☾stigma ✔️

•12•

„Dobrou," řekl Yoongi v náruči se spícím Jiminem. Měl našpulenou pusu a klidně oddechoval. Usnul chvíli po tom, co jsme s černovláskem dokončili večeři, kterou růžovlasý s chutí snědl. Pořád nám vyprávěl o nějakém filmu a Yoongi ho jenom napomínal, ať nemluví s plnou pusou, že mu stejně není rozumnět. Po večeři odešel na gauč, kde také asi po deseti minutách usnul, což jsem úplně nepobíral, protože bylo asi osm hodin večer. Yoongimu to bylo očividně jedno, protože ho jednoduše z gauče zvedl a nesl ho směrem ke svému pokoji. Na "Dobrou" jsem mu odpověděl pouze pokýváním hlavy.

Poslední dva dny jsem se ovládal a docela se mi to i dařilo. Jenom jsem měl obavy, jak ještě dlouho mi to vydrží.

A moc dlouho ne. Hned jakmile černovlásek zavřel dveře svého pokoje, vydal jsem se do ulic, abych už alespoň nepil Yoongimu před očima. Chtěl jsem si jednoduše užít, jako skoro každý mladý muž v mém věku. Poměrně natěšeně jsem si to kráčel k prvnímu klubu, který jsem na internetu našel. Moje finanční zásoba nebyla nějak vysoká, ale na pár drinků to jistě postačí.

Byl jsem nepoučitelný. Ale na to jsem kašlal. Jednoduše jsem se potřeboval odreagovat a tohle mi přišlo jako nejlepší způsob.

Už kousek od klubu jsem slyšel hlasitou muziku a neonový nápis klubu hned upoutal mou pozornost. Upřímně, ani jsem nebyl překvapený, když jsem vešel dovnitř a klub byl úplně narvaný. A střízlivého člověka byste tu asi hledali velice dlouho, jestli tu vůbec ještě někdo takový byl. Směšně pohybujících se lidí tu byl opravdu dostatek. Samozřejmě nechyběli ani líbající se osoby a pár těch méně sociálně aktivních, co seděli u baru a upíjeli ze svých drinků s pohledem zaměřeným do prázdna. Ani nevím proč, ale přesně k této skupince jsem se nakonec přidal. Nejspíš proto, že na "tančení" ani líbání jsem ještě neměl dost vypito. Sedl jsem si na jednu ze dvou posledních volných barových židlí a objednal jsem si jedno Martini.

A pak další. A další.. A ještě poslední! Tedy, skoro poslední.

Když jsem prstem kroužil okolo sklenky už s tak čtvrtým Martini, přisedl si vedle mě nějaký velmi mladě vzhlížející muž. Vzhledem k tomu, že jsem měl připito, jsem se s ní hned pustil do řeči.

„Co tu děláš tak sám?" zeptal jsem se trochu veselejším hlasem a dlaní jsem si podepřel hlavu. Muž se na mě podíval s úsměvem a než mi odpověděl, objednal si Tequilu. Nevypadal moc opile, z čehož jsem usuzoval, že je tu teprve chvilku.

„Vsadil bych se, že to stejné, co ty," řekl nádherným hlasem a hluboce se zasmál. Napil se ze svého pití a trochu se zašklebil. Až teď jsem si ho začal víc prohlížet. Hnědé vlasy měl upravené tak, aby mu nepadaly do obličeje. Jeho úsměvem působil na první pohled nervózně, ale řekl bych, že nervozitu nepociťoval. Proč by taky měl. Jeho rty byly plné a lákavé, za což bych se ve střízlivém stavu asi zastyděl, ale teď mi to přišlo naprosto přirozené. Krásné hnědé oči teď měl upřené na mě a netvářil se, že by mu moje prohlížení nějak vadilo.

„Skvěle, takže taky piješ proto, aby ses odreagoval, protože je toho na tebe poslední dobou fakt strašně moc? Abys na chvíli zapomenul na všechny starosti, na to, kdo vlastně jsi, na všechny tvé nepřátele a na to, jak slabý jsi? Aby ses mohl nadále přesvědčovat o tom, že je na tomhle světě někdo, kdo tě má vlastně rád, jenom prostě asi ještě nenastala ta chvíle, aby se konečně ukázal? A v neposlední řadě proto, abys dokázal, jak neskutečně zodpovědným člověkem dokážeš být? Mám chuť se vším skončit a utéct. Počkat, hah, nedělám tohle já přece pořád? Samozřejmě! Takže jsem tu vlastně proto, abych zapomněl, co všechno jsem za těch pár let svýho debilního života stihl posrat," zakončil jsem svůj proslov a pěstí jsem praštil do baru, až se na mě hrstka lidí stojících či sedících opodál podívala. Celkem mě zarazilo, že mého současného společníka to nějak moc nerozrušovalo. Stále se na mě upřeně díval a zatímco jsem já těžce oddechoval, abych ze sebe dostal svou zlost, on se usmíval a napil se ze svého pití.

„Jo, dalo by se to říct i takhle," řekl po chvíli a já jsem se mu podíval do očí. Viděl jsem v nich bolest, i přes to se nepřestal usmívat. Nastalo mezi námi trapné ticho, protože zřejmě ani jeden z nás nevěděl, jak v rozhovoru - jestli se to tak dalo nazvat - pokračovat. Bolest hlavy jsem dával za vinu velmi hlasité hudbě a pár sklenek alkoholu. Poté, co hnědovlasý muž, na jehož jméno jsem se mimochodem stále nezeptal, dopil svou sklenku, otočil se na mě a lehce si odkašlal.

