☾stigma ✔️

•13•

„Kurva," zašeptal jsem si pro sebe, jakmile jsem se posadil. Bolelo mě snad všechno a bylo mi špatně od žaludku. Vedle mě na posteli ležel muž, jehož jméno jsem jako zázrakem nezapomněl. Jihan měl lehce otevřené rty a objímal svůj polštář. Byl hezký, z čehož jsem usoudil, že jsem nebyl až tak opilý, abych vlezl do postele s kýmkoliv. Chtěl jsem vstát, ale hned z několika důvodů se mi to na poprvé nepovedlo. Nakonec jsem sebral všechny zbylé síly, co se ve mně ještě skrývaly a i přes bolest jsem se zvedl. Hned se mi zamotala hlava, takže jsem se přichytil zdi, abych nespadl. Detaily ze včeřejší noci si sice nepamatuji, ale na tak dobrý sex se zapomenout nedá. Doufal jsem, že to tak cítila i druhá strana, ale zeptat jsem se nechtěl ani nemohl.

Své nohy jsem nakonec rozpohyboval a mým cílem bylo najít koupelnu. Potřeboval jsem se osprchovat a doufal jsem i v to, že se mi podaří najít nějaký prášek.

Když jsem konečně objevil koupelnu, vplul jsem dovnitř a pohledem jsem zavadil o zrcadlo. Vypadal jsem vskutku příšerně. Nelekl by se mě snad jen slepý. Frustrovaně jsem si dlaní prohrábl vlasy a zalezl jsem do sprchového koutu. Nechal jsem na své tělo dopadat kapky ledové vody a snažil jsem se alespoň trochu uvolnit.

Po nějaké době jsem vylezl a začal jsem hledat nějaký ručník. Naštěstí jsem ho našel ve skříňce pod umyvadlem. Osušil jsem se a ručník jsem pověsil na věšák u dveří. Vyšel jsem z koupelny a šel jsem rovnou do Jihanovy ložnice, kde se po zemi různě rozházeno nacházelo moje oblečení. Všechno jsem sesbíral a oblékl jsem se. Jihan se stále neprobouzel, což mi příliš nevadilo, vzhledem k tomu, že mluvit se mi zrovna nechtělo. V plánu jsem měl únik beze stop. Nebyl důvod se s ním nadále stýkat, protože uspokojení na jednu noc bylo vše, co jsme po tom druhém žádali. Obul jsem si boty a i přes příšernou bolest hlavy a i jiných částí těla jsem se vydal na velmi dobrodružnou cestu za Yoongim a Jiminem, zanechav za sebou pouze lísteček s poděkováním za tak skvěle prožitou noc. Důsledky už však tak svělé nebyly.

Opravdu se mi šlo velice těžce. Nebyl jsem vůbec schopný pořádně fungovat. Není se ani čemu divit. A samozřejmě jsem si to opět způsobil já sám a to svou hloupostí. Cesta k Yoongimu domů se mi zdála nekonečná a proto jsem byl v rámci možností šťastný, když jsem se konečně dostal ke dveřím. Po kapsách jsem začal hledat klíč, ale po nějaké době jsem to vzdal. Musel jsem si ho včera zapomenout vzít. Zazvonil jsem tedy a zhluboka jsem dýchal, jelikož mi nebylo úplně dobře od žaludku. Po chvilce se dveře otevřely a stál v nich černovlásek v černém tričku s krátkým rukávem, černých kalhotech a černých ponožkách. Na jeho krku se vyjímal stříbrný náhrdelník. Vlastně by mě docela zajímalo, zda jeho skříň obsahuje i něco jiného, než černou barvu.

„Dobré ráno, Tae. Vypadáš-" zasekl se a prohlížel si mě. Asi mě nechtěl urazit, tak to radši nedokončil. Já jsem kolem něj proklouzl dovnitř a jako první můj pohled upoutala mladě vyhlížející a usmívající se slečna. Seděla u stolu v jídelně a pohrávala si se svými prsty. Působila na mě velmi mile a i přes současnou neschopnost normálně myslet - což jsem dával za vinu hlavně kocovině a včerejšímu rozptýlení ve formě drogy - jsem si spojil dvě a dvě dohromady a došlo mi, že právě tato milá dívka je Yoongiho snoubenka. Nějakým způsobem jsem se tedy dostal až ke stolu a ona se postavila.

