☾stigma ✔️

•34•

Odskočil jsem od Yoongiho a zadíval jsem se nově příchozímu do očí.

„Byl jsi dlouho pryč, tak jsem tě přišel zkontrolovat, jestli jsi v pořádku, ale asi už mě někdo předběhl," řekl Jihan a i přes současnou situaci se místo toho, aby se tvářil naštvaně, usmál a ruce měl založené na hrudi. Obdivoval jsem na něm to, že si ve většině situací dokázal zachovat chladnou hlavu a úsměv. I když teď to spíš bylo proto, že neměl tušení, že černovlasý muž, se kterým jsme ještě před chvíli byli v těsném objetí, je Yoongi. Ale bál jsem se toho, že mu to každou chvíli dojde. Jenže Yoongi mu to docela usnadnil, když k němu přistoupil s napřaženou rukou.

„Já jsem Yoongi," představil se a já jsem se v mysli plácl do čela. Jihanovi se okamžitě v obličeji objevila agrese a jeho úsměv zmizel. Fajn, ne vždy si dokázal tu chladnou hlavu zachovat. Jenom jsem měl strach, jak se zachová. Vlastně chování obou dvou bylo značně nepředvídatelné. Stoupl jsem si blíž k nim, abych jim případně zabránil udělat nějakou blbost.

„Ten Yoongi?" zeptal se velmi rozzuřeným hlasem, až z něj šel strach. Podíval se na mě, abych mu to potvrdil, i když už odpověď byla předem jasná. Skoro neviditelně jsem přikývl a pohledem jsem přeskakoval mezi nimi dvěma. Zatímco Yoongi se tvářil naprosto klidně, Jihan vypadal stále víc naštvaněji, jako by měl každou chvíli samou agresí vybouchnout.

„A ty jsi?" zeptal se Yoongi a lehce se pousmál, ruku stále drže ve vzduchu, aby si s ním mohl Jihan potřást. Ale nevypadalo to, že by zrovna tohle měl v plánu.

„Co je ti do toho?" odsekl Jihan, čímž Yoongiho trochu rozhodil. I přes to, že skoro jistě od Jimina věděl, že mám přítele, nevěděl, že je to zrovna tento muž, jemuž teď nechybí mnoho k tomu, aby použil svou sílu na někoho, kdo v minulosti jeho přítele ranil.

„Jihane, t-to není nutný, už-"

„Tae, tys brečel?" skočil mi do řeči, když viděl mé skleněné oči a mírně napuchlé tváře a navíc když slyšel můj rozhozený tón hlasu. Yoongi vypadal zamyšleně, jelikož mu asi docházelo, že je to ten Jihan, můj současný přítel. Než jsem však stihl cokoliv odpovědět, Jihan se se zatnutými pěstmi otočil zpět k Yoongimu.

„Cos mu udělal?" zeptal se Jihan takovým tónem hlasu, že se mi z toho naježily chloupky po celém těle. Měl jsem skutečně velký strach, jelikož v afektu by byli oba schopní udělat takměř cokoliv.

„Nic jsem mu neudělal," zavrčel Yoongi a stejně jako Jihan zatnul pěsti a v očích se mu zračila touha po užití síly na obranu sám sebe. Já jsem začal vnitřně panikařit, jelikož jsem se v dané situaci cítil poněkud zoufale a bál jsem se cokoliv říct, aby je to ještě víc nerozzuřilo.

„Vážně? Mám ten dojem, že toho bylo víc než dost," uchechtl se Jihan a pohodil vlasy na stranu.

„Jihane, klid. Hlavně nedělej žádný blbosti," zakňoural jsem a chytl jsem ho za paži, jako bych ho chtěl odtáhnout pryč, aby nikdo nezískal žádná zbytečná zranění. On však mou ruku setřásl a usmál se na mě.

„Tae, potřebuju si tady s Yoongim něco vyříkat. Mohl bys jít napřed za ostatními?" zeptal se mě sladce, říkaje černovláskovo jméno s jistým opovržením. Pohladil mě po tváři a dal mi pusu na čelo, což způsobilo Yoongiho žárlivý pohled. Alespoň teď mohl cítit tu bolest, co jsem já cítil pokaždé, když v jeho blízkosti byla Suran. Nechtěl jsem, aby si tím musel taky procházet, zvlášť po tom, co mě znovu políbil, ale Jihan si to očividně odpustit nechtěl.

„Nikam nejdu," stál jsem si za svým a abych nebyl pozadu, taky jsem zatnul pěsti. Muselo to působit poněkud komicky. Tři dospělí mladí muži na opuštěných pánských záchodech, kteří stojí blízko u sebe, všichni mají zatnuté pěsti a vypadá to, že nechybí daleko k tomu, aby se skutečně porvali. Přičemž jeden z nich, pravděpodobně ten nejslabší, jim v tom chce zabránit, ale vůbec se mu to nedaří.

„Tak se ukaž, Jihane," provokoval Yoongi a stejně, jako předtím Jihan, jeho jméno řekl se značným opovržením.

„Zmaluju ti ten tvůj ksicht, abys trpěl za to, co jsi udělal," řekl Jihan v těsné blízkosti od Yoongiho obličeje a zákeřně se na něj pousmál.

