Nový život

29.

Do New Yorku jsem se těšila, ale na den s Ryanem možná ještě více, vzbudila jsem se u něj, zašli jsme na oběd a do kina, tam se mi líbilo, protože upřímně, kdo nikdy nevyužil přítmí velkého sálu. Dneska večer se konala nějaká akce, nebyla jsem proti tomu, abychom šli, ale nebyla jsem ani úplně pro, na akce jsem chodila ráda, dokud jsem nepřišla na to, že mám někoho, s kým je lepší sedět doma.

Ten den mi přišel podezřele krátký, nemohla jsem přespat u Ryana, musela jsem se přes noc balit a pokusit se jít spát co nejdřív, protože dost brzo vstávám, abych byla včas na letišti, balila jsem asi do půlnoci, pak si šla lehnout.

Můj otravný mobil začal zvonit už v pět hodin ráno, vstala jsem skoro do tmy, vždyť se teprve rozednívalo, já se stihla akorát nasnídat, nachystat a Kate nás s Henrym odvezla na letiště.

Čekali jsme dlouho, ale cesta do New Yorku trvala asi tři a půl hodiny, takže jsme tam byli poměrně brzo. Nevím, na kterém z New Yorkských letiští jsme přesně přistáli, každopádně mě řidič odvezl až na Manhattan, na roh nějakých dvou ulic, k nějakému domu, z venku vypadal dost luxusně, nebyl moc vysoký, ale v nejvyšších patrech bylo určitě vidět až na central park. Henry mě vzal dovnitř, luxusní hala, mramorové schody a výtahy nahoru, bylo jich víc vedle sebe, u každého stál muž v saku a hlídal ho, nechápala jsem proč, až když Henry vytáhl z kapsy svazek klíčů a výtah odemkl, ohromeně jsem nastoupila a šla za Henrym, výtah po chvíli zastavil v nějaké místnosti, no jasně! Tohle je předsíň! Já mám výtah do bytu!

„Víš co? Nechám tě tady, nikdo tady před tebou od smrti tvého otce nebyl, mimo jeho bratrance, který se tady porozhlídl po závěti, je to na tobě, je to tvůj byt, věci po tvém otci jsou tady stále, udělej, co ti příjde vhodné, já jdu na svůj hotelový pokoj, o jeden blok dál" usmál se, já ohromením neodpověděla, akorát zaregistrovala bouchnutí dveří, za předsíní gigantický obývák s francouzským oknem ze kterého byl viděl Central Park vedle dveří do předsíně byl velký prostor a další dveře, kuchyně, krásná, bíločerná. Na druhé straně byly stříbrné točité schody, já má druhé patro! Nahoře čtvery dveře a obrovský balkón, skoro zahrada! První dveře pokoj s postelí, ale jinak skoro prázdný, pravděpodobně pokoj pro hosty, za druhými dveřmi nic, prostě nic, prázdný bílý pokoj s dalším francouzským oknem a výhledem. Třetí dveře mě ovšem dostaly do kolen, obrovský pokoj zase s francouzským oknem a výhledem, celý do šeda, vysoká dvojpostel postel, velká skříň se zrcadly, televize, nějaké komody a soukromá koupelna, v koupelně dole byl sprchový kout, tady v té byl taky, ale byla tady i vana a menší dlouhé okno z jedné strany taky nechybělo. S Ohromením jsem šla na chodbičku do čtvrtých dveří mezi dvěma prázdnými pokoji, koupelna! Jak jinak. Už mi zbývala poslední věc a to projít "zahradu" myslela jsem, že je taková, jakou vidím zevnitř, ale ono se dalo zajít za roh a tam bazén! Tati, to myslíš vážně? Nad bazénem jedno z velkých oken, která měl táta prakticky v každém pokoji.

Nevím, co mi prolítlo přes nos, ale zničehonic jsem šla do ložnice, otevřela skříň a něco hledala, nevěděla jsem co, doufala jsem. Bylo tam plno drahých obleků a já každý hodila na postel, abych se ho mohla zbavit, copak by mi na něco byly? Něco jsem našla, byla to nízká komoda s dvěma zásuvkami. Otevřela jsem je, nevím, v co jsem doufala, papíry jsem vysypala na zem a začala se v nich hrabat, doufala jsem, že najdu něco, co dokáže, že nebyl tak hrozný, že to nebyl pouze parchant, který nás s matkou nechal samotné. A našla jsem to, teda doufám. Jak jinak si dokážu vysvětlit ty fotky? Moje fotky, první z dob, kdy jsem byla mimino a pak už fotky z dětského domova, jak společné, tak jen moje, kde je vzal? Nikdy mě ani nenapadlo, kde se na mém účtu braly peníze, od něj. Prohlížela jsem ty fotky, na některých já, matka a on. Našla jsem i takové, kde byli sami dva a taky takové, kde jsem já s tátou jako malá. Prohlížela jsem fotky a cítila jsem, jak mi po tvářích stékají horké slzy. Pořád tam byla ale ještě jedna zásuvka, kterou jsem zatím neotevřela a nevím, jestli mám odvahu vůbec otevřít, co když tam najdu něco podobného? Co když tam najdu naopak něco mnohem horšího? Na chvíli jsem se zamyslela a udělala to, otevřela, hromada papírů, vysypala jsem ji, účtenky, nějaké složky a moje obrázky z dětství, všechno, co jsem nakreslila i potom, co zmizel, ale nejvíc mě dostal dopis na kterém bylo jeho rukou napsáno Pro tebe.