Nový život

27.

„Na tu dokonalou?" zopakovala jsem s úsměvem.

„No tak Bell, to ty si dokonalá" podíval se na mě, přiblížil se ke mně a políbil mě, nejdřív na čelo, pak na nos, na pusu, na krk, na hrudník a pokračoval stále níže, usmívala jsem se jako dítě.

„tady ne" zasmála jsem se.

„Tak můžeme jít jinam" šibalsky se ušklíbl.

„A stíháme to? Blíží se večer a já musím brzo domů, protože ráno vstávám do školy" pokrčila jsem rameny a posadila se.

„Tak zůstaňme u mě, já tě zítra do školy odvezu, ať nemusíš zbytečně vstávat dříve kvůli autobusu a můžeš být se mnou" posadil se vedle mě, taky bych ráda byla s ním.

„Ale to bys musel brzo vstávat kvůli mně, můžu jet autobusem" pokrčila jsem s úsměvem rameny.

„Mlč už, stejně bych vstával brzo tak, i tak, takže tě vezmu ráno do školy a ty budeš spát u mě" řekl, přikývla jsem a mlčela.

Šli jsme hned k Ryanovi, domů jsem se stavila akorát pro věci, které jsem potřebovala zítra do školy a oznámila Kate, že spím u Ryana.

Došli jsme k němu, Ryan na chvilku někam zmizel a já šla do sprchy, byla jsem skoro vysprchovaná a chystala se sáhnout po ručníku, ale nenašla jsem ho, byla jsem si jistá, že tam byl, pochopila jsem, až když někdo objal zezadu mé mokré tělo, Ryan.

„Přišel si pozdě, právě se chystám ven" oznámila jsem mu s úšklebkem a natáhla se pro ručník.

„To je škoda, nevím, jestli tě pustím" mírně mě kousl do krku.

„Počkám vedle" šibalsky jsem se ušklíbla, vylezla ze sprchy, obmotala kolem svého těla ručník a šla k zrcadlu v Ryanově pokoji. Z batohu jsem si vytáhla hřeben, postavila se k zrcadlu a hřebenem projížděla svoje dlouhé zlatavé vlasy, ale najednou někdo zaklepal na dveře a ty se otevřely, stála tam postarší paní, asi ve věku Kate a prohlížela si mě od hlavy až k patě, já tam stála zabalená v ručníku s hřebenem v ruce a v zrcadle si jí prohlížela, stejně tak se ona dívala na mě. Ticho přehlušilo až otevření dveří od koupelny a Ryan s ručníkem kolem pasu, který byl stejně potichu, jako my.

„Mami?" zeptal se nejistě Ryan té ženy, to musí byt Alice Jonesová.

„Nepředstavíš nás?" řekla a překvapivě se na mě usmála a znova si mě prohlídla od hlavy až k patě.

„Jo, jistě" řekla, chytil mě za ruku a dovedl mě blíže k ní.

„Takže mami, tohle je moje přítelkyně Christabelle a Christabelle, tohle je moje máma" usmál se na mě a my si potřásly rukou.

„Těší mě paní Jonesová" usmála jsem se mile.

„Nápodobně Christabelle, prosím, až se oblíkneš příjdi za mnou dolů" usmála se a odešla z pokoje, já tam nehybně stála a podívala se na Ryana, díval se stejně zaraženě jako já.

„Měla bych asi jít domů" pokrčila jsem rameny.

„Nemusíš, běž za mámou, líbila ses jí, to poznám" povzbudivě se usmál, já se oblíkla a šla dolů, přesně, jak chtěla.

„Doufala jsem, že tě poznám" řekla mi s úsměvem.

„Děkuji, jsme na tom podobně" nervózně jsem se pousmála.

„Chris, nemusíš být nervózní, vím o vás už chvíli, nejsi tady první noc, Ryan je s tebou úplně jiný a já umírala touhou tě poznat, nechtěla jsem tam tak vtrhnout, ale nevěděla jsem, že tam si i dneska, hrozně vám to s mým synem přeju a jenom jsem ti chtěla říct, aby sis z toho, co se stalo tam nahoře, nedělala těžkou hlavu a říkej mi Alice" usmála se, jsem přesvědčena, že jsem se tvářila, jako bych právě spadla z Marsu.

„Děkuji Alice, vašeho syna miluju a jsem s ním ráda" zasněně jsem se usmála při myšlence na Ryana.

„Ale prosím tě Chris, tykej mi" zasmála se Alice.

„Dobře" pousmála jsem se a podívala se do země.

„Tak běž za ním, bude zvědavý, co jsem tady s tebou řešila" zasmála se a já ji poslechla, šla jsem nahoru za Ryanem a všechno mu vylíčila.

Ráno mě Ryan vzal do školy, byla jsem tam později, než Melissa, takže do třídy jsem šla úplně sama, sedla jsem si za Mel do zadní lavice a měla potřebu ji vylíčit všechno, co se stalo.

„Přišel za mnou do sprchy a já šla ven, jenom v ručníku a když jsem stála před zrcadlem a česala si vlasy, vešla dovnitř Alice, takže už znám jeho mámu a co je lepší, má mě asi fakt ráda" zasmála jsem se, i když jsem se snažila být co nejtišeji, stejně mě slyšela Geil v lavici přede mnou.