☾stigma ✔️

•41•

„Uhm jo, j-je to s ním moc fajn," odvětil jsem nervózně a stejně tak jsem se i pousmál. Kook na mě nedůvěřivě přimhouřil oči, ale pak jenom pokrčil rameny a pokračoval v chůzi. Zahleděl jsem se před sebe a po chvíli jsem spatřil siluetu stojící kousek od zářící pouliční lampy.

Hned, co černovlasého zahlédl i Jungkook, zastavil se a na chvilku zapomněl dýchat.

„O-on je tu taky?" zeptal se zaraženě a já pouze nejistě přikývl. Možná se Kook jenom děsil další facky. Ale dost možná to mělo nějaký jiný význam. Dost možná ještě nebyl na setkání s ním připraven. Ale nikdy na nic vlastně nejsme skutečně připraveni. Jen si to v mnoha případech namlouváme tak dlouho, že tomu my sami věříme. Věříme tomu, protože tomu věřit chceme. A věřit můžeme v co se nám zlíbí, i pokud je to něco nereálného či pro ostatní nesmyslného.

„D-dobře, jenom doufám, že mě nezabije," řekl s jasně předstíraným úsměvem a znovu se rozešel. Já šel hned těsně za ním a čekal jsem, než černovlásek svůj pohled přesměruje na nás dva.

„Ty?" prskl Yoongi jakmile spatřil hnědovláska schovaného v mikině. Zatl pěsti, stejně jako před pár chvilkami já, a vydal se přímo k Jungkookovi. Sledoval jsem každý jeho pohyb a když svou ruku zdvihl do vzduchu, skočil jsem před Jungkooka, tudíž jsem facku místo něj schytal já.

„Mohl sis počkat na nějaký vysvětlení, než začneš jednat," napomenul jsem černovlasého, mna si bolavého místo na tváři. Yoongi ke mně okamžitě přiskočil a začal pod slabým přísunem světla zkoumat mou tvář. Takhle rychlou negativní reakci z černovláskovy strany jsem opravdu nečekal.

„P-promiň," zašeptal a palcem mě po tváři pohladil.

„Věděl jsem to," ozvalo se za mnou a já i černovlasý jsme svou pozornost přesunuli na Jungkooka s neutrálním výrazem ve tváři a s rukama založenýma na hrudi.

„Co jsi věděl?" řekli jsme s Yoongim najednou a napjatě jsme čekali na Kookovu odpověď.

„Něco spolu máte, že jo?" ujišťoval se ve své domněnce, ale ani já a ani Yoongi jsme se příliš neměli k tomu, abychom odpověděli. Možná to bylo taky proto, že jsme ani jeden nevěděl, jak to mezi námi vlastně je. Jestli spolu vlastně něco máme.

„N-ne," dostal jsem ze sebe nakonec já, na což Yoongi zareagoval trošku zmateným výrazem ve tváři.

„Aha. Teda, no, mýlit se může každý. Navíc Yoongi není gay, že?" zadíval se Jungkook na Yoongiho a ve tváři měl jakýsi úšklebek. Yoongi se pokusil tento Jungkookův úšklebek napodobit a stejně jako Kook si založil ruce na hrudi.

„Nejseš náhodou mrtvej?" odsekl Yoongi a Jungkook otevřel ústa, aby řekl něco na svou obranu, ale neměl co říct.

„Fajn, stačí," vstoupil jsem jim do "rozhovoru" a stejně jako oni jsem si založil paže na hrudi.

„Tenkrát ti to ani nevadilo," pokračoval Jungkook, jako bych vůbec nic neřekl a na Yoongiho tváři bylo vidět, že zuří. Jak už jsem z předešlých zkušeností mohl vědět, dokázal jednat dost rychle a já neměl energii na to, abych je následně ošetřoval či uklidňoval. Nejsem jejich máma.

„Kurva po tolika letech to budeš vytahovat? Nedohodli jsme se snad na něčem?" prskl Yoongi a o krok se přiblížil ke Kookovi, což mě značně znervóznilo.

„Můžete toho do hajzlu nechat? Oba jste mi o tom druhym řekli, jak vám na něm záleží a jak jste dobří kamarádi a teď se tak teda ani trochu nechováte," křičel jsem na ně a výrazy v jejich tvářích mi prozradily, že jsou skutečně překvapeni. Ano, Tae umí i křičet.

„Máš pravdu. Když tady Jungkookie přestane vytahovat sračky z minulosti, nemám jedinej problém se s ním normálně bavit," řekl s ironií v hlase a povýšenecky se ušklíbl.

„O čem sakra mluvíme?" zeptal jsem se naštvaně a frustrovaně jsem si prohrábl vlasy. Chtěl jsem si po tak dlouhé době znovu promluvit s Jungkookem a zjistit, jak se celou tu dobu měl. Také jsem mu chtěl povídat o tom, jak jsem se tu měl já, ale místo toho se tu oni dva nesmyslně hádali. Copak Yoongi neměl alespoň trochu radost, že ho zase vidí? Možná nejdříve ano, ale Jungkook to svými slovy zkazil. Proč to říkal, když mu bylo předem jasné, že to Yoongiho rozzuří?

„Aha, Yoongi se nepochlubil. No, jde o to, že-"

„Drž už hubu," přerušil Jungkooka Yoongi, který již vypadal tolik naštvaně, že zřejmě nechybělo mnoho k tomu, aby použil svou sílu na drobného hnědovláska. Další fakt vypovídající o tom, že tu dobu, co byl pryč, si nežil moc v luxusu, jelikož když odjížděl, byl o dost svalnatější a teď by těžko zvládl Yoongimu jakoukoliv ránu vrátit. Musel mít hned několik kilo dole.

„Dobře, stačí. Pojďme se teď všichni společně uklidnit a půjdeme k Yoongimu, dáme si teplej nápoj, jelikož asi za chvíli umrznu, a vyspíme se. Zítra bude všechno lepší, ne?" navrhl jsem a s výrazem plným naděje jsem čekal, jestli je to zaujme natolik, aby se přestali hádat.

Naštěstí oba svěsili ruce podél těla, lehce se na mě pousmáli a kývli hlavami. Úlevně jsem vydechl a úsměv jsem jim oplatil.

Všichni tři jsme se dali do chůze, míříce do Yoongiho bytu.