Nový život

3.

„Nikdy jsem sourozence neměla, jako to vůbec je? Mít devět bratrů?" zeptala jsem se zamyšleně.

„Jsou to vlastně moji bratranci, já jsem tady nejstarší, to ano, ale moje máma zemřela, když jsem byl malý a zůstal jsem tady. Teď tady tetě a strejdovi pomáhám. Oni jsou všichni s přijmením Hill a já jsem Adams." Řekl zamyšleně, hrozně dobře se mi s ním povídalo.

„No, tak to mám dojem, že se o tebe kluci poperou" zasmál se, teď jsem znejistěla pro jistotu já.

„Tak to nehrozí" zasmála jsem se a popohnala koně, na kterém jsem seděla, do toho koně jsem se bezhlavě zamilovala na první pohled.

„Moc holek tady v tom zapádakově není, je tady moc kluků, na každém statku, ale holek nic moc a když, tak tobě nesahají ani po kotníky" usmál se, nevím, jestli je jenom milý, nebo něco zkouší.

„Ehh...no tak díky" pousmála jsem se a hypnotizovala Dakotovu hřívu.

„Chris, ty se červenáš!" začal se smát Kent.

„Blbost" odklonila jsem se na druhou stranu, aby mě neviděl.

„ale jo" smál se, tohle červenání je prokletí.

„Ne" ušklíbla jsem se a popohnala Dakotu, aby se rozběhla, ta neváhala ani minutu a běžela, za sebou jsem slyšela kopyta Kentova koně, ale já měla náskok, nakonec jsem Dakotu zastavila a počkala na Kenta.

„Ale jezdíš jak chlap" zasmál se, Colorado mě naučilo.

„Jezdím dost dobře" ušklíbla jsem se a zasmála.

„za chvilku je tma, měli bychom jet zpátky" podíval se Kent do dálky na oranžové nebe a slunce nad obzorem, ten pohled mi vyrazil dech, byla to nádhera, nebylo to u hor, jako v Coloradu, byl to jako západ slunce na divokém západě, tohle sice je divoký západ, ale v moderní době, ale pohled na západ byl jako z historických filmů, celé okolí tak vypadalo a já si to tady zamilovala.

Když jsme dojeli do stájí byla skoro tma, aby ne, bylo léto a skoro deset večer.

„Teta mě zabije" řekl Kent, když se podíval na hodiny.

„Co se stalo?" zeptala jsem se se sedlem v ruce a přitom ho kráčela odnést, Kent mi ukázal kde má co své místo.

„Ale, je pozdě, měl jsem tě přivést dřív, aby tě představili ostatním, a trochu jsem to zdržel, no nic, dneska je pátek, myslím, že stejně všichni budou sedět u televize a dívat se na tu kravinu, co každý pátek večer běží na foxu" zasmál se Kent.

„jo tak, ale musím říct, že koně máte nádherné" pousmála jsem se.

„škoda, že jsou všichni tak vysocí, s tvými stošedesáti cemtimetry, nic moc" zasmál se Kent a otevřel mi dveře od domu, já vešla první a on hned za mnou.

„Hele, nedobírej si mě, dlouháne" ušklíbla jsem se a zasmála se, Kent protočil očima a podíval se do obýváku, kde seděli ostatní a zírali na mě, ještě, že jsem zvyklá. Nejdříve ke mně doběhla Kate a povzbudivě se usmála, pak mě postavila před ostatní, kteří na mě pořád zírali a začala mluvit.

„O Chris jsem vám už říkala, takže Chris...ty blonďatá dvojčata, to je Austin a Jakeob, je jim šest, ten špinavý blonďák vedle je Grant, je mu dvanáct, pak jsou tady ti starší. Ten co má světlehnedě vlasy je Timothy, ale říkáme mu Tim, je mu patnáct, ten vedle je Alex, ten má sedmnáct, ti starší, ten černovlasý je Harry a má osmnáct, ten se světlehnědými vlasy vedle je Colin a je mu devatenáct, a ten nejstarší Hill s tmavě hnědými vlasy je Wiliam, je mu dvacet, ale říkáme mu jednoduše Wil, ještě máme Kyla, tomu jsou dva roky a musel jít spát, toho ti představím zítra, no a Kenta už znáš." Usmála se Kate.

„Odkud si?" ozvalo se od jednoho z blonďatých dvojčat.

„Původně jsem britka, první čtyři roky jsem vyrůstala v Londýně, později jsem se přestěhovala do New Yorku, kde jsme přišla o matku a otec utekl, pak jsem nějakou dobu byla v děcáku v New Yorku, než se našli pěstouni v Coloradu, kteří mě ale nakonec dali pryč, pak zase děcák, další rodina v Seattlu a nakonec jsem tady, takže nemám nějaké jedno místo, odkud bych byla, prostě jsem vyrůstala na více různých místech." Usmála jsem se.