☾stigma ✔️

•21•

Ukazováčky jsem si promnul oči a protáhl jsem se. Včera jsme nic nevypili, takže mi nebylo nevolno, ani mi netřeštila hlava, jako by mě do ní někdo dost silně uhodil.

Dlaní jsem si zakryl ústa kvůli zívnutí a podrbal jsem se na temeni hlavy ve svých hnědých vlasech. Pohledem jsem sklouzl na osobu vedle sebe a usmál jsem se při pohledu na jeho pootevřené našpulené rty a rozčepýřené vlasy. Potichu jsem se zvedl z postele a s dalším zívnutím jsem se vydal do koupelny. Zastavil jsem se před zrcadlem. Vypadal jsem mnohem lépe než posledně, co jsem tu před tímto zrcadlem stál, ale stejně to žádná sláva nebyla. Prohrábl jsem si vlasy a poté jsem je svými prsty alespoň trochu poupravil. Opláchl jsem si obličej chladnou vodou a promnul jsem si oči.

Na sobě jsem měl oblečené pouze nějaké Jihanovo triko s Antmanem, které mi bylo malinko volnější, a své černé boxerky. Obojí jsem ze sebe svlékl, zaplul jsem do sprchového koutu a prosklená dvířka jsem zavřel, abych Jihanovi nevytopil celou koupelnu.

Jakmile se moje kůže dostala do styku s ledovými pramínky vody ze sprchy, sykl jsem a cuknul jsem sebou. Nechal jsem na sebe vodu dopadat, aby mě řádně probudila a dovolila mi tak normálně fungovat. Půjčil jsem si i jeden z Jihanových sprchových gelů a pečlivě jsem si ho nanesl na kůži, na které se mi díky studené vodě ježily chloupky. Když jsem ze sebe veškerý gel spláchl, klepaje se jsem vylezl ven ze sprchy. Hmátl jsem po nejbližším ručníku a zabalil jsem se do něj, abych se alespoň trochu zahřál.

Chvíli jsem tam jen tak stál zabalený v osušce a upřeně jsem sledoval dveře. Když už mi bylo trochu tepleji, znovu jsem na sebe navlékl tričko a boxerky. Prohrábl jsem si mokré vlasy a zatřásl jsem hlavou. Vylezl jsem z koupelny a zamířil jsem si to do kuchyně. Tentokrát jsem neměl v plánu beze stop zmizet. Rozhodl jsem se, že si najdu něco k jídlu a pokud toho najdu dost, udělám něco i Jihanovi. V noci jsme si povídali a on neměl jediný problém s nasloucháním. Řekl jsem mu téměř vše. Byl jsem rozčilený a potřeboval jsem se vyzpovídat. No, nakonec to přeci jenom u povídání neskončilo.

Otevřel jsem nově vypadající velkou ledničku a letmo jsem si prohlédl její obsah. Nebyla nějak přeplněná, ale pro dva lidi na snídani se tam potřebné potraviny nacházely. Vyndal jsem dva bílé jogurty a pár kusů různého ovoce. Jogurty jsem odložil na ostrůvek v kuchyni a vydal jsem se hledat nůž. Všechno ovoce jsem odložil na kuchyňskou linku a začal jsem otevírat různé šuplíky různého obsahu. Na třetí pokus se mi podařilo nůž opravdu najít a pustil jsem se do práce.

Ovoce jsem zvádl nakrájet bez jakýchkoliv zranění a naaranžoval jsem ho do dvou misek, které jsem objevil ve skříňce šedé barvy.

Málem jsem dostal infarkt, když se kolem mého pasu obmotaly dvě velké ruce a na mém rameni se usadila hlava. Jihan se začal smát mému vylekání a cvrkl mě do nosu. Já jsem si dal ruce v bok a zamračil jsem se.

„Tohle už nikdy nedělej," varoval jsem ho s ukazováčkem těsně před jeho obličejem, ale on se pouze usmál a můj ukázováček políbil. Chtěl jsem něco namítnout, ale on si mě za líce přitáhl do vášnivého polibku a nedovolil mi tak nic říkat. Své dlaně přesunul na můj zadek a vyzvedl mě na kuchyňskou linku. Já jsem se musel trošku sklonit, jelikož jsem teď byl vyšší než on. Odtáhl jsem se od něj a podal jsem mu misku s ovocem a sám jsem si vzal tu svou.

„Támhle je ještě jogurt," kývl jsem hlavou směrem k ostrůvku, na kterém se nacházely dva kelímky bílého jogurty, které jsem si tam před chvilkou položil. Jihan se s polibkem na můj nos otočil a přinesl oba kelímky. Sáhl do šuplíku pro dvě lžičky a jednu mi podal. Nabral jsem s ní pár kousků ovoce a přiložil jsem ji k jeho ústům. On s úsměvem ovoce přijal a udělal to samé mně.

Hlavou mi proběhla vzpomínka na onu noc s Yoongim. Na naši večerní sváču. Bylo to krásné, i když jsme prostě jedli cereálie s mlékem pozdě v noci.

Nevědomky jsem si hlasitě povzdechl, což upoutalo Jihanovu pozornost.

„Co se děje?" zeptal se s ustaraným výrazem a pohladil mě po tváři. Já jsem se jenom na lince zavrtěl a seskočil jsem dolů.

„Zase Yoongi. Už fakt nevím, co mám dělat. Dohání mě k šílenství," postěžoval jsem si a zatahal jsem sám sebe za vlasy. Naštvaně jsem pochodoval do kruhu kolem Jihana. On chytil mou ruku a přitáhl si mě k sobě do objetí. Hladil mě ve vlasech a následně mi do nich dal polibek.

„Vlastně ho nechápu. Jak mohl odmítnout tebe?" položil řečnickou otázku a široce se usmál. Odtáhl jsem se od něj, abych se mu mohl podívat do očí.

„Mám svoje chyby. Navíc má Suran, takže mně nezbývá nic jiného, než se s tím srovnat," zkonstatoval jsem sklesle a obličej jsem zabořil do Jihanova trička. On mě nehty škrábal na zádech a znovu mě políbil do vlasů.

„Zapomeň na něj," zašeptal a poplácal mě po zádech. Já jsem si povzdechl do jeho hrudi a znovu jsem se od něj odtáhl, abych se mu mohl dívat do tváře. Stále se usmíval a oči měl plné jiskřiček.

„To není úplně jednoduchý, když spolu bydlíme," nadhodil jsem s uchechtnutím a Jihan jenom pokrčil rameny. Chvilku se zamyšleně díval na kuchyňskou linku, ale pak se na mě rozzářeně podíval. Dal mi dětskou pusinku na rty a propletl si své prsty s těmi mými.

„A co kdyby ses nastěhoval ke mně?"