☾stigma ✔️

•5•

Jeho byt byl překrásný. Byl obrovský a krásně zařízený. Ani mě nepřekvapilo, že převládala černá barva.

„Tvůj pokoj je na konci chodby nalevo. Je jenom tvůj, rušit tě nebudu. Udělám ti kafe, ano?" zeptal se s úsměvem a opřel se o futra dveří. Ruce si založil na hrudi a naklonil hlavu na stranu.

„D-děkuju moc. Jo, promiň, ale kafe nepiju," odpověděl jsem nervózně a pohled jsem upřel na svoje boty. On se najednou rozešel a přišel ke mně. Ukazováčkem mi zvedl hlavu, abych se mu podíval do očí. Do tváří se mi nahrnula krev. Musel jsem být červený jako rajče. Vždycky jsem býval nervózní z cizích lidí, o to více z jejich doteků a Yoongi nebyl výjimkou.

„Udělám ti horkou čokoládu," řekl a svou ruku spustil podél těla. Já jsem odvrátil pohled do strany. Nechtěl jsem, aby mě viděl červeného. On odešel do kuchyně připravit nápoje a já jsem společně se svým batohem odešel do svého nového pokoje.

Taky byl oproti mému předešlému obrovský a zařízen do černé barvy. Batoh jsem hodil k pracovnímu stolu a skočil jsem přímo do postele. Ta matrace byla tak strašně pohodlná, že kdybych nemusel, už bych nikdy nevstal. Nakonec jsem se ale rozhodl si své současné útočiště více prohlédnout. Naproti dveřím se nacházela prostorná černá skříň a vpravo od ní bylo velké okno, na jehož parapetu byla položena vonná svíčka a nějaké umělé kytky. Zřejmě si Yoongi nevěřil, že by se o živé dokázal postarat. Velká, extrémně pohodlná postel s koberečkem a nočním stolkem u ní byla naproti oknu u zdi, na níž se nacházel malý abstraktní obraz. A posledním objektem byl černý psací stůl kousek od postele. Nacházely se na něm nějaké psací potřeby, čisté papíry do tiskárny a lampička. Pokoj působil útulně, elegantně a vcelku minimalisticky. Po průzkumu jsem sebou znovu hodil na postel a měl jsem v plánu si několik následujících minut užívat to neskutečné pohodlí. Bohužel mě ale přerušilo zaklepání na dveře.

„Dále," zakřičel jsem do polštáře, takže mě bylo asi sotva slyšet, ale přesto Yoongi otevřel dveře a vstoupil do pokoje. Cítil jsem, jak se trochu prohnula matrace, takže si sedl vedle mě.

„Nápoje jsou připraveny," oznámil mi a já jsem se velice nerad zvedl z mé nové postele. On se také zvedl a já jsem ho jako pejsek následoval až do překrásné kuchyně spojené s jídelnou. Na radu Jungkooka bych sem neměl pro bezpečnost okolí moc chodit. Tuto místnost tedy asi budu muset přenechat Yoongimu, protože to on prý umí skvěle vařit. I když ráno bych třeba čaj s trochou štěstí připravit zvládnout mohl.

Sám pro sebe jsem se usmál, když jsem si vzpomněl na své pokusy o vaření. Jediné štěstí bylo to, že se na mě Jungkook nikdy nenaštval, naopak jsme se tomu akorát spolu smáli. Protože není moc lidí, co nedokáží pořádně udělat ani míchaná vajíčka.

„Bacha, je to hodně horký," varoval mě, když jsem usedl ke stolu a hned jsem se chtěl napít. Po jeho upozornění jsem začal do hrnku zběsile foukat, protože jsem se nemohl dočkat, až se nápoje napiji. Yoongi mezitím usrkl své kávy. Pak hrnek položil na stůl a objal ho svými prsty. Já jsem se také napil ze svého hrnku. Jakmile se tekutina dostala na můj jazyk, rozzářily se mi oči. Lepší jsem snad ještě nikdy neměl.

„Je to výborný," pochválil jsem mu jeho horkou čokoládu. On se na mě podíval a usmál se. Zády se opřel o opěradlo židle a pohodil hlavou, aby ze svého výhledu odstranil pár neposedných pramenů jeho havraních vlasů.

