☾stigma ✔️

•14•

Když jsem se po poměrně dlouhém spánku probudil, venku za okny už panovala tma. Posadil jsem se do sedu a protáhl jsem se. Už mi nebylo zdaleka tak zle jako dopoledne.

Docela jsem se vylekal, když jsem si všiml, že tu nejsem sám. Yoongi seděl na zemi hned vedle mé posteli a s na mé posteli položenými pažemi pod hlavou spal. Neměl jsem nejmenší tušení, proč usnul zrovna u mě. Suran tu asi nemohla přespat a on bez lidské přítomnosti možná nedokáže usnout. To bylo poměrně nepravděpodobné vzhledem k tomu, že před mým příchodem bydlel sám. Nebo byl tak unavený, že prostě usnul, když přišel zkontrolovat, jestli jsem stále na živu.

Zapl jsem svůj mobil, který ležel na posteli kousek ode mě. Jas telefonu mi málem vypálil sítnici, ale po chvíli jsem si už zvykl. Byly dvě hodiny ráno.

Nehledě na to, kolik hodin právě bylo, jsem se rozhodl dopřát si něco k jídlu. Byl jsem příšerně hladový, takže jsem na čas příliš nepřihlížel. Opatrně jsem vstal z postele, abych neprobudil Yoongiho. Prohrábl jsem si své rozcuchané vlasy a vydal jsem se do kuchyně. Jediným zdrojem světla byly pouliční lampy, které sem částečně prosvítaly skrz okna z ulice. Nechtěl jsem rozsvícet, abych náhodou černovláska nevzbudil. Co nejpotišeji jsem se vplížil ke skříňce nad kuchyňskou linkou a po chvíli váhání jsem se rozhodl pro obyčejné cereálie. Odložil jsem je na kuchyňskou linku a vydal jsem se prozkoumat lednici, zda obsahuje nějaké mléko. K mému štěstí se tam opravdu nacházelo. Položil jsem jej hned vedle cereálií. A i přes šero se mi za poměrně krátkou chvíli povedlo najít vhodnou misku i lžíci. Do misky jsem nalil mléko a nasypal cereálie. Zády jsem se opřel o linku a pustil jsem se do pozdní večeře. Nebo brzké snídaně, jak se to vezme.

Málem jsem ale misku upustil, když jsem uviděl Yoongiho, který stál pár metrů ode mě. Vlasy měl do všech stran a zrovna zíval. Pak se pomalými kroky došoural až ke mně a stoupl si naproti mě.

„Noční sváča?" zeptal se rozespalým hlasem a znovu si zívnul. Jenom jsem přikývl a snědl jsem další sousto.

„Promiň, že jsem tě vzbudil," omluvil jsem se, i když jsem neměl potvrzeno, že za jeho probuzení opravdu můžu já. On se ke mně ale místo nějaké odpovědi naklonil a otevřel pusu. Usmál jsem se a hned jsem mu k ústům přiložil plnou lžíci, což hned přijal a sousto snědl. Popošel a také se zády opřel o linku vedle mě.

Panovalo mezi námi ticho. Mnozí říkají, že ticho je tím nejkrásnějším zvukem. Po pravdě, mně to nevadilo. Neměli jsme potřebu mluvit, jen jsme tam tak stáli v noci vedle sebe opřeni o linku a já jsem ho krmil svou noční sváčou, jak to on sám nazval.

„Tae?" prolomil ticho Yoongi a podíval se mi do očí. Já jsem se opravdu snažil ten oční kontakt alespoň chvíli udržet, ale stejně jsem se nakonec zadíval do své už skoro prázdné misky.

„Hm?" řekl jsem, jelikož jsem měl pocit, jako by po mně chtěl povolení, aby mohl mluvit.

„Neměl bys tolik pít," řekl klidným hlasem a podíval se na mě, asi aby viděl mou reakci na jeho slova. Já si jen odkašlal, hledaje ta správná slova, abych se nějak rozumně vyjádřil a obhájil se.

„Pitnej režim je prej důležitej," plácl jsem nakonec a pusu si naplnil dalšími cereáliemi s mlékem. Yoongi vydechl do drobného úsměvu, ale bylo na něm poznat, že teď nemá náladu na vtípky a svá slova myslel naprosto vážně. Zjevně si přál, abych si je vzal k srdci a příjem alkoholu opravdu omezil.

„Vím, že mi do toho vlastně vůbec nic není, ale byl jsi v noci alespoň u někoho? Nespal jsi někde na lavičce?" vyptával se starostlivě stejně tak, jako se mě vždycky vyptával Jungkook a jako se já občas vyptával jeho. Nevěděl jsem, jestli se mi chce spíš brečet, protože už zase myslím na Jungkooka a na to, co teď asi dělá nebo jak moc špatně mu je, nebo jestli je mi dobře, protože se o mě někdo stará a někoho zajímám. Obojí mě jistým způsobem dojímalo, takže jsem rychle popotáhl a pohlédl směrem ke stropu, abych zahnal všechny slzy toužící se dostat na povrch.

„Byl jsem u někoho," odpověděl jsem po chvíli naprostého ticha a prázdnou misku odložil na linku s tím, že ji uklidím až později. Yoongi vypadal, že ho má odpověď učinila klidnějším. Jestli tušil, že šlo o nezávazný sex nebo se domníval, že z toho bude něco stálejšího zůstávalo ve hvězdách.

„Suran je fakt hezká," nadhodil jsem pro obnovení konverzace a ruce si založil na hrudi. Yoongi se na mě s úsměvem podíval a drkl do mě ramenem.

„Nejkrásnější holka, co jsem kdy viděl," opravil mě zasněně a já jsem vyprskl smíchy při pohledu na jeho zamilovaný a poblázněný výraz. On se při pohledu na mě začal smát taky, ale plácl mě přes paži, protože věděl, že se směju jemu.

„Co třeba taková Hyuna, hmm," navrhl jsem a Yoongi si odfrkl, za což si vysloužil můj šokovaný výraz těsně před svým obličejem a symbolického facáka na sněhově bílou pleť.

„Hej! Však Hyuna má přítele," upozornil mě a zakroutil nade mnou hlavou, obrátiv oči v sloup.

„Ten by taky stál za hřích," dodal jsem a to už na mě Yoongi obrátil svůj pohled jasně říkající "Myslíš to vážně?", zadržuje při tom smích. Já se kousal do rtu, abych se nezačal smát první, ale stejně to nepomohlo.

„Jseš hroznej," postěžoval si starší, stále s úsměvem na tváři a promnul si oči. Já jen pokrčil rameny a své rty navhlčil jazykem.

„Aw, díky," poděkoval jsem za lichotku a otočil se směrem k lince, abych uklidil misku a lžíci. Yoongi si mezitím zase zívl a lokty se o linku opřel. Obličej položil do dlaní a zavřel oči, jako by chtěl na lince usnout.

„No nic, je docela pozdě a i přes to, že jsem prospal celý den, bych si ještě rád chvilku pospal," přerušil jsem ticho a usmál si při pohledu na na lince usínajícího černovláska. Jenom přikývl hlavou a já jsem odešel do svého pokoje, kde jsem se znovu rozvalil na posteli a civěl jsem do stropu.

Snažil jsem se ještě chvíli přemýšlet o spoustě různých věcech, ale po pár minutách jsem usoudil, že to teď není ten nejlepší nápad a že bych už radši měl spát, což se mi po tom, co jsem se několikrát převalil ze strany na stranu a nechtěně si přemítl různé události a chvilky svého života, konečně podařilo.