Drahá Christabelle
Moc bych chtěl, aby sis tohle přečetla, ale sám nevím, zda mám odvahu Ti ten dopis odeslat. Vím, za co mě máš, myslíš, že jsem ten, co tě nechal samotnou s feťáckou matkou, ale nemohl jsem s vámi zůstat. Tebe jsem miloval nejvíc na světě a stále miluju. V té době jsem na tom nebyl nejlíp, já ani matka, ona měla milence a já pletky s nebezpečnými lidmi, vyhrožovali, mě i vám a já se o tebe bál, musel jsem zmizet, aby se Ti nic nestalo. Opravdu jsem Ti to chtěl říct, ale jak šel čas, dostal jsem strach, díky mě si skočila tak, jak si skončila v dětských domovech a já bych udělal cokoliv pro to, abych si tě mohl kdykoliv vzít k sobě, ale měl jsem strach. Pomyšlení na to, že bys mi do očí řekla, že mě nenávidíš, mě zabíjela a já se bál. Dal bych Ti cokoliv, ale nezmohl jsem se na víc, než Ti posílat peníze na účet, o kterém ty nejspíš díky sociálce vůbec nevíš. Doufám, že tě potkám, jednou a vše Ti řeknu, že mi tu možnost dáš. Kdyby se mi do té doby něco stalo a já Ti to neřekl, nevím, co by se dělo, bylo by to pro mě i přes mou mrtvolu to nejhorší, přál bych si, aby všechno, co mám, bylo tvoje, nikoho jiného. Tímto ti chci říct, že jestli tohle odešlu, dobře si to schovej, je to něco jako má závěť.
Všechen svůj majetek a peníze odkazuji své jediné milované dceří Christabelle Tancy Aberathy.
Modlím se za to, aby se tento dopis dostal do správných rukou.
Alfred Abernathy
Nevěděla jsem, jestli se mám brečet, nebo smát, on nebyl takový, za jakého jsem ho měla, byl mnohem lepší a já ho slepě nenáviděla, z té představy mi chtělo puknout srdce, ale zároveň chtělo vyskočit radostí z toho, že jsem našla závěť. Už mi zbývala poslední věc, otcovy věci jsem všechny do noci třídila, nevím, jestli jsem něco hledala, nebo se prostě zbavovala věcí, které jsem nepotřebovala. To třídění hrozně rychle zabíjelo čas, najednou bylo ráno a já celou noc nespala, už jsem neměla z čeho brečet, přišla jsem si jako zrůda, měl mi to říct a já ho neměla nenávidět, vyčítala jsem si to a moc. Leknutím jsem vyskočila a vytáhla z kapsy svůj mobil, volal mi Ryan.
„Ahoj lásko, jak je v New Yorku?"
„Ahoj a fajn" nechtěla jsem znít smutně, ale asi to tak znělo.
„Nezníš tak"
„Možná, celou noc jsem nespala" unaveně jsem odpověděla.
„Jak to? Zníš nějak divně, stalo se něco?"
Ta otázka byla jako tlačítko, které spustilo řadu emocí, slzy mi stékaly po tváři a já nebyla schopná mluvit.
„Promiň, já...já musím končit" vykoktala jsem.
„Co je? Proč pláčeš?" Zaslechla jsem ještě, ale to už jsem mobil položila a praštila s ním o stůl. Věci po otci jsem nechala odvézt, oblečení na charitu a nábytek do bazaru. Zbytek dne jsem nakupovala, koupila jsem si vlastní nábytek a vybavení. V jednom obchodě s oblečením mi hlavou ale proběhla dokonalá myšlenka, ten prázdný pokoj vedle ložnice, co takhle udělat dveře do koupelny v ložnici a z pokoje udělat šatnu plnou oblečení, bot a úplně všeho, po tom touží každá dívka, to i já, je to jasné, bude to šatna.
K večeru se u mě "doma" objevil Henry s právníkem, musela jsem jim ukázat ten dopis.
„Výborně slečno Abernathy, hned u zítřejšího soudu tohle předložíme jako důkaz" oznámil mi právník.
„Ale vždyť je tam napsáno, že bychom to měli brát jako závěť" namítla jsem, nevyznám se v tom, nejsem právník.
„To ano slečno, ale tohle se jako závěť brát nedá, je to pouze dopis, nikoliv notářsky ověřený" řekla a znova si prohlídl dopis.
„Aha" řekla jsem, to mě nenapadlo.
„Ale nedělejte si těžkou hlavu, s tímhle máme vysokou šanci na výhru, ale nedokážeme ověřit, zda je dopis pravý či nikoliv, to už je na soudu, předpokládám, že soud nařídí tento důkaz poslat k notáři, který rozhodne, jestli je podpis pravý" s klidem řekl.
„Myslíte si, že bych ho zfalšovala? Vždyť je to napsáno jeho rukou, je tam jeho podpis a k tomu je tam moje adresa a poštovní známka, která už se dneska nevyrábí" nechtěla jsem být hrubá, ale byla.
„Ne, nemyslím, dle mého je tento dopis stoprocentně pravý, ale u soudu je tohle standartní opatření" usmál se, on je tady právník.
„Kdy je nejbližší soud?" se zájmem jsem se optala.
„Pozítří"

ČTEŠ
Nový život
RomanceOd pěstounů k pěstounům ze státu do státu, nebaví mě to, z Anglie do USA a ve státech se najednou ocitnout sama, bez nikoho, rodiče nejsou a já nemám nikoho, ale kdo by chtěl adoptovat šestnáctiletou problémovou holku? „Vyznáš se ve hvězdách?" podív...