Nový život

52.

Z pohledu Christabelle:

Nahoře jsem zapnula počítač a na něm skype, Jason byl online, nejdříve jsem mu napsala zprávu a pak jsme si volali, několik hodin, řešili možné i nemožné, ale tomu, aby byl se mnou se to nemohlo rovnat. Během hovoru jsem viděla stín pod dveřmi, ale když jsem se šla podívat, kdo poslouchal za dveřmi, tak tam nikdo nebyl, slyšela jsem jenom nějaký zvuk z kuchyně, tak jsem se šla podívat, vůbec bych se nedivila, kdyby Alex ve tři ráno vyžíral ledničku, popravdě bych se ani nedivila, kdyby se ve tři ráno rozhodl udělat si flambované palačinky. Nebyl to Alex, ale Kate.

„Chris, ty nespíš?" překvapeně se na mě podívala.

„Já myslím, že víš, že nespím ne? Jelikož si právě poslouchala můj hovor za dveřmi a všichni kromě tebe spí a jsou ve svých pokojích, takže to nikdo jiný být nemohl" zvedla jsem obočí a čekala na odpověď, z jejího výrazu jsem usoudila, že mám pravdu.

„Chris, já..." nevěděla, co říct, zasekla se.

„A teď ani nevíš, co říct, proč to tolik hrotíš všechno, jsou to moje věci, kdybych chtěla, tak ti je řeknu." Byla jsem naštvaná, to jo, ale hlas jsem ještě pořád nezvyšovala.

„Já to hrotím? Vždyť ani nevím, co se s tebou děje, pořád si někde pryč!" teď zvýšila hlas ona.

„Ale já jsem v pohodě, jak vidíš" naklonila jsem naštvaně hlavu na stranu, můj výraz mluví za vše.

„Ty? Ty si myslíš, že si v pohodě? Takovou dobu to táhneš s Ryanem a pak se  na těch tvých cestách kurvíš, kdo ví, s kým a kdo ví jak dlouho a k tomu si myslíš, že si v pohodě, ne Chris, ty nejsi v pohodě" teď už doslova křičela, musel to slyšet celý dům. Na tohle jsem neměla co říct, otočila jsem se a šla nahoru, když jsem slyšela, že Kate běží za mnou, rozběhla jsem se taky, těsně před nosem jsem jí zabouchla a zamkla dveře od mého pokoje.

„Ne, Chris, počkej, já to tak nemyslela" slyšela jsem, jak buší na dveře. Naházela jsem si do kufru moje nejdůležitější věci, zabalila se a prudce dveře otevřela, Kate tam pořád stála.

„Kam jdeš? Počkej, já..." zbytek jsem neslyšela, skočila jsem jí do řeči.

„Na letiště, jdu se kurvit s kdo, ví kým a kdo, ví kde" prskla jsem, všimla jsem si, že na chodbě je polovina rodiny a vidí nás, na to jsem neměla, co říct, šla jsem ven, zavolala si taxíka a odjela na letiště.

***

Věděla jsem, že do Seattlu nemůžu, tam mě Kate bude hledat jako první, takže jsem letěla do New Yorku, vždyť tam mám ten tátův úžasný byt, akorát mi tu někdo chybí, Jason.

Po dlouhé době jsem zapnula mobil, bylo tam tisíc zpráv od Kate, co jiného jsem mohla čekat? Ale já chtěla mluvit jen s Jasonem, ale ten to nebral, takže jsem si řekla, že to nechám na večer na skype a mezitím si dám nějakou moc dobrou kávu v hezké kavárně.

***

„A ty máš nějaké plány? Dejme tomu na víkend?" usmála jsem se na Jasona skrz webkameru.

„Já bych měl být v baru" pokrčil smutně rameny.

„A co kluci? Nepomůžou ti?" zkusila jsem to znova.

„Můžu to zkusit, ale uvidím" usmál se.

„A co máš vlastně v plánu?" zeptal se s úšklebkem.

„Pojedeme k moři, sami dva, na Bali, prostě někam" Pokrčila jsem rameny a usmála se při té představě.

„Chris, nejsem milionář" zakroutil hlavou.

„Ale já jo" pousmála jsem se.

„Tohle nejde" řekl najednou.

„Ale jde a už to s tebou nehodlám řešit" řekla jsem rázně.

„Ale..." chtěl ještě protestovat.

„Pšššt" ztišila jsem ho, nechtěla jsem to slyšet. Řešili jsme spolu ještě hodně věcí, třeba to, proč jsem v New Yorku a ne v Texasu a proč se všechno tak luxusně posralo, on to chápal. Hovor jsem ukončila a šla si lehnout, celý večer jsem na něj myslela. Ach jo, Christabell, kdy si takhle ztratila hlavu? A jak je možné, že mám k Jasonovi tyhle city? I po tom, co mi udělal, ponížil mě a tak moc mi ublížil, myslela jsem si, že k někomu nemůžu cítit nic víc, než k Ryanovi, ale o to přece jde, nebo si to jenom nalhávám, taky si nalhávám to, že mi Ryan nechybí, chybí a moc, ale teď je pro mě středem vesmíru Jason, oba dva jsou tak moc rozdílní.