„Mohl bych tě vzít k sobě domů. Znám na všechno, co jsi před chvílí popisoval, docela účinný lék. Mimochodem, já jsem Do Jihan," představil se a natáhl ke mně ruku. Chvíli jsem zprácovával, co vlastně říkal a pak jsem si s ním potřásl.

„Jo, uhm, Kim Taehyung," představil jsem se taky a zvedl jsem se z barové židle stejně jako to udělal on. Vzal mě za ruku a táhl mě ven z klubu. Když jsme vyšli ven na čerstvý vzduch, udělalo se mi trošku nevolno, ale díky bohu to po chvíli hned přešlo. Tedy, ne úplně, hlava mě stále příšerně bolela, ale alespoň jsem zvládl udělat pár kroků. Když se na mě Jihan podíval, hluboce se zasmál a přistoupil ke mně. Jednu mou ruku mi přehodil přes své rameno a svou ruku mi obmotal kolem pasu. Usmál jsem se na něj jako měsíček na hnoji a pomalu jsme vyrazili k jeho bytu.

Cesta se mi zdála poměrně dlouhá, protože ani jeden z nás celou dobu nepromluvil. Jihan celou cestu vypadal poněkud zamyšleně a jen sledoval chodník před námi. Já jsem se pro změnu soustředil na své nohy a na to, abych nějakým způsobem nezakopl. Když jsme zastavili před větším bytovým komplexem, Jihan sundal ruku z mého pasu a sáhl do kapsy pro klíče. Chvilku mu trvalo, než se do klíčové dírky trefil a následně vítězoslavně otevřel vchodové dveře. Já jsem se pomalým krokem vydal dovnitř. Ovšem když jsem ramenem narazil do dveří, spustil jsem záchvat smíchu. Jihan mi přiložil dlaň na ústa a sám se snažil smát co nejtišeji. Celí rozesmátí jsme nastoupili do výtahu - s čímž už mi Jihan radši pomohl, abych náhodou nenarazil i tím druhým ramenem - a vyjeli jsme do pátého patra. Ještě že tu ten výtah byl. Pochybuju, že bych zvládl vyjít ty schody.

Jihan mě stále podpíral, abych zas do něčeho nenarazil a po chviličce snažení odemkl i dveře od svého bytu. Jakmile se za námi dveře zaklaply, vysmykl jsem se z Jihanova držení a svým tělem jsem ho natlačil na ony dveře. Za zátylek jsem si ho přitáhl k sobě a dravě jsem ho políbil. Nejdřív ho moje počínání překvapilo, ale začal spolupracovat. Po alkoholu zmizely všechny zábrany a já jsem si to jenom užíval. Oba jsme si chtěli užít a nic nám v tom nebránilo. Rukou mi zajel pod tričko a já jsem se mezi polibky usmál. Hrál jsem si s jeho vlasy a jemně za ně tahal. Po chvilce jsme se od sebe odtáhli za cílem nadechnout se. Když jsem se na něj chtěl znovu vrhnout, dal mi ukazováček před pusu a hluboce se zasmál.

„Mohli bychom si dát ten 'lék'," naznačil prsty uvozovky, „Pak bychom to mohli dokončit, hm?" nabídl a ještě před tím, než se vydal do nějakého pokoje ve svém bytě, mě políbil. Nebylo v tom nic, žadné city. Zkrátka jenom touha po tom si užít. S už maličko jistějšími kroky jsem se vydal k prostorné pohovce tmavě modré barvy. Nepřišlo mi to neslušné, prostě mi to bylo tak nějak jedno. Rozvalil jsem se a čekal jsem, než se Jihan vrátí. Přišel za chvíli s cigaretou a sedl si kousek ode mě. Tedy, nevypadalo to jako běžná cigareta. Taky že nebyla. Crack.

Lék na psychickou bolest, jasně. Mohlo mě to napadnout. Jihan crack zapálil a jako první potáhl. Kouř vydechl do vzduchu a ruku s onou cigaretou natáhl ke mně. Hned jsem ji s úsměvem přijal a potáhl jsem. Droga začala působit velmi rychle. Potáhl jsem ještě jednou a zase jsem ho vrátil Jihanovi. Při dalším potahu přivřel oči a klidně vydechl obláček kouře nad sebe. Zvedl jsem se a přišel jsem si sednout na jeho klín. Chytl jsem ho za tváře a chtivě jsem ho políbil. On položil svou ruku na můj zadek a jemně ho zmáčkl. Odtáhl se a k ústům mi přiložil cigaretu. Dlouze jsem potáhl a s úsměvem jsem kouř vydechl na něj. Jenom přivřel oči a poté, co si potáhl také, se na mě znovu vrhnul.

Poté, co už z cracku nezbylo takměř nic, ten zbytek položil na konfereční stolek a společně se mnou se zvedl. Nohy jsem mu obmotal okolo pasu a zatímco on sledoval cestu, já jsem obstarával jeho krk.

Došel se mnou do ložnice a hodil mě na postel. Oba jsme najednou měli strašně moc energie, což bylo samozřejmě díky droze. Naklonil se nade mě a znovu mě začal líbat.

Naše úsměvy jsem připisoval tomu, že nás čekala dlouhá noc plná bezvadného nezávazného sexu.