☾stigma ✔️

•35•

Po incidentu na pánských záchodech se daly věci do pohybu a s Yoongim už jsme nepromluvili. Tedy jenom jednou, když jsem společně s matkou a její rodinou a mým přítelem opouštěl sportovní halu a loučil jsem se s ním. Mezi mnou a Jihanem stále panovala mírně napjatá atmosféra, jelikož se stále nedozvěděl, co jsme s Yoongim dělali, když jsme spolu byli sami, a pravděpodobně o tom nepřestal přemýšlet.

Abychom oslavili Sunheenin úspěšný zápas, rozhodli jsme se všichni zajít do cukrárny. Samozřejmě nepřicházelo v úvahu zradit Jina a jít jinam, takže jsme znovu zavítali za mým blonďatým kamarádem lomeno nadřízeným.

Po cestě rozhodně ani vteřinu nenastalo ticho, jelikož členy naší dobrodružné výpravy byli mimo jiné i Sunhee a Jihan. Jihan se překvapivě dal do řeči s poměrně málomluvným matčiným manželem a Sunhee neustále něco povídala, nehledě na to, jestli ji někdo vnímá a poslouchá.

Já se na její slova nemohl příliš soustředit, jelikož jsem měl zase plnou hlavu Yoongiho. Myslím, že je na čase, abychom si oba uvědomili, co vlastně chceme. On, jestli i po dalším nádherném polibku chce zůstat se svou snoubenkou a já jestli i po tom, co jsem políbil jiného muže, chci zůstat s Jihanem. Lépe řečeno, jestli po tom, co se to Jihan dozví, bude stále chtít setrvat ve vztahu on se mnou.

„...a pak jsme se usmířily. Jsou podle tebe lepší čokoládový bonbóny nebo kyselý žížalky?" zakončila svůj dlouhý monolog otázkou, ale jelikož jsem byl myšlenkami stále někde úplně jinde, nevěděl jsem, že ta otázka byla mířena na mě. Když bylo chvilku ticho, začalo mi to být podezřelé, tak jsem shlédl dolu k Sunhee, která trpělivě s našpulenými rty čekala na odpověď. Začal jsem vnitřně docela panikařit a snažil jsem se si vzpomenout, co Sunhee říkala. Bohužel marně, takže jsem použil první nejjednoduší odpověď, co mě napadla.

„Jo, skvělej nápad," odpověděl jsem potichu, aby mě Sunhee nejlépe vůbec neslyšela. Bohužel odpověď zaslehla a dle jejího naštvaně nakrčeného nosu a rukou založených na hrudi to asi nebyla správná odpověď. Znovu jsem začal panikařit a vymýšlet, jak z toho teď ven. Naštěstí mě zachránila matka. Pohladila Sunhee po zádech a přívětivě se na ni usmála.

„Kyselé žížalky, zlatíčko," odpověděla za mě a Sunhee to očividně stačilo k tomu, aby se přestala mračit a začala znovu mluvit. Máma se poté usmála i na mě a já jí úsměv nervózně oplatil. Nechtěl jsem být zrovna dneska mimo a nevnímat okolí.

Také jsem se stále nedokopal k tomu, abych se mámě svěřil ohledně své orientace. Její tolerantní stránku jsem nikdy nepoznal, takže jsem měl z její reakce poměrně velký strach. Jihan se držel zpátky, zřejmě stále kvůli tomu incidentu na záchodech.

Cesta uběhla díky našim řečníkům velmi rychle. Všichni jsem vešli do cukrárny, kde momentálně příliš zákazníku nebylo, což bylo jedině dobře. Za pultem stál Jin, zrovna hledě do svého mobilu, jelikož měl asi vše hotové a mohl si tak dopřát pauzu. Při zaslechnutí zvonku Jin mobil odložil a povzdechl si. Jakmile však spatřil, kdo jsou příchozí hosti, na tváři se mu objevil úsměv a zamával mi. Zatímco ostatní zamířili k jednomu z volných stolů, já se vydal za Seokjinem k pultu, abych ho mohl pozdravit.

„Tak jak to jde?" zeptal jsem se a rukama jsem se o pult opřel. Jin si povzdechl a zakroutil hlavou.

„Neopírej se o to, zrovna jsem to šel utřít," napomenul mě a já jsem se širokým úsměvem a rukama vyzdvihnutýma do vzduchu na znak toho, že se vzdávám, couvl kousek od pultu. Jin na mě spokojeně mrkl a odpověděl na mou předchozí otázku : „S tebou je to jednoduší a rychlejší."

„Vidíš, co bys beze mě dělal," řekl jsem a s předstíranou namyšleností jsem si prohrábl vlasy, nad čímž Jin jen protočil očima. Nechtěl jsem ho dál rozptylovat, když potřeboval pracovat, a proto jsem se s prostým kývnutím vydal ke stolu, jež vybrala Sunhee. Jin za námi za chvíli přišel a přijal všechny naše objednávky.