Dračí Duše [YAOI]

• 2 •

Zvrat

♦♦♦

Klasicky - Matteo

Kurzíva s oddělením (♦♦♦)- Děj mimo Mattea - neví o něm

Kurzíva - Myšlenkový rozhovor  (Matteo x Sauron)

♦♦♦ 

Světlo. Nic jiného. Stále jen jemně prosvítající plamínek modré,který mi do kůže zakrýval znak. Pálilo mě šíleně na hrudi, ale na druhou stranu jsem pociťoval i příjemně hřejivý pocit v srdci. Bylo to zároveň uklidňující a také bolestivé.

Probral jsem se, bůh ví kde. Tedy já to v prvních chvílích mého vnímání nevěděl. Nejspíš jsem musel upadnout do bezvědomí venku, jelikož jsem si na kamenné zdi s řetězy a mříže nevzpomínal. Mhouřil jsem oči a snažil se najít alespoň malý záchytný bod, který by mě povznesl do reality. Zkusil jsem se pohnout, ale rychle jsem si to rozmyslel. Díky bolesti jsem alespoň začal vnímat své okolí, ale to nic nezměnilo na tom,že to zatraceně bolelo. Už jsem poznal ,že jsem v cele. Pouta na rukou i na nohou mi znemožňovala jít, nebo se spíš plazit, víc jak metr od mé původní pozice. Byl jsem natisknutý na zdi zády. Kapání vody a ani její stékání po ráně na ramenu mi nepomáhalo. Nevěděl jsem vůbec nic. Kolik je hodin,kde jsem a ani co se přibližně stalo. Možná jsem i doufal, že blížící se osoba mi to objasní.

Postavu ozařoval jen už od pohledu příjemně hřejivý plamen pochodně, kterou nesl. Klíče cinkaly o sebe a mně bylo na umření. Snažil jsem se bolest potlačit tak, že jsem na nic moc nemyslel. To mi radil otec. Fyzickou už jsem jakž takž ignoroval, ale srdce mi bilo jako o závod. Jako kdyby mi tam něco přibylo a zároveň ubylo. Z mých myšlenek mě vyvedlo odemykání cely a může středního věku jdoucího mým směrem. Na tváři mu pohrával podezřelý úšklebek. Neměl jsem tucha, kdo to byl. Beze slov mě doslova vytáhl na nohy a odepnul od řetězů. Cítím jsem se o něco lépe bez těch hrozných okovů na rukou. Prohmatával jsem si zápěstí. Než jsem se však nadál,už mě ruce zdobily nová, ale o poznání méně oprýskaná pouta. Raději jsem se neznámého na nic neptal a poslušně šel za ním. Podle jeho výrazu by se nejspíš k odpovědi stejně moc neměl. 

Šli jsme dlouhými vlhkými chodbami. Neznámé místo. To mě děsilo. Došli jsme pomalou chůzí ke dveřím, jenž vypadali jako z jiné doby. Na jejich ozdobu tu byl vyrytý jakýsi vzor, který jsem notnou chvíli nedokázal rozpoznat, avšak když se muž otočil a světlo louče dopadlo na fascinující dveře, pochopil jsem. Téměř ihned jsem si vzpomněl, co se stalo.

♦♦♦

Po odeznění světla se na jeho tělo dívalo spousty přihlížejících. Ležel tam. Dráče už nevypadalo jako dráče. Byl to téměř dospělý drak o velikosti menšího domku. ,,V tohle jsem přesně nedoufal a ani jsem to nečekal" řekl král a vystoupil z řady zvědavců. ,,Spojili se" šeptl si pro sebe a pohlížel na chlapce v bezvědomí a svíjejícího se bolestí. Toto překazilo pánovi plány. Chtěl mít jen draka a zapojit ho do války,avšak nečekal,že se tu zjeví i jeho spřízněná duše, Matteo, a nadobro se zpečetí jako jedno tělo. Měl v plánu chlapce zabít. Skončil by alespoň se svým otcem. Věděl, že souznění s některými draky, včetně obsidiána, má háček - když ublížíte drakovi, cítí to i jezdec. Včetně smrti. S jezdcovým úmrtím odchází do věčných lovišť i drak. Ale když drak zemře, člověk žije dál. Sice vám tedy může propůjčit svoje schopnosti a možnost vidět vše z velkých výšek, ale jestli se něco stane, doplatíte na to. Pán vše moc dobře věděl, neboť měl také své malé tajemství ohledně draků. ,,Vezměte ho do žaláře. Draka uvěznit. Neměl by se bránit,pokud neublížíme chlapcovi. Až se kluk probere, přiveďte ho ke mně. Mám skvělý plán..." Usmál se a odešel.