„Slíbil jsem snoubence, že ji dneska vezmu do jednoho našeho oblíbeného podniku na večeři, takže se ještě jednou omlouvám, ale jak už jsem říkal, dnes tu budeš sám," oznámil mi znovu a já jsem mírně našpulil rty. Přemýšlel jsem, co tu sám budu dělat. Možná se na té obrovské televizi podívám na nějaký film. Lokty jsem si položil na stůl a usrkával jsem ze svého hrnku.

„Než jsem jel pro tebe, nakoupil jsem ti něco k jídlu, ať mi tu neumřeš hlady. Buď je něco v lednici nebo nahoře v poličkách, takže si vezmi cokoliv budeš chtít," mrknul na mě a vstal ze židle i s prázdným hrnkem, který dal do myčky v kuchyni. Já jsem vstal také a šel jsem i se svým prázdným hrnkem za ním. On si ho ode mě vzal a vložil ho taky do myčky. Odešel jsem do obýváku, kde jsem sebou plácl na gauč. Byl jsem z toho všeho poměrně vyčerpaný. Navíc jsem ještě nedočkavě čekal na Kookův hovor či sms, že dobře doletěl.

I když jsme jeli autem, cesta ze Soulu do Daegu trvá něco okolo tří hodin. Yoongi musel být určitě z toho řízení unavený mnohem víc než já, ale nějak se mu dařilo to skrývat. Nebo mu ta káva dodala hodně energie. Ohlédl jsem se za sebe a uviděl jsem Yoongiho, který seděl u stolu a něco ťukal na mobilu.

Hlavou mi najednou proběhlo několik otázek. Všechny se točily okolo toho, jestli mu tu nebudu na obtíž. Vlastně ani nevím, jestli s tím souhlasil hned nebo až po přemlouvání.

Potřeboval jsem znát odpověď, abych se tu cítíl dobře. Nechci pro nikoho být zátěží. Zvedl jsem se z gauče a šel jsem si sednou za ním ke stolu. Černovlásek zvedl hlavu a podíval se mi přímo do očí, čímž se situace poměrně zkomplikovala a já měl problém se nějak rozumně vyjádřit.

„J-já, uhm, chtěl jsem se n-na něco zeptat," koktal jsem a Yoongi se jenom culil. Asi mu to přišlo vtipné, ale já jsem se cítil dost trapně, když nedokážu vyslovit ani jednu smysluplnou větu aniž bych se zakoktal. Černovlásek si dlaní podepřel hlavu a nahnul ji na stranu. Jeho brýle mu momentálně dodávaly na kráse. Po pravdě, moc mi nepomáhal. Když jsem se na něj díval, měl jsem s mluvením ještě větší problém a dívat se někam úplně jinam mi přišlo nespolečenské.

„Jen jsem se chtěl z-zeptat, jestli ti tu nejsem na obtíž. Protože bych ti tu nerad překá-"

„Taehyungu, kdybych tě tu nechtěl, nikdy bych s tím nesouhlasil. Navíc Jungkook je můj dost blízký kamarád a ty pro něj hodně znamenáš, takže svůj byt s tebou budu rád sdílet. Nechci, aby ses tu cítil jako vetřelec, takže se opravdu neboj, nikomu tu nevadíš," uklidnil mě a já jsem si oddychl. Černovlásek se zvedl od stolu a odešel pravděpodobně do svého pokoje. Asi se šel připravit na večeři.

Já jsem si hlavu položil na stůl. Možná bych si mohl jít vybalit těch pár věcí, co s sebou mám. Ale bohužel jsem byl příliš líný na to vstát.

—•—

„Tak se tu měj. A hlavně nezlob!" zakřičel od dveří a zasmál se. Já jsem se usmál, i když mě on neviděl. Yoongi mi zapnul televizi a dal mi tam nějaký film, co by se mi prý mohl líbit. Předem jsem ho varoval, že na horory se koukat nezvládám.

Jakmile se zaklaply dveře, vydal jsem se na průzkum do kuchyně. Měl jsem totiž strašný hlad a i trochu žízeň. V kuchyni jsem se zastavil a rozhlédl jsem se kolem. První jsem zamířil ke skříňce na levé straně a otevřel jsem ji. Byl jsem rád, když jsem hned na poprvé našel pytlíky různých pochutin.

Ale ještě šťastnější jsem byl, když jsem ve druhé skříňce objevil alkohol. Lehké odreagování se jedním či dvěma panáky bylo přesně to, co jsem teď nejvíc potřeboval.