„Ahoj! Já jsem Shin Suran," představila se a potřásla si se mnou rukou. Já jsem stále všechnu svoji pozornost soustředil na to, abych nespadl a abych se tu teď před ní nebo nedej bože na ní nepozvracel. Ale ona nic nenamítala, jen se stále sladce usmála. Yoongi musel být šťastný. Alespoň někomu se daří..

„K-Kim Taehyung," řekl jsem a velmi nenápadně jsem se rukou zapřel o židli vedle mě, jelikož se mi trochu zamotala hlava. Když jsem pustil její ruku, přišel ke mně Yoongi a s polibkem na tvář věnovaným své snoubence mě odtáhl do koupelny. Pravděpodobně se chtěl vyptávat a neměl zapotřebí, aby to někdo poslouchal. Jakmile zavřel dveře, zadíval se na mě s přivřenýma očima.

„Cos dělal?" zeptal se jednoduše a stále mě držel za ruku. Nejspíš si všiml, že k udržení se na nohou potřebuju pomoc. Já jsem neměl tušení, co bych mu v tu chvíli řekl. Vymýšlel jsem různé lži, ale ani jedna nezněla moc dobře. Navíc mi stále bylo velice špatně, jelikož mi nebylo dopřáno vzít si nějaký prášek, který by onu bolest alespoň trochu utlumil.

„J-jo, no, byl jsem venku a z-ztratil jsem se. Jo, ztratil jsem se," řekl jsem Yoongimu jednu z těch lží, jejíž pokračování jsem nějak nedomyslel. Prostě jsem doufal, že to nechá být a nebude se dál vyptávat. On nad mou odpovědí pouze vzdychl a promnul si oči.

„Já jen, měl jsem strach. Volal jsem ti a psal a tys to nezvedal a neodpovídal, tak jsem se akorát bál, že by se ti třeba něco mohlo stát. A-ale to je jedno, je dobře, že jsi v pořádku. Teda, že žiješ," řekl a zasmál se. Vykouzlilo to úsměv na tváři i mně. Ano, v pořádku jsem opravdu nebyl. Černovlásek byl natolik chytrý, že si dle mého dokázal představit, co jsem v noci dělal. A můj vzhled a chování mu k té představě akorát dopomohlo.

„Běž si lehnout do pokoje, přinesu ti nějakej prášek. Vypadáš trochu jako mrtvola," řekl a opustil koupelnu. Já jsem chtěl uposlechnout jeho rozkazu, takže jsem se také vydal pryč z koupelny, směrem k mému pokoji. Ale náhlé zvednutí žaludku mě donutilo se obrátit opačným směrem zpět do koupelny. Stihl jsem to velmi těsně. Břicho mě bolelo, kvůli stahům žaludku, a cítil jsem se velmi odporně. Jakmile to vypadalo, že už nic ven nechce, opřel jsem se o zeď hned vedle záchodu a s rukou na čele jsem těžce oddechoval. Natáhl jsem nohy a zavřel jsem oči.

Když už to bylo trochu lepší, zvedl jsem se a v umyvadle jsem si opláchl obličej a vypláchl si pusu. Následně jsem se už podruhé vydal do svého pokoje. Tentokrát jsem už cestu absoloval úspěšně. Celý vyčerpaný jsem se rozvalil na posteli a čekal jsem na příchod Yoongiho. Po chvíli do pokoje vstoupil s menším táckem, který položil na noční stolek vedle mé postele. Na čelo mi položil chladný obklad a já jsem si ho přidržel svou dlaní. Taky mi podal prášek a hrnek s čajem, který mimochodem dokonale voněl.

„Stejně jsi pako. Kdyby ti chyběla lidská společnost, přijď za námi," nabídl mi s širokým úsměvem a mrkl na mě, nad čímž jsem se jenom pousmál. Pak odešel za Suran a já jsem jenom napjatě čekal, kdy se mi díky tomu prášku alespoň trochu uleví.