☾stigma ✔️

•19•

„Už jsem přestával věřit v to, že by ses chtěl změnit," nadhodil Yoongi, když nejistými kroky šel ke mně. Všiml si, že jsem ho pozoroval a když zjistil, že se v mé puse nachází to lízátko, co mi on dal, všeho nechal a přišel za mnou.

„Já nevím. Jsem z toho všeho už pořádně zmatený. Nemám tušení, co vlastně chci. Vždycky jsem si přece přál být šťastný, ale uvažuju o tom, jestli jsem náhodou nebyl šťastný celou tu dobu. Pořád jsem chtěl mít to, co měli ostatní a asi jsem tak přehlížel všechno to, co už jsem měl. Jungkook tu pro mě byl a já nevím, jestli jsem byl schopen mu dát svůj vděk dostatečně najevo. Často jsem si stěžoval, ale vždyť jsem neměl proč. Vše potřebné k životu jsem už dávno měl," uvažoval jsem nahlas a obdival jsem to, jak mi Yoongi dokázal naslouchat. Měl nohu přehozenou přes tu druhou, loktem se zapíral o koleno a dlaní měl podepřenou bradu. Lehce přikyvoval a propaloval mě očima. Já jsem měl hlavu sklopenou a otáčel jsem lízátkem v mé puse.

„Když už tu takhle hluboce přemýšlíš, měl bych otázku. U-už se ti někdy stalo, že jsi chtěl strašně moc něco udělat, ale věděl jsi, že to není správně a pravděpodobně by to byla velká chyba?" otázal se Yoongi a trochu se na křesle zavrtěl.

„Děje se mi to v jednom kuse. Jungkook mi vždycky říkával, že pokud opravdu něco moc chci udělat, ať to prostě udělám. Že je lepší litovat toho, co jsi udělal než toho, co jsi neudělal. A máš naději, že to třeba nebude chyba, že uděláš správný krok. Kdyby se všichni lidé báli, že udělají chybu, nic by nefungovalo. Je důležité občas riskovat," dokončil jsem svůj proslov a usmál jsem se nad staršího zamyšleným výrazem. Měl jemně pootevřené rty a jeho krásná hnědá očka plná jiskřiček sledovala zem pod námi. Poklepával si nohou do jím vymyšleného rytmu a jemný vítr si pohrával s jeho vlasy.

„Už to asi dýl nevydržím, takže, jak by řekl Jungkook, zkusím to prostě risknout."

Zvedl se ze svého křesílka a přišel ke mně. Já jsem k němu jenom zvědavě zvedl hlavu a oddaně jsem čekal, co se bude dít. Celou situaci jsem nechal v Yoongiho vedení a doufal jsem, že ví, co dělá. Pomohl mi se zvednout z křesílka a z úst mi jemně vyndal lízátko, které položil na stolek. Zadíval se mi do očí, jako by žádal o povolení. Pootevřel jsem rty, jelikož pro mě tohle jeho chování bylo nové. Tedy, spíše než jeho chování to byl pohled, kterým mě zrovna obdarovával. Věděl jsem, co chce udělat. Jenom jsem nevěděl, jestli bych mu to měl dovolit. Přece jenom, bylo by to ode mě velmi sobecké, už jen díky tomu, že měl harmonický vztah se Suran a na okolí působili velmi šťastně a spokojeně. Nechtěl jsem se mezi ně plést.

Bohužel ale touha po tom, aby to opravdu udělal, byla větší než všechny ty výčitky a důvody, proč bych to neměl dovolit.

Přivřel jsem oči a nechal jsem ho tak si dělat, cokoliv jen bude chtít.

Jeho počínání působilo nejistě a hned na první pohled bylo jasné, že je nervózní a má strach. Chtěl jsem mu to trochu usnadnit, tak jsem si ho přitáhl blíž ve formě těsného objetí a úsměvem jsem se mu snažil dodat alespoň nějaké sebevědomí.

Svou dlaň položil na můj zátylek a přitáhl si mě k sobě. Jakmile se naše rty dotkly, projela mnou velmi zvláštní vlna pocitů. Srdce mi tlouklo jako o závod a měl jsem pocit, jako by se můj podbřišek stal místem pobytu hned několika motýlků, kteří si tam v klidu poletovali, zatímco zbytek mého těla šílel. Jeho rty se zdály být jako dva jemné polštářky, díky kterým jsem se nemohl soustředit na dění okolo. Svou dlaň jsem přiložil k jeho hrudi, jenom abych zjistil, zda je jeho srdce stejně tak vyplašené jako to mé. A skutečně, i jeho srdce bilo jako o závod. To, že je to částečně i kvůli mě, ve mně vyvolalo příjemný pocit a zklidnilo mě to. Druhou dlaň jsem přiložil na jeho tvář a pomalu jsem po jeho jemné světlounké pleti přejel palcem. Jeho líce nebyly vůbec chladné, naopak byly velmi příjemně teplé.

Když Yoongi začal rty jemně pohybovat, hned jsem se přidal a jal jsem se si hrát s jeho černými pramínky vlasů. Byly opravdu tak hebké, jak se zdály na pohled. Naše polibky byly velmi něžné a pomalé, ale přesto v nich byla spousta chtíče. Naše pohyby možná ze začátku byly nejisté, ale čím déle jsme spočívali v tomto spojení, tím více jistější jsme se cítili.

Nikdy jsem takhle procítěný polibek nezažil. Vždy to byly polibky plné vášně, ale zkrátka to nebylo ono. Nebylo v tom skoro nic. Oproti tomuto polibku to ztrácelo celý svůj význam. V tomto polibku toho bylo tolik najednou, že bych to ani nedokázal vše popsat a specifikovat. Ono specifikovat jakýkoliv pocit pro mě v tu chvíli bylo nepředstavitelné.

Černovlásek mi dlaní přejížděl po zádech a tiskl si mě zároveň ke svému tělu, jako by se bál, že mu uteču. Já jsem se, s rukou stále držíc na jeho hrudi nad místem, kde se ukrývalo splašeně tlukoucí srdce, do polibku usmál a jemně jsem zatahal za pramínek jeho krásných havraních vlasů. V tu chvíli jsem se cítil opravdu šťastný, i když jsem pociťoval strach, co bude následovat. Jak se černovlasý zachová, až nebude jeho mysl zaslepena všemi těmi pocity a až si uvědomí, co vlastně dělá.

Museli jsme se od sebe odtáhnout, abychom mohli našim plicím dopřát čerstvý vzduch, po kterém tolik toužily. Z nebe se na nás díval měsíc v úplňku, který osvicoval Yoongiho tvář, na které se vyjímaly jeho narůžovělé rty. Měl jsem chuť je opět spojit s těmi mými, ale odolal jsem. Černovlasý se ode mě odtáhl a svýma nádhernýma očima nesledoval mě, ale znovu zem pod námi. Chtěl jsem mu hlavu nadzvednout, abych mohl ty oči, plné hvězd, které se v nich odrážely z onoho tmavého plátna posetého jenom těmi zářivými tečkami, znovu pořádně prozkoumat, ale on mou ruku odstrčil. Zmateně jsem pootevřel ústa a svou ruku jsem spustil zpět podél mého stále chvějícího se těla. Yoongi začal pomaličku couvat, pohledem stále zkoumajíc onu zem, a mě tak nechával pořád zmateného. Na zlomek sekundy mi pohlédl do očí a pak pohledem přeskočil na dveře, vedoucí zpět do bytu. Zhluboka se nadechl a dlaně sevřel v pěst.

„J-já.. uhm, promiň. Byla to chyba."