☾stigma ✔️

•42•

Nemohl jsem spát. Jednak proto, že jsem po dlouhé době usínal sám a za druhé proto, že se mi hlavou honilo mnoho nezodpovězených otázek, které mi prostě nedaly spát. Čísla na displeji mého mobilu říkaly, že už je pár minut po třetí hodině ranní. Frustrovaně jsem si promnul oči a vyzdvihl jsem se do sedu.

Od té doby, co jsme všichni tři přišli do Yoongiho bytu jsme skoro nepromluvili. Jungkookovi se hned zalíbilo místo na gauči, kde se velice rychle uvelebil a po krátké době tam i usnul. Yoongi vypadal stále rozhozeně, takže se s polibkem na mou tvář odebral do svého pokoje a mně tak nezbývalo nic jiného, než zalézt do svého pokoje a pokusit se alespoň na pár chvil spadnout do říše snů jako Alenka do říše divů.

Nepodařilo se.

Potichu jsem našlapoval po parketách z tmavého dřeva, abych ani jednoho z nich neprobudil, jelikož když spali, byli roztomilí, hodní a nehrozilo, že se porvou.

Doplížil jsem se až k věšáku s bundami a sáhl jsem do té své pro krabičku s pár zbylými cigaretami a zapalovač. Po cestě na terasu jsem procházel kolem Jungkooka. Zastavil jsem se těsně vedle něj a dřepl jsem si, koleny se zapíraje o gauč. V rukách pevně svíral huňatou deku a měl jemně našpulené rty. Pohled na něj mě donutil se pousmát. Nebylo to moje první tajné sledování Kooka při spánku. Když mě výjimečně nechal spát při bouřkách u sebe, usnul vždy první a já měl tak spoustu možností řádně prozkoumat každičkou část jeho jemného obličeje.

Když se začal hýbat a převalil se na druhý bok, zvedl jsem se a odešel jsem na terasu. Mohl se probudit a přistihnout mě při činu, což jsem rozhodně nechtěl.

Opět jsem se uvelebil v mém milovaném křesílku, se kterým jsme teď nějakou dobu žili v odloučení, a vytáhl jsem z krabičky jednu cigaretu. Vložil jsem ji mezi rty a nad cigaretou jsem z dlaně utvořil stříšku, aby mi vítr plamínek ohně nezhasl. Párkrát jsem škrtl zapalovačem, než se mi podařilo cigaretu zapálit. Dlouze jsem z cigarety potáhl a po zaklonění hlavy jsem následně kouř z úst vyfoukl. Užíval jsem si tu chuť nikotinu a bylo mi naprosto ukradené, že to mému tělu škodí.

„Ty se nepoučíš, viď?" ozvalo se za mnou a já jsem šokem nadskočil, až jsem málem upustil čerstvě zapálenou cigaretu. Černovlásek pohledem přeskakoval z jednoho křesílka na druhé, až se prostě rozhodl usadit se na má stehna. Založil si ruce v klíně a zívl si. Buď jsem ho probudil já nebo taky nemohl spát, ať už za tím stálo cokoliv. Ruku jsem mu obmotal kolem pasu a přitáhl jsem si ho blíž k sobě, až seděl skoro na mém rozkroku.

„Ne, nikdy," odpověděl jsem na jím položenou otázku a mrkl jsem na něj. Znovu jsem z cigarety potáhl a následně jsem kouř vyfoukl na druhou stranu od Yoongiho, aby si příliš nestěžoval. Černovlasý mě však šokoval tím, že mi cigaretu vzal z ruky a sám si z ní potáhl. Ani se nerozkašlal, jak to bývá při první cigaretě zvykem, takže již určitě někdy kouřil. S přivřenýma očima kouř vyfoukl a koutky jeho úst se lehce nadzvedly.

„Ty kouříš?" zeptal jsem se s úsměvem, když mi cigaretu vrátil zpátky a ušklíbl se na mě.

„Všechno se má zkusit. Kdysi jsem kouřil, ale přestal jsem s tím," objasnil a já pouze přikývl. Chtěl jsem si znovu potáhnout z cigarety, ale Yoongi mé rty zaměstnal zcela jinou cestou. Nedopálenou cigaretu jsem upustil na zem a za zátylek jsem Yoongiho natiskl ještě víc na mé rty. Černovlasý se svými dlaněmi zapřel o mou hruď a jemně mačkal látku mé mikiny. Svou druhou dlaň jsem přiložil na jeho líci a když jsem ucítil cosi mokrého na mé kůži odtáhl jsem se od něj.

„Yoongi, proč brečíš?" zeptal jsem se starostlivě a černovlasý hřbetem ruky slzy odstranil.

„Nebrečím," odporoval se sebevědomým výrazem ve tváři a skleněnýma očima.

„Yoongi, nelži mi do očí," napomenul jsem ho a palcem jsem jednu slzu, která mu z oka zrovna vypadla, z jeho tváře setřel.

„Jsem idiot," řekl Yoongi a sklopil pohled k zemi. Znovu jsem ho objal kolem pasu a daroval jsem mu polibek na tvář.

„Ja vím," poškládil jsem ho, ale on se ani neusmál. Měl sklopenou hlavou a nosem popotáhl.

„Neměl jsem tě odmítat. Neměl jsem říkat, že ten polibek byl chyba, protože nebyl. Neměl jsem všechnu pozornost věnovat Suran. Byl jsem slepej a neviděl jsem, že Suran záleží na její pracovní kariéře víc než na mě. Ublížil jsem ti, Tae, hodně, a moc toho lituju. Jsem tak strašně rád, že ses na mě nevykašlal. Ž-že jsi mi dal šanci," řekl s lehkým úsměvem a slzičkami stékajícími po jeho světlounké pokožce. Přitáhl jsem si ho k těsnému objetí a dlaní jsem mu konejšivě přejížděl po zádech.

Po chviličce se kousek odtáhl a za tvář si mě přitáhl do chtivého, ale velmi něžného polibku. Nepřestávaje se pečlivě věnovat mým rtům si na mě sedl obkročmo, s koleny položenými těsně u opěradla křesílka.

„Yoongi?" zašeptal jsem v těsné blízkosti jeho ucha a následně ho obdaroval letmým polibkem.

„Hmm?" zamručel a tichounce zasténal poté, co jsem nasál kůži na jeho krku a vytvořil tak svoje první znaménko lásky na jeho těle.

„Co se stalo mezi tebou a Jungkookem?"