Nový život

39.

Spát jsme šli po jedné ráno, ale byla jsem dostatečně mimo na to, abych napsala Ryanovi.

Bell: Láasko?

Ryan: Chris, víš, kolik je hodin?

Bell: Můžžu za tebuo?

Ryan: Pořád jsem naštvaný

Bell: No tsak

Ryan: Fajn, venku je odemčeno, přijdi přímo nahoru

Neváhala jsem ani chvíli a šla, myslím, že i jakž takž rovně. Šla jsem přímo za Ryanem do pokoje, jak řekl, zaklepala jsem a on mi přišel otevřít. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale hned za dveřmi jsem mu zatlačila do hrudníku a opřela ho o zeď, kousla do krku a do ramene, chtěla jsem i do ucha, ale tam jsem nedosáhla, moje ruce byly doslova všude.

„Bell, co to děláš?" nechápavě se zeptal, ale líbilo se mu to.

„Psst, miluju tě" řekla jsem a rozepnula mu opasek.

„Ty si pila?" zasmál se, na to jsem mu nic neřekla, místo toho jsem ho povalila na postel. Ryan potřebuje vždycky převahu, proto mě otočil pod sebe, ale to jsem si líbit nenechala a vrátila se zpátky, chtěla jsem být nahoře a je mi jedno, že se to Ryanovi nelíbí. Nikdy ze mě nestrhal oblečení tak rychle.

Ráno jsem se probudila s bolestí hlavy, nebyla nijak velká, ale hned jak jsem otevřela oči, jsem na Ryanově nočním stolku viděla prášek a sklenici vody. Kopla jsem to do sebe okamžitě.

„Ale dobré ráno" zasmál se Ryan na druhé straně postele.

„Bavíš se?" sykla jsem na něj.

„A moc, měla bys pít častěji zlato" usmál se a objal mě zezadu.

„To není vtipné, bolí mě hlava" chytla jsem se za čelo.

„Kocovinu musíš přespat" zasmál se, vzala jsem ho za slovo a lehla si zpátky na postel, tam jsem usnula. Byla jsem odhodlaná spát až do večera, pokaždé, když jsem se probudila jsem zavřela oči a pokoušela se usnout znovu, vlastně ani nevím, kam šel Ryan. Když už jsem znova usnout opravdu nemohla, pustila jsem si nějaké videa na mobilu.

„Na co se to díváš?" uslyšela jsem za sebou Ryana.

„Netuším, nějak to nevnímám, jakýsi dokument o měkkých drogách" zasmála jsem, sama jsem se divila tomu, na co se to dívám, nikdo neměl víc zkušeností s měkkými drogami, než já.

„Chápu a tvůj názor na takové věci?" zasmál se.

„No, nic proti tomu asi nemám a ty?" pokrčila jsem rameny.

„Taky ne" pokrčil rameny a sundal si triko.

„Takže mi chceš říct, že ti nevadí si sem tam třeba zahulit nebo tak?" pousmála jsem se, v životě mě to u Ryana nenapadlo.

„Jako jo no" nesměle odpověděl.

„Takže dáme jointa nebo jak?" teď jsem byla ta nesmělá já, i když na obličeji si mi pohrával lehký úsměv.

„Co, že jsem to slyšel?" překvapeně se na mě podíval.

„Takže?" nadzvedla jsem obočí.

„Jistě, něco mám" zasmál se a vyhrabal pytlík plný marihuanu ze šuplíku u nočního stolku.

„Taky mám, akorát doma, papírky máš?" zeptala jsem se, ty mi podal. Udělala jsem filtr, celé si to nadrtila a ubalila.

„Ale jdeme ven ne?" zeptala jsem se, přikývl, šli jsme za stodolu.

„Začnu" pousmála jsem se a potáhla si, chvíli to v sobě držela a pak pustila, jointa jsem poslala Ryanovi. Balili jsme jednoho za druhým až do tmy. Ryanova tráva vůbec nebyla špatná, seděla jsem za stodolou, opřená o zeď a pozorovala nebe, hrozně mě to fascinovalo. Najednou jsem se začala smát, nevím proč, ale přišlo to a Ryana to chytilo taky.

„Napadlo tě někdy, že život je jedna velká sračka, která je plná sraček a ty sračky se dějou pořád a pak dostaneš sračku a ty sračky jsou pak vlastně ještě horší sračky, které se dělí na horší sračky a pak se nejde blbec, který do tebe bude hustit další sračky a ty budeš ve sračkách" řekl a rozhodil rukama, řekl to snad na jeden nádech.

„Co?" zeptala jsem se a zase přišel záchvat smíchu.

„Víš, co jsem slyšela?" zeptala jsem se, když jsme se konečně přestali smát, jsem zhulená, cítím to na sobě.

„Ne" zasmál se Ryan.

„Že sex je lepší, když je člověk zhulený, protože všechny pocity vnímá intenzivnije" řekla jsem, nebyla jsem schopná to vyslovit, to mě dostalo do dalšího záchvatu smíchu a Ryana taky.