinou, usnula jsem, asi jenom na pět minut, ale v šest ráno jsem na Ryanově posteli zaznamenala pohyb, zvedla jsem se a odešla, šla jsem domů, myslím, že už se o něj nemusím bát, nechtěla jsem, aby mě tam viděl. Nebudu ho ničit ještě víc, než jsem ho zničila, nezaslouží si to. Udělám nejlíp, když ho nechám být, ať si najde lepší holku. Nějakou, která nebude jako já.