☾stigma ✔️

•17•

Tlumeně jsem vypískl, jelikož jsem se příchozího celkem lekl. Yoongi se zasekl a chvíli na mě civěl. Já jsem si svou hruď a břicho zakryl trikem. Celá tato situace působila poněkud komicky, takže jsem se začal smát. Už jen staršího výraz mě k tomu vybízel.

„P-promiň, nechtěl jsem sem tak vpadnout, měl jsem zaklepat," koktal roztomile a sklopil hlavu. Rychle jsem si na sebe navlékl tričko a přistoupil jsem k němu. Prsty jsem mu položil pod bradu a donutil jsem ho tak nadzvednout hlavu, aby se na mě podíval. Přesně tak, jak to on udělal mně první den, co mě sem přivezl.

„Vždyť se nic nestalo," řekl jsem se snahou o vážný výraz, ale hned jak se Yoongi usmál, musel jsem taky. Pěstí mě kamarádsky bouchl do ramene a se smíchem zakroutil hlavu. Bouchnutí jsem mu oplatil a poté jsem utekl z pokoje, aby mi to už nemohl vrátit. Schoval jsem se do koupelny s úmyslem na něj vybafnout a vyděsit ho tak, ale bohužel Yoongi můj plán prokoukl, takže to on nakonec pořádně vyděsil mě. Zatímco jsem číhal v koupelně na svou chvíli, Yoongi se potichu připlížil a vybafl na mě. Já jsem s velmi hlasitým výkřikem nadskočil, což Yoongiho znovu donutilo se začít smát.

Využil jsem situace, kdy se nemohl kvůli smíchu moc bránit a s mou ruku na jeho hrudi jsem ho dotlačil až ke stěně. Dlaní jsem se pak o zeď opřel a i když tam byla tma a jenom velmi málo světla sem pronikalo z pootevřených dveří, zadíval jsem se mu do očí. Yoongi se kousal do rtu, aby se přestal smát, ale moc se mu to nedařilo.

„Ještě jednou mě takhle vyděsíš a zlechtám tě," pohrozil jsem mu, ale on se místo strachu začal znovu smát. Pravděpodobně moje výhružka nepůsobila příliš děsivě. Jen jsem si povzdechl a naklonil jsem se k němu blíž.

„Fajn, tak ještě jednou mě vyděsíš a přebarvím ti pokoj na růžovo," pohrozil jsem znovu a on na mě vyděšeně pohlédl. Otevřel pusu a na tváře si šokovaně přiložil dlaně. Pak se ke mně naklonil tak blízko, že jsme se takměř dotýkali nosy a zamračil se. Namířil na mě ukazováčkem a já jsem měl co dělat, abych se nezačal smát.

„Kime, uděláš to a já tobě obarvím vlasy na zářivě zelenou," řekl se zlověstným úsměvem a stále mě propaloval pohledem. Já jsem se naoko rozzářil a prohrábl jsem si své vlasy.

„To bys vážně udělal? Ty jsi dokonalý!" vypískl jsem a objal jsem ho. Yoongi jenom poraženě ruce spustil podél těla a hlasitě si povzdechl.

„Yoongi? Tae?" ozval se jemný hlas a já jsem od Yoongiho odskočil. Mezi dveřmi stál Jimin se zmateným pohledem a pozvednutým obočím.

„Slyšel jsem nějaký výkřik, tak jsem si myslel, že se vám něco stalo, ale vypadáte oba v naprostém pořádku," zkonstatoval, zatímco pohledem přeskakoval mezi námi dvěma.

„Jo, jsme v pořádku. Ale vlastně bychom se teď měli spíš bavit o tobě. Mine, proč jsi mi o svém příteli nic neřekl?" odbočil Yoongi od tématu a já jsem jenom přikývl. Oba jsme měli pohledy upřené na nejmladšího, který si začal nervózně pohrávat s rukávy jeho pruhovaného trička.

„J-já nevím. Neřekl jsem o něm nikomu. B-bál jsem se vaší reakce," mumlal, ale já i Yoongi jsme mu rozumněli. Černovlasý k němu přišel a pevně ho objal. Jimin mu objetí hned oplatil a tvář zabořil do jeho černého trika. S úsměvem a rozepřáhnutými pažemi jsem došel k nim a oba jsem je objal. Pohrával jsem si s mladšího vlasy a Yoongimu jsem dlaní pomalu přejížděl po zádech. Růžovlásek se z objetí odtáhl a s podezíravým pohledem si založil ruce na hrudi.

