☾stigma ✔️

•27•

Rychle jsem se zvedl na posteli do sedu a rychle jsem oddechoval.

Bylo to až moc dokonalé, aby to byla realita.

Tak moc bych si přál, aby se něco takového opravdu událo. Abych o tom nemusel pouze takměř každou noc snít. Vlastním snům utéct nemohu a obejít se beze spánku je taky nemožné, takže mi nezbývalo nic jiného, než se srovnat s tím, že tyto sny mě ještě nějakou dobu budou pronásledovat.

Po několika minutách smiřování se s tím, že černovlasý si žije dál spokojený život po boku s někým jiným, než jsem já sám, jsem se zvedl z postele a rozhodl jsem se svůj žal zajíst něčím dobrým a doplnit to jednou ranní cigaretou. Zrovna při cestě do kuchyně mě vylekal hlasitý zvonek oznamující příchod nějaké nezvané návštěvy. Odfrkl jsem si a otráveně jsem šel příchozí osobě otevřít.

Hned po otevření dveří se Hoseok bez vyzvání k vstoupení dovnitř rozhodl prosmyknout se kolem mě a obsadit náš gauč. Nebyla to první ani poslední jeho podobná návštěva za poslední měsíc. Stihli jsme se dost sblížit. Máme nějaké společné zájmy a rozumím si s ním. I Jihan s ním nemá jediný problem a mají podobný smysl pro humor. Někdy se stavuje i s Jiminem, ale dnes ho očividně nechal doma. Jimin samozřejmě stále chodí i k černovláskovi, takže mu pravděpodobně podává informace o mém současném životě. Možná je černovlasý více informovaný, než jsem předpokládal.

„Uhm.. Ahoj?" řekl jsem pobaveně, když se Hoseok stále neměl k tomu, aby mě alespoň pozdravil. Rozvalil se na gauči, jako by tu bydlel a poklidně oddechoval. Zavřel oči a vypadalo to, jako by tu každou chvíli měl usnout.

„Čus. Můžu hádat? Podle toho, jak vypadáš, se ti už zase zdálo něco o mistrovi Black," hádal aniž by otevíral oči a aniž by mu z tváře zmizel jeho typický úsměv. Já tiše vydechl do úsměvu, jelikož mi jeho přezdívka pro Yoongiho vždycky alespoň trochu zvedne náladu.

„Co přesně ti to prozradilo?" zeptal jsem se s nadzvednutým obočím, což on teď nemohl kvůli zavřeným očím vidět. Bokem jsem se opřel o gauč, který teď osídloval Hoseok, a založil jsem si ruce na hrudi.

„Možná to, že se ti posledních pár dní skoro nezdá o ničem jiným," nadhodil a já jsem jenom souhlasně přikývnul. Měl naprostou pravdu a mně nezbývalo nic jiného, než se s touto skutečností nějak vyrovnat. Yoongiho mám zkrátka stále plnou hlavu a zbavit se těch myšlenek je asi stejně reálné, jako že Hoseok přestane jíst sladké. Jednoduše řečeno, pravděpodobnost je takměř nulová.

„Dáš si něco k jídlu?" zeptal jsem ze slušnosti, když jsem si to po chvíli ticha znovu namířil do kuchyně, jelikož už jsem měl docela hlad a nezbývalo mi moc času, než se budu muset znovu vrátit do práce. Vlastně, to bych asi nebyl já, kdybych něco někdy udělal včas.

„Ne, před chvílí jsem snídal s Jiminem v pekárně. Chtěl jsem ti něco přinýst, ale zapomněl jsem na to, promiň," omluvil se, ale já jsem nad tím jen mávl rukou. Stejně jsem tu nějaké jídlo měl, takže mi to ráno příliš neznepříjemnilo. Navíc mně stačilo málo k tomu, abych se nasytil.

„Kde je Jimin teď?" zeptal jsem se, zatímco jsem v kuchyni hledal něco k již zmíněné snídani. Hoseok se na gauči zavrtěl a spojil si prsty pod hlavou, stále neotevíraje oči. Zatleskal jsem sám sobě, když se mi podařilo najít sladké koláčky, které jsem tolik zbožňoval.

„Šel do školy dřív. Prý se potřebuje připravit na nějakou prezentaci," vysvětlil Hoseok a já si přisedl i s koláčkem k němu na gauč.

„Prezentace před třídou byla moje noční můra," řekl jsem s plnou pusou a Hoseok se při pohledu na mě jen pousmál.

„Já jsem vždycky miloval bejt středem pozornosti. Navíc jsem byl poměrně oblíbenej, takže jsem si z toho často spíš dělal srandu, než že bych se ostatním vážně snažil něco rádoby důležitýho sdělit," řekl zvesela Hnědovlásek a já s úsměvem zakroutil hlavou a zakousl jsem se do koláčku. Zřejmě se od té doby příliš nezměnil.

„Proč jsi vlastně přišel?" zeptal jsem se a do úst jsem si strčil zbytek z koláčku. On se znovu na gauči zavrtěl a ruku přehodil přes má ramena.

„Abych zkontroval, jestli ses bezpečně dožil rána a taky abych zamezil dalšímu tvému pozdnímu příchodu do práce," zasmál se a poplácal na mě levé paži. Přimhouřil jsem oči a zakroutil jsem hlavou.

„Jen abys věděl, dneska jsem to měl pod kontrolou," bránil jsem se a Hoseok na mě znovu upřel svá hnědá očka.

„Výjimečně. No, když teď pohneš, můžu tě doprovodit," nabídl mi a já jen s úsměvem přikývl. Vstal jsem z gauče a zamířil jsem do ložnice. Vzal jsem si ze šatníku první přijatelné oblečení, které mi přišlo pod ruku a oblékl jsem se. Před zrcadlem, zabudovaným ve dveřích skříně, jsem se naposledy poupravil a párkrát jsem si prohrábl vlasy, než se dostaly do žádaného tvaru. Do kapsy od kalhot jsem si strčil mobil a do ruky jsem popadl klíče od bytu.

„A co ty? Nepotřebuješ taky dneska být v práci?" zeptal jsem se při cestě k věšáku s mým béžovým kabátem. Hoseok se konečně rozhodl vstát a přijít ke mně ke dveřím. Navlékl jsem na sebe svůj kabát a a jal jsem se zapínat si knoflíky.

„Normálně bych být měl, ale šéf si udělal volno a vydal se s přítelkyní na pár denní romantický výlet na Jeju, takže železářství je teď zavřeno a Hoseokie má spoustu volného času a může se věnovat svým milovaným přátelům," oznámil milým hlasem a letmo mě objal.

„To je... fajn. Kdyžtak se s Jiminem večer stavte, uděláme si filmový večer," nabídl jsem mu a on mě vesele znovu objal. Se smíchem jsem ho od sebe odstrčil a zamkl jsem za námi dveře. Klíče jsem poté uložil do kapsy a společně s Hoseokem po boku jsem se vydal za Jinem do cukrárny.