Nový život

35.

Z pohledu Ryana:

Po probuzení mi bylo hodně špatně, opravdu jsem se musel tak opít? Chtěl jsem si jít dolů pro prášek, ale jeden ležel na stole, i se skleničkou vody, musel to sem dát brácha. Prášek jsem spolkl, ale vodu jsem nevypil, věděl jsem, že bych z ní zvracel. Lehl jsem si a spal.

Probudil jsem se až v pět odpoledne, pořád mi bylo špatně, ale bylo to mnohonásobně lepší než ráno. Musel jsem se dobelhat alespoň na záchod, když jsem z koupelny vycházel, všiml jsem si, že je tu něco jinak. Křeslo nebylo na svém místě a na něm fialová mikina. Ta rozhodně není moje, když jsem jí vzal do ruky, byla hebká a krásně voněla, musí být její. Při myšlence na ni se mi srdce stáhlo, musela jí tady nechat při té včerejší hádce.

Přišlo mi, že už bych možná mohl zvládnout alespoň něco sníst, přišel jsem tak akorát na večeři, zatím tam byl jenom Adam s Bradem.

„díky za ten prášek" řekl jsem jim, zvláštně se na sebe podívali.

„My ti žádný prášek nedali, hned, jak jsme tě odtáhli do pokoje, jsme šli spát" odpověděl mi Brad.

„A nebyla to Chris?" ozval se Adam, nechápavě jsem se na něj podíval, on asi pochopil mojí nevyřčenou otázku.

„Když ses opil, tak si ji pořád chtěl u sebe, nešel bys spát nic, báli jsme se, že si něco uděláš, tak pro ni Melissa šla, bála se o tebe, celou noc u tebe byla a asi kolem šesté odešla" odpověděl Adam, to není možné, ona tu byla se mnou, měla o mě strach.

„musím za ní" oznámil jsem jí, co jsem si to celou dobu nalhával? Vždyť já ji ve svém životě potřebuju, a moc.

Zazvonil jsem u Hillů doma, otevřela mi Kate, byla překvapená, že jsem tady, ale já sem musel jít.

„Zdravím paní Hillová, je Chris doma?" usmál jsem se.

„Ahoj Ryane, slyšela jsem, že jste se pohádali, ale mrzí mě to, přišel si pozdě, Chris dneska ráno odletěla do New Yorku" odpověděla.

„kdy se vrátí?" zeptal jsem se znova.

„To netuším, jestli vůbec, s Henrym mluvili i o stěhování, kvůli firmě, pokud se nevrátí nastálo, na návštěvu určitě" smutně se pousmála, mrzelo jí to, ale ne víc, než mě.

„děkuji" sklesle jsem odpověděl, tohle mě dorazilo absolutně nejvíc, co bez ní mám dělat?

***

Za dnešek jsem ji volal minimálně tisíckrát, nevzala mi to ani jednou, neodpovídá na zprávy, potřebuju s ní mluvit a to nutně.

Z pohledu Christabelle:

Ležela jsem na podlaze mého New Yorkského obýváku a miliónech papírů, neměla jsem čas si ani zajít na záchod, natož tak řešit něco jiného. Musela jsem se odreagovat a srovnat s tím, že s Ryanem to skončilo, musím začít od začátku. Od dalšího začátku.

***

Takhle to pokračovalo další tři dny, papíry, papíry, pizza na donášku, papíry, už jsem toho všeho měla dost, bolela mě z toho hlava a můj byt vypadal doslova jako po výbuchu. Když jsem konečně zaslechla známé zazvonění, šla jsem si pro peníze, už jsem měla hrozný hlad. Když jsem dveře otevřela, nestál tam Henry, muž s pizzou a ani muž s čínou. Stál tam někdo, koho se snažím poslední tři dny vymazat.

„Ryane, co? Co tady děláš?" vykoktala jsem.

„Přišel jsem za tebou" řekl dost nervózně.

„Proč, po tom, co jsem udělala?" zase to začalo, ukápla mi slza.

„prosím nebreč" řekl a pevně mě objal, potřebovala jsem to.

„Nezasloužím si tě" pípla jsem a odtáhla se od něj.

„Dobře" řekl vážně a chytil mě za bradu, dívala jsem se mu přímo do očí, do jeho nádherných očí.

„tohle už nikdy neříkej, miluju tě a chci na to zapomenout" řekl.

„už nikdy to neudělám, taky tě miluju" přivřela jsem oči, v tom mi dal pusu a já se samozřejmě nebránila, vždyť jsem po tom celou dobu toužila, po jeho rtech, po jeho blízkosti.

„Zůstaň tu chvíli se mnou, prosím" řekla jsem mu s úsměvem.

„S tebou vždycky" dal mi pusu na čelo. Dělala mi radost každá maličkost, každá vteřina s ním, každá malá pusa, každý dotyk, on mi uměl vykouzlit úsměv a já měla radost, když se smál on, když jsme se dívali na film, hladil mě po vlasech a vůbec mu nevadilo, že pět minut po začátku usnu. Objal mě a nepustil, a to já jsem chtěla. Miluju ho k nevíře moc.