Nový život

43.

Do Texasu jsem přiletěla kolem druhé ráno, o půl třetí jsem byla doma. Po setkání s Jasonem mi Ryan hrozně moc chyběl, domů jsem si vyložila věci a pak šla přímo k Jonesům, Ryanova máma mi ukázala, kde najdu klíč, mohla za ním jít kdykoliv a já chtěla právě teď. Otevřela jsem potichu dveře do Ryanova pokoje, svlíkla se a lehla si za ní do postele. Pohnul se, spal, chrápal, ale i přes to si mě instinktivně přitáhl k sobě, už jsem skoro spala, cítila jsem polibky všude, za krkem, na zádech, na břichu a jeho ruce na mých prsou, přitáhl si mě blíž k sobě a spal dál, já stejně tak.

Vzbudila jsem se zrovna, když se začínalo rozednívat, ležela jsem ve špatné poloze a potřebovala se pohnout, ale tím jedním pohybem jsem Ryana vzbudila, to jsem nechtěla.

„Chris" překvapeně se a mě podíval.

„Já...myslel jsem, že je to sen" zamrkal a políbil mě.

„Jsem tady" usmála jsem se, to si mě přitáhl znova k sobě, zavřel oči a pokračoval ve spánku, já taky rychle usnula, ale ne na dlouho. Hlavou se mi honily myšlenky na Jasona, mám to Ryanovi říct, nemám to Ryanovi říct? Když mu to neřeknu, bude naštvaný, když mu to řeknu, bude naštvaný, tak co teď?

„Nad čím přemýšlíš brouku?"promluvil na mě Ryan, neměla jsem nejmenší tušení, že už se probral taky.

„Nad ničím" zašeptala jsem, právě mu lžu.

„Půjdu domů" oznámila jsem mu. Přikývl, oblíkla jsem se a odešla domů, lehla jsem si do postele a pustila si film, i přes to, jak moc mi Ryan v Seattlu chyběl, jsem ho teď u sebe nepotřebovala, chtěla jsem být sama a všechno si v hlavě urovnat, vím, kdo mi v tom pomůže.

Zaklepala jsem na dveře a vstoupila dovnitř pokoje, Kent už nespal.

„Můžu?" usmála jsem se.

„Jasně, pojď" usmál se Kent, já šla a sedla si vedle něj na postel.

„potřebuju psychoterapeuta" zasmála jsem se.

„Co tě trápí?" zasmál se a podíval se na mě.

„Jason, Ryan, láska, všechno dohromady" vydechla jsem.

„Jason?" nadzvedl obočí.

„Ano...víš...on je, on byl...byla jsem v Seattlu a potkala jsem Linsay a ta mi řekla, že Jason má bar a je úspěšný a já dva večery za sebou byla s ním a prostě bylo to..." Nedořekla jsem to, mluvila jsem hrozně rychle a plantala jsem všechno dohromady.

„Tak zpomal" zamáchal rukama Kent a pokračoval „Ty mi chceš říct, že si podvedla Ryana s tvým bývalým, který se k tobě choval jak k odpadu a akorát ti ubližoval?" zmateně se zeptal.

„Ne!" vyprskla jsem zvýšeným hlasem.

„Tak co?" nechápavě se zeptal.

„Asi k němu něco cítím, nejsem si tím jistá" sklopila jsem hlavu.

„Sakra Chris" vydechl Kent a pokračoval „Měl bych z toho být nadšený, skákat radostí až ke stropu, hlavně kvůli tomu, jaký mám vztah s Ryanem, ale takhle to necítím, je to blbost, vyhni se Jasonovi velkým obloukem, nedopadne to dobře, a když tohle někomu řekneš, tak to zapřu, ale Ryan si to nezaslouží, tak nedělej žádnou blbost" řekl a hned se ode mě otočil, nepodíval se mi do očí.

„Máš pravdu" přikývla jsem.

***

Celý den jsem nad tím přemýšlela, Kent měl pravdu, odpoledne jsem šla hned za Ryanem, šli jsme se projít. Co teď? Říct? Nebo neříct? Nebo říct jenom poloviční pravdu?

Procházeli jsme se a já byla hluboko ve svých myšlenkách.

„Tak Chris!" vytrhl mě z myšlenek Ryan.

„Co?" nechápavě jsem se na něj podívala.

„Ty mě vůbec neposloucháš." Podíval se na mě.

„Promiň" řekla jsem, a aniž bych si to uvědomila, zase sklouzla do mého myšlenkového transu. Než jsem se z něj probrala, byli jsme zpátky, co mám dělat? Proč mám v hlavě jenom Jasona?

„Chris? Nechceš dneska přespat u mě?" podíval se na mě Ryan.

„Co? Ne, ne, zůstanu doma" řekla jsem potichu, Ryan se zatvářil dost nejistě, ale dál to nehrotil, pak jsme se rozešli každý k sobě domů. Doma mě celkem mile překvapila zpráva na mém mobilu.

Jason: :)

Christabelle: Copak?

Jason: Nudím se