„A teď se budu ptát já. Co jste tu dělali?" zeptal se a mně se do tváří hrnula krev. Ještě že tam nebylo moc světla, tudíž mé rudé líce nemohl ani jeden z nich dost dobře vidět.

„Blbnuli jsme," odpověděl jsem mu, abych přerušil to ticho, které působilo jako důkaz toho, že jsme dělali něco špatného. Yoongi přikývl a protočil očima.

„Co sis myslel, Mine?" zeptal se Yoongi a s úsměvem Jiminovi rozcuchal jeho růžové vlasy. Min jenom pokrčil rameny a mávl nad tím rukou. Všichni tři jsme se pak vrátili za Hoseokem a Suran, kteří se nadšeně o něčem bavili. Sem tam se zasmáli a Hoseok Suran něco ukazoval na svém telefonu. Hned mi bylo jasné, že ti dva si budou rozumnět. Jakmile si všimli, že přicházíme, oba zvedli své pohledy od Hoseokova mobilu.

„Kde jste byli tak dlouho?" zeptala se pobaveně Suran a Yoongi se posadil vedle ní ke stolu. Já i Jimin jsme se také usadili na svá místa.

„Nic, jen jsme si chvilku povídali," odpověděl za nás Jimin a od Hoseoka dostal polibek na tvář. Vážně byli sladcí. Já jsem se radši zpět vrátil ke své nedojedené sušence, která naštěstí nebyla politá od toho sladkého pití. S blaženým výrazem jsem se do ní zakousl a zaposlouchal jsem se do rozhovoru mezi jimi čtyřmi.

-•-

„Hezký zbytek dne," loučil se Yoongi s odchozími a své snoubence věnoval polibek na rty. Pak se naklonil k Hoseokovu uchu a něco mu pošeptal. Hoseok jenom se smíchem zakroutil hlavou a pěstí Yoongiho kamarádsky bouchl do ramene. Já jsem přivřel oči a přemýšlel jsem, co mu tak mohl říct. Jimin ještě přiběhl mě a Yoongiho obejmout a následně běžel k Hoseokovi, kterého chytl za ruku a propletl si s ním prsty. Všichni tři se zamáváním odešli a Yoongi za nimi zavřel dveře. Já jsem se díky ponožkám a vhodnému terénu doklouzal až k pohovce, na které jsem se rozvalil. Stůl už jsme společnými silami všichni uklidili, takže jsem nemusel nic dělat. Zaklonil jsem se, ruce jsem si dal pod hlavu a se zavřenýma očima jsem se opřel. Najednou jsem ale ucítil něco na mé tváři, takže jsem otevřel oči. Málem jsem ale dostal infarkt, když jsem kousek nad sebou uviděl vykuleného černovlasého s širokým úsměvem. To něco byl jeho dech. Bohužel jsem kvůli vylekání trochu nadskočil, takže se moje čelo střetlo s jeho bradou. Sykl jsem a začal jsem si ho mnout, zatímco černovlasý se držel za bradu. Když jsme si navzájem pohlédli do očí, začali jsme se smát. Myslím, že ptát se černovlasého, co dělal, by bylo plýtvání slovy.

„Pustíme si film," navrhl Černovlásek a skočil na pohovku hned vedle mě. Bez čekání na můj souhlas uchopil ovladač a po chvíli vybírání se rozhodl pro cosi, co se jmenovalo Jangsanbeom.

„Yoongi, podle toho obrázku to vypadá, že je to horor," informoval jsem ho, i když s ním to nic nedělalo a film pustil. Vyděšeně jsem na něj pohlédl a čekal jsem, že to rychle přepne na něco jiného. On ale jenom s klidným výrazem ve tváři sledoval obrazovku televize. Já už jsem se chystal se zvednout, abych utekl někam daleko, ale Yoongi chytil mou ruku a v odchodu mi tak zabránil.

„Vzmuž se. Vždyť je to jen film. A kdybys kvůli tomu pak náhodou nemohl v noci spát, lehnu si k tobě," uklidňoval mě a zatímco já jsem se psychicky připravoval na jeden z nejděsivějších zážitků mého života, Yoongi se pohodlně usadil a přehodil přes nás deku. S jemným úsměvem pak znovu začal sledovat film.