„Můžete toho nechat? Už nejsme na střední škole, abychom se rvali na záchodech. Můžete použít snad rozumnější cesty, než násilí," vstoupil jsem do toho znovu a můj zoufalý tón hlasu je donutil se na mě podívat.

„Říkal jsem ti, ať jdeš pryč. Chtěl jsem tě toho pohledu ušetřit," řekl naštvaným hlasem Jihan a zrychleně dýchal. Řekl bych, že mu v žilách koloval adrenalin a nemohl se dočkat, až někomu uštědří ránu pěstí. Tuhle jeho stránku jsem viděl poprvé a vůbec se mi nelíbila.

„Chtěl jsi ho poslat pryč, aby neviděl, že bys mi nikdy ránu nedal," uchechtl se Yoongi a já už se znovu v mysli plácl do čela. Opravdu si koledoval a provokoval Jihana místo toho, aby se snažil zachovat jako dospělý. Jim oběma by neškodilo se chovat jako dospělí, ale asi by to ublížilo jejich sebevědomí.

„Cože bych ti nedal?" zavrčel Jihan, jelikož ho Yoongiho slova rozzuřila ještě víc. Byla to pro něho poslední kapka a než jsem se vůbec stihl vzpamatovat, jeho pěst se velmi nepěkně srazila s Yoongiho okouzlujícím obličejem. Byla to velká rána, až Yoongiho donutila pár kroků couvnout a zastavit se až o chladnou zeď. Vypískl jsem a dlaní jsem si šokovaně zakryl pusu. Chtěl jsem okamžitě jít k černovlasému a zkontrolovat, jestli je v pořádku, ale on se otočil, agresivně si setřel hřbetem ruky pramínek krve stékající z jeho nosu a jako rozzuřený býk se rozešel směrem k Jihanovi. Opět, než jsem stihl vůbec zaregistrovat, co se kolem mě děje a zabránit tomu, uštědřil stejně silnou ránu Yoongi Jihanovi, až jej položila až na zem. Naštěstí se nepraštil do hlavy, jen zaskučel a své tělo podepřel lokty. To už bylo poslední kapkou i pro mě a ticho, kdy byly slyšet jenom jejich splašené dechy, jsem se rozhodl prolomit.

„Fajn, jste spokojený?" vyprskl jsem naštvaně a rozhodil jsem rukama. Znovu mi bylo do pláče, jelikož jsem znovu nevěděl jak se zachovat. Kousal jsem se do rtu a vnitřně jsem se uklidňoval, že všechno bude dobré.

„Udělal jsem to kvůli tobě, zlato. Zasloužil si to za to, co udělal," řekl Jihan ze země a mírně se zhrozil, když zjistil, že i jemu stéká pramínek krve z nosu. Způsobili si to oba sami, ale stejně jediné, nad čím jsem přemýšlel bylo, kde bych mohl najít nějakou pomoc.

Yoongi se mezitím dostal k umyvadlu a pomocí navlhčené papírové utěrky, určené na usušení rukou, si smýval krev. Jihan se s mírným zaskučením zvedl ze země a zopakoval Yoongiho čin. Část svého aktuálního zoufalství jsem ze svého těla vypustil hlasitým povzdechem a šel jsem za nimi k umyvadlům. Stoupl jsem si mezi ně a založil jsem si ruce na hrudi. Sledoval jsem je v zrcadle a díval jsem se na jejich poměrně naštvané, trošku poupravené obličeje.

„Bylo tohle vážně nutný?" zeptal jsem se a mezi prsty jsem stiskl svůj kořen nosu.

„Řek' bych, že jo," odpověděl Jihan a ušpiněnou vlhkou utěrku odhodil do koše.

„Stejně neumíš dát pořádně do držky," zamrmlal Yoongi, čímž Jihana samozřejmě znovu naštval a kdybych nechytil svého přítele za ruku, jistě by schytal další ránu, tentokrát pravděpodobně mnohem větší.

„Yoongi, dost," řekl jsem co nejvíce klidně černovláskovi a zamračil jsem se na něj.

„Jihane, už stačí, dobře? Jsem v pohodě, už ho nech," řekl jsem a otočil jsem se čelem přímo k Jihanovi. Pousmál jsem se na něj, doufaje, že ho to pomůže zklidnit, a palcem jsem ho pohladil po hřbetu ruky.

„Přestaň ho bránit, Tae," odsekl a chtěl svou ruku dostat z mého sevření, ale já ho stihl chytit pevněji.

„Nepotřebuju, aby mě někdo bránil. Umim se bránit sám," ozval se znovu Yoongi, který už stál zády opřený o desku u umyvadel s rukama v kapsách, jako by se ani nic nestalo.

„Co jste tu vůbec dělali, než jsem přišel?" zeptal se Jihan, propaluje mě svým pohledem. Nasucho jsem polkl a doufal jsem, že Yoongi nebude natolik hloupý, aby mu vážně řekl, co se tu mezi námi stalo.

„Čůrali jsme, co asi," odpověděl jednoduše a pokrčil rameny. Jihanovi se ale odpověď nezdála dostačující a kdyby nás nepřerušil dětský hlas, určitě by ve vyptávání se pokračoval dál, než by se všechno dozvěděl.

„Tae! Bráško, kde jste tak strašně dlouho?"