☾stigma ✔️

•16•

Yoongi se zvedl na nohy a s 'promiň', jež naznačil ústy, se rozešel směrem ke své snoubence. Objal ji kolem pasu a přivítal ji jemným polibkem na rty. Suran se na něj usmála a z plátěné tašky začala vyndavat jednotlivé krabičky s jídlem. Opravdu toho nebylo málo.

„Tae, dáš si taky? Je toho dost, můžeš si vybrat, co máš rád," nabídla mi Suran a sladce se na mě usmála. Úsměv jsem jí oplatil a zvedl jsem se z gauče. Usadili jsme se ke stolu - Yoongi se Suran vedle sebe a já naproti nim. Panovala mezi námi klidná atmosféra, což byla pravděpodobně práce Suran. Vyprávěla nám, co dnes dělala a mezitím na stůl rozkládala všemožné jídlo. Sice jí asi bylo jasné, že ji já ani Yoongi neposloucháme a jen ze slušnosti oba přikyvujeme a doufáme, že to nezakončí nějakou otázkou, ale přesto s vyprávěním nepřestávala. To až zvonění vycházející ze zvonku u vchodových dveří ji přerušilo.

Vzhledem k tomu, že jsem byl ke dveřím nejblíž, jsem se automaticky zvedl a šel jsem je otevřít. Za dveřmi mě čekalo milé překvapení v podobě červenajícího se Jimina a usmívajícího se jeho přítele, který mladšího chytl za ruku a propletl si s ním prsty. Chvíli jsme tam my tři jen tak stáli a já jsem přeskakoval pohledem z jednoho na druhého, než to trapné ticho přerušil hnědovlásek.

„Ahoj! Já jsem Jung Hoseok, Jiminův přítel," představil se naprosto bez ostychu či jakýchkoliv náznaků nervozity a nepřestával se usmívat. Přál bych si mít alespoň z desetiny jeho pozitivní náladu. Musel jsem dělat překvapeného, že má Jimin přítele, protože ani jeden z nich nevěděl, že jsem je v parku viděl. Navíc kdybych jim to řekl, mohli by si myslet, že jsem je sledoval či podobné jiné nesmysly.

„Tae! Kdo při-" zasekl se Yoongi, když šel ke mně, aby se podíval, kdo přišel. Nejdřív se na ně zamračil, ale když viděl, jak nervózní ze situace Jimin byl, roztáhl paže, aby k němu mladší přišel pro objetí. Růžovlásek samozřejmě neváhal a když na prahu stáli v pevném objetí, slyšel jsem Jimina zašeptat nějakou omluvu. Zřejmě za to, že se s Hoseokem neukázal dříve. Když se od sebe ti dva odtáhli, všichni čtyři jsme se vydali za Suran.

„Páni, je nás tu najednou docela dost. No, nevadí, myslím, že nám to i tak vystačí," zkonstatovala s úsměvem Suran a mrkla na nás. Já jsem se vrátil zpět na své místo ke stolu a začal jsem se rozhlížet, co všechno máme v nabídce. A že toho opravdu málo nebylo. Zatímco Yoongi byl příliš zaměstnán nenápadným propalováním pohledem Hoseoka, který hladil svého přítele po zádech, já a Suran jsme se jako první pustili do jídla.

„Jak dlouho spolu vlastně chodíte?" zeptal se Yoongi s pohledem stále upřeným na Hoseoka, který se ale netvářil, že by mu to nějak vadilo. Hnědovlasý se podíval na Jimina, ale když viděl, že ten se k mluvení moc nemá, pustil se do toho sám.

„Teď to budou dva měsíce," řekl pyšně Hoseok, zatímco Yoongi měl co dělat, aby nevyprskl pití, kterého se před malou chvíli napil. Mě to upřímně taky překvapilo, ale jídlo pro mě bylo v tu chvíli bohužel přednější, takže jsem jenom sledoval jejich obličeje a čekal jsem, až někdo z nich něco řekne. Černovlásek několikrát pootevřel ústa, aby promluvil, ale vždycky je nakonec zavřel, jelikož nevěděl, co na to říct. Naštěstí se do toho pro změnu vložila Suran.

„To je hezký, přeju vám to," řekla nadšeně a poté, co si odložila hůlky, zatleskala. Tím upoutala i Jiminovu pozornost, který se široce usmál a rozhlédl se. U každého z nás se pohledem na chvilku zastavil a pak se podíval na prostorný stůl plný jídla. Beze slov si k sobě přitáhl jednu z krabiček i s hůlkami a pustil se do jídla. Stejně tak se pro hůlky natáhl i Hoseok a když k němu Jimin posunul svou krabičku, začal jíst společně s ním z jedné krabičky. Suran mezitím vložila Yoongimu do úst kus masa a políbila ho na tvář. Vážně jsem se mezi nimi cítil jako páté kolo u vozu, takže jsem radši všechnu pozornost věnoval obsahu jedné z krabiček, kterou jsem si vybral.

Znovu jsem si při této příležitosti vzpomněl na Jungkooka. Vlastně ani nevím, jak to s ním teď je. Nikomu se neozval, ale já už jsem nechtěl myslet na to nejhorší. Uposlechl jsem Yoongiho a naivně jsem doufal, že se brzy vrátí. Že ta zpráva od něj byla jenom výplod pouhé chvilkové slabosti a že se dá do kupy. Mnoho lidí, kterým na něm hodně záleží, na něj budou vytrvale čekat.

U stolu panovala příjemná atmosféra. Jimin byl příliš zaměstnán svým přítelem, kterého sem tam nakrmil nějakým kouskem buď z jejich a nebo i z jiné krabičky, co byly stále k mání odloženy na stole. Samozřejmě pozadu nebyla ani Suran, která dělala úplně to samé Yoongimu. Jenom já jsem se musel krmit sám.

Když jsem si chtěl vzít něco sladkého, před mým obličejem se objevily hůlky s kouskem masa a zeleniny. Hůlky svíraly malé tenké prsty, některé ozdobené prsteny. Asi jsem vypadal až moc osaměle, tak se Jimin rozhodl mi alespoň takto pozvednout náladu.

„Mine, to nemu-," chtěl jsem jídlo odmítnout, ale mladšího rádoby výhružný pohled mě donutil se nejdříve zasmát a poté jídlo příjmout.

Yoongi vstal od stolu, čímž na sebe upoutal pozornost všech, kromě mě. Já jsem zrovna zápasil s obalem od sušenky, jež se mi nedařil otevřít. Suran mě chvíli pobaveně sledovala a pak mi sušenku vzala z ruky. Bez problému ji otevřela a s pozvednutým obočím mi ji vrátila zpět. Chvilku jsem se na ni a na obal od sušenky díval s přimhouřenýma očima, abych zjistil její trik, ale pak jsem se jen s pokrčením ramenou do sušenky pustil. Mezitím se taky zpět ke stolu vrátil Yoongi, který přinesl chlazené bublinkové pití. Hned jsem po něm chmátl, abych se napil, jelikož jsem po tom jídle už měl dost žízeň.

Ovšem jakmile jsem odšrouboval víčko, hladina pití najednou vystřelila výš a sladké pití tak začala všude stříkat. Plastovou lahev se mi podařilo znovu uzavřít až po chvíli. To už jsem byl ale pořádně mokrý. Naštěstí to nedostříklo zas tak daleko, takže jediným výrazně poškozeným jsem byl já. Yoongi propukl ve velmi hlasitých smích, díky čemuž se začal smát Hoseok a následně i Jimin. Jenom Suran se snažila si udržet svůj lítostivý pohled, ale poté, co Yoongi dlaněmi kvůli smíchu plácl o stůl, se také neudržela a se zakrytými ústy dlaní se začala smát. Už jen z pohledu na vysmáté okolí jsem se chtěl přidat, ale nakonec jsem se zvedl s tím, že se půjdu radši převléknout. Vstal jsem tedy od stolu, nechávaje je se tam popadat za břicha smíchy. Byl jsem alespoň z části rád, že se mi podařilo je tolik rozveselit.

Zaplul jsem do svého pokoje a hned jsem se svlékl z mokrého trika nasáklého tím sladkým pitím. Pohodil jsem ho na židli a ve velké skříni, kde se moje malá hromádka s oblečením skoro ztrácela, jsem si vzal tričko, které jsem se chystal si na sebe navléknout zrovna, když mi někdo vletěl do pokoje.

„Promiň, nechtěl jsem